ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2546.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2546/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. L. V. , zastoupeného JUDr. Alicí Burianovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Příkopy č. 902, proti žalovanému Ing. P. S. , zastoupenému JUDr. Dagmar Heřtovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Nerudova č. 63/16, o 26.882,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 9 C 728/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2006, č. j. 12 Co 320/2006-136, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2006, č. j. 12 Co 320/2006-136, kterým byl v odvoláním napadených částech potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 8. 12. 2005, č. j. 9 C 728/96-114, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že soud prvního stupně rozhodl vždy stejně – žalobě vyhověl. Dovolání žalovaného nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. V dovolání byl totiž uplatněn, jak vyplývá z jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.), dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (dovolatel pouze zpochybňuje věrohodnost důkazů, o něž soudy opřely své rozhodnutí, a způsob, jak provedené důkazy hodnotily) - srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu