ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1894.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 1894/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách č. 9/118, proti žalovanému PEGATRON Czech s.r.o. se sídlem v Ostravě, Hrabová, Na Rovince č. 862, IČ 26730847, o 86.996,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 255/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. prosince 2008, č. j. 16 Co 282/2008-105, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2008, č. j. 16 Co 282/2008-105, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2007, č. j. 26 C 255/2005-43, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například k otázce nemožnosti přezkoumávat platnost rozvázání pracovního poměru jako předběžnou otázku rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, k otázce předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle ustanovení §187 odst. 2 zák. práce rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1769/2003, uveřejněný pod č. 10 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, a k otázce diskriminace usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. III. ÚS 1650/09) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usneserní není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Mojmír Putna, v.r.
předseda senátu