ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2633.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2633/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně A. M., proti žalovanému Zemědělskému družstvu Dubicko se sídlem v Dubicku, IČ 00150096, zastoupenému Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem v Zábřehu, nám. Osvobození č. 28, o žalobě pro zmatečnost podané S. M ., zastoupeným JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru č. 9, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. srpna 2001, č. j. 16 Co 439/2000-283, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 228/2007, o dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2008, č. j. 16 Co 19/2008-23, takto:
I. Dovolání S. M. proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, se zamítá ; jinak se dovolání odmítá .
II. S. M. je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Drapáče, advokáta se sídlem v Zábřehu, nám. Osvobození č. 28; ve vztahu S. M. a žalobkyně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17.8.2001, č.j. 16 Co 439/2000-283, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22.2.2000, č.j. 14 C 13/96-251, kterým soud prvního stupně nepřipustil, aby do řízení vstoupil jako vedlejší účastník S. M.
Toto usnesení napadl S. M. dne 10.9.2001 podáním označeným jako „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“.
Okresní soud v Šumperku usneseními ze dne 3.3.2003, č.j. 14 C 174/2001-64, a ze dne 14.10.2004, č.j. 14 C 103/2002-81, rozhodl tak, že „žalobu S. M. pro zmatečnost vyloučil k samostatnému projednání“.
Okresní soud v Šumperku poté usnesením ze dne 28.11.2007, č.j. 15 C 228/2007-15, řízení o žalobě pro zmatečnost vedené pod sp.zn. 15 C 228/2007 zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „řízení je nutno zastavit, neboť je dán neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, neboť ve věci vedené u okresního soudu pod sp.zn. 14 C 103/2002 bylo předmětem řízení pouze řízení o obnovu řízení na základě usnesení o vyloučení věci ze dne 7.3.2002, č.j. 14 C 174/2001-23, předmětem řízení pod sp.zn. 14 C 103/2002 nebyla tedy žaloba pro zmatečnost a nemohla být tedy ani vyloučena“; že „řízení v této věci (tj. 15 C 228/2007) tedy schází podmínka řízení spočívající v návrhu, neboť žádná taková žaloba, která by mohla být vyloučena do tohoto řízení, neexistuje“ a že „nedostatek podmínky řízení by byl dán i z hlediska věci zahájené, neboť žaloba pro zmatečnost (a s ní současně žaloba na obnovu řízení) podaná S. M. byla vedena u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 C 174/2001 a usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 3.3.2003, č.j. 14 C 174/2001-64, byla tato žaloba pro zmatečnost vyloučena k samostatnému řízení a vede se již pod sp.zn. 15 C 227/2007, jedná se přitom o tentýž návrh S. M. ze dne 7.9.2001“.
K odvolání S. M. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20.3.2008, č.j. 16 Co 19/2008-23, usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 28.11.2007, č.j. 15 C 228/2007-15, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že „jelikož řízení o této žalobě ve věci Okresního soudu v Šumperku sp.zn. 15 C 227/2007 bylo zahájeno dříve, než řízení o téže věci vedené pod sp.zn. 15 C 228/2007 u Okresního soudu v Šumperku, brání projednání věci Okresního soudu v Šumperku sp.zn. 15 C 228/2007 překážka věci zahájené“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal S. M. dovolání. Namítá, že „mu bylo v daném řízení od samého počátku řízení odňato právo jednat před soudem“; že „soud nenařídil ve věci samé jednání, nepředvolal účastníky, neprovedl žádné dokazování a ve věci samé vůbec nerozhodl“; že „řízení bylo navíc stiženo vadou spočívající v neodůvodněných průtazích“; že „již na počátku řízení mu měl být k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce, který by ho řízením provázel“ a že „soudy obou stupňů nerespektovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu v předchozích věcech ohledně závěru, že rozhodnutí není konečné s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto soudem prvého stupně“. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání S. M. zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241b odst. 3 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti jehož potvrzujícímu výroku je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
S. M. svým dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, jen z důvodů, že „mu bylo v daném řízení od samého počátku řízení odňato právo jednat před soudem“; že „soud nenařídil ve věci samé jednání, nepředvolal účastníky, neprovedl žádné dokazování a ve věci samé vůbec nerozhodl“; že „řízení bylo navíc stiženo vadou spočívající v neodůvodněných průtazích“; že „již na počátku řízení mu měl být k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce, který by ho řízením provázel“ a že „soudy obou stupňů nerespektovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu v předchozích věcech ohledně závěru, že rozhodnutí není konečné s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto soudem prvého stupně“; závěr odvolacího soudu o tom, že projednání věci Okresního soudu v Šumperku sp.zn. 15 C 228/2007 brání překážka věci zahájené, však - jak vyplývá z obsahu dovolání - nezpochybnil.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody; že dovolací důvody S. M. správnost závěrů, o něž se rozhodnutí odvolacího soudu opírá, nezpochybňují a že z obsahu spisu nevyplývá opodstatněnost námitek dovolatelem uplatněných, Nejvyšší soud České republiky - aniž by se mohl věcí dále zabývat - uzavřel, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání S. M. podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Z dovolání žalobce vyplývá, že směřuje výslovně rovněž proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Z ustanovení §§237 až 239 o.s.ř. vyplývá, že dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Vzhledem k tomu, že dovolání do výroku o nákladech řízení směruje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR dovolání S. M. v tomto směru - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.000,- Kč [srov. §10 odst. 2 a 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4.300,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a paušální částky náhrady výdajů k nákladům řízení nepatří, neboť advokát Mgr. Jan Drapáč, který žalovaného zastupoval, v rozporu s ustanovením §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. nepředložil soudu - jak je zřejmé z obsahu spisu - osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty vydané příslušným správcem daně. Protože dovolání S. M. bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst.1 o.s.ř . uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradil. S. M. je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu S. M. a žalobkyně bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu