ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1682.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 1682/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) P. J. , a b) J. J. , obou zastoupených JUDr. Martinem Krumichem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 427/19, za účasti Mgr. J. S. , o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 95/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2008, č. j. 11 Cmo 111/2008-55, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobců proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25.9.2008, č.j. 11 Cmo 111/2008-55, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7.1.2008, č.j. 36 C 95/2007-37, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. zejména rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7.11.1997, sp. zn. 11 Cmo 245/97, publikovaný v časopise Soudní rozhledy pod č. 3, ročník 1998; Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000, sp. zn. Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 44, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2004, sp. zn. 26 Cdo 2335/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 3088, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2007, sp. zn. 32 Odo 138/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 5152, ročník 2008 a publikovaný v časopise Soudní rozhledy pod č. 5, ročník 2008) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Dovolání žalobců není přípustné ani v části výslovně směřující proti „nákladovému“ výroku II. rozsudku odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a Mgr. J. S. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu