ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2558.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2558/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v exekuční věci oprávněných a) J. S. a b) Ing. L. S. , obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 25, proti povinným 1) I. K. , zastoupenému Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží č. 51/39, a 2) R. N. , vyklizením nemovitostí, o žalobě pro zmatečnost podané povinným 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2008, č. j. 14 Co 82/2008-52, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 14 C 120/2007, o dovolání povinného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze soudu ze dne 4. dubna 2008, č. j. 14 Co 82/2008-52, takto:
I. Dovolání povinného 1) se odmítá .
II. Povinný 1) je povinen zaplatit oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Novotného, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní č. 25.
III. Ve vztahu mezi oprávněnými a povinnou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání povinného 1) proti „výroku II.“ usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2008, č. j. 14 Co 82/2008-52, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 6. 2007, č. j. 14 C 120/2007-10, o zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, č. j. 29 Co 20/2007-74, kterým bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 11. 2006, č. j. 74 Nc 1363/2005-59 (tak, že se „návrh povinných na odklad exekuce zamítá“), není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že ve věcech výkonu rozhodnutí [ve věcech exekučních - srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve spojení s ustanovením §254 odst. 2 o. s. ř.] je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., tedy jen jestliže byla podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení [srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005]; usnesení odvolacího soudu tedy v tomto dovoláním napadeném výroku nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného 1) - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly oprávněným náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejich práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.000,- Kč [srov. §10 odst. 2 a 3, §14 odst.1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), tedy celkem 2.300,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad k nákladům řízení nepatří, neboť advokát, který oprávněné zastupoval, v rozporu s ustanovením §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a 276/2006 Sb. neprokázal, že by byl plátcem této daně. Protože dovolání povinného 1) bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady oprávněným nahradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je povinný 2) povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.300,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který oprávněné v tomto řízení zastupoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnými a povinnou 2) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Mojmír Putna,v.r.
předseda senátu