ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2728.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2728/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci péče o nezletilou L. K. a nezletilého J. K. , obou zastoupených Městskou částí Prahy 14 se sídlem úřadu městské části v Praze 9, Bratří Venclíků č. 1073, jako kolizním opatrovníkem, děti matky R. K. , zastoupené JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 1, a otce J. K. , zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická č. 5, za účasti JUDr. Jaroslavy Šafránkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Mezibranská č. 19, jako správkyně konkursní podstaty úpadce J. K., o návrhu matky na zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 41 P 74/2006, o dovolání otce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2009 č.j. 55 Co 467/2009-587, takto:
Dovolání otce se odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7.4.2005 č.j. 25 Nc 557/2000-296, změněným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14.3.2006 č.j. 55 Co 252/2005-349 ve znění usnesení ze dne 13.4.2006 č.j. 55 Co 252/2005-352, byli nezletilá L. K. a nezletilý J. K. svěřeni "pro dobu před i po rozvodu" do péče matky a otci bylo uloženo, aby platil předem k rukám matky "před i po rozvodu manželství" na výživu nezletilé L. K. 1.500,- Kč měsíčně za dobu od 1.5.2001 do 31.8.2004 a 1.900,- Kč měsíčně za dobu od 1.9.2004 a na výživu nezletilého J. K. 1.000,- Kč měsíčně za dobu od 1.5.2001 do 30.4.2004 a 1.500,- Kč měsíčně za dobu od 1.5.2004. Vzhledem k tomu, že na majetek otce byl dnem 20.10.1998 prohlášen konkurs, soudy považovaly za účastníka tohoto řízení kromě dětí a rodičů též správkyni konkursní podstaty advokátku JUDr. Jaroslavu Šafránkovou.
Návrhem na zahájení řízení, podaným u soudu prvního stupně dne 12.1.2009, se matka domáhala, aby výživné bylo zvýšeno, a to počínaje dnem 1.9.2008 na částku 4.000,- Kč pro nezletilou L. K. a na částku 3.000,- Kč pro nezletilého J. K..
V podání, které došlo soudu prvního stupně dne 23.7.2009, otec navrhl, aby bylo rozhodnuto, že se vedlejší "účastenství JUDr. Jaroslavy Šafránkové na straně žalované v tomto řízení nepřipouští". K odůvodnění svého požadavku zejména uvedl, že správkyně konkursní podstaty nemůže být vedlejším ani řádným účastníkem řízení ve věcech upravených zákonem o rodině a že na jeho majetek nebyl dosud účinně prohlášen konkurs.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 24.8.2009 č.j. 41 P 74/2006-561 návrh otce "na ukončení vedlejšího účastenství na straně žalovaného - správkyně konkursní podstaty JUDr. Jaroslavy Šafránkové se sídlem Praha 1, Mezibranská 19" zamítl. Dovodil, že podle ustanovení §94 odst. 1 o.s.ř. jsou v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, účastníky navrhovatel a ti o jejíchž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, že správkyně konkursní podstaty byla účastníkem již v předcházejícím řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem, neboť usnesením Městského soudu v Praze č.j. 52 K 92/97-83 ze dne 20.10.1998, které nabylo právní moci 18.8.1999, došlo k prohlášení konkursu na majetek otce a výživné je hrazeno z konkursní podstaty, a že opatrovnický soud není konkursním soudem a nemůže přezkoumávat okolnosti vyhlášení konkursu a právní moci usnesení o prohlášení konkursu.
K odvolání otce Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.11.2009 č.j. 55 Co 467/2009-587 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že není oprávněn se zabývat případnými vadami konkursního řízení a že je proto třeba vycházet z usnesení o prohlášení konkursu na majetek otce ze dne 20.10.1998 sp.zn. 52 K 92/97, opatřeného doložkou právní moci. S otázkou účasti správce konkursní podstaty po prohlášení konkursu na majetek otce se již vypořádal Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 19.12.2003 č.j. 58 Co 648/2003-121 [když dovodil, že věcná pasivní legitimace správce konkursní podstaty v daném případě vyplývá z ust. §14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání a že správkyně konkursní podstaty, na kterou přešlo oprávnění k majetku podstaty, je tedy v řízení o výživném pro nezletilé děti pasivně věcně legitimována], že stejný názor zaujal rovněž v usnesení ze dne 14.3.2006 sp. zn. 55 Co 252/2005, a že uvedená rozhodnutí jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, zejména jeho usnesením ze dne 28.2.2006 sp.zn. 30 Cdo 2336/2004. Protože jednou zahájené řízení ve věci výživy nezletilých dětí je "vnímáno jako řízení kontinuální až do doby, kdy dítě dosáhne zletilosti, bez zřetele k tomu, kolikráte v tomto období soud o této otázce pravomocně rozhodoval, okruh účastníků řízení se nemění a správce konkursní podstaty nadále zůstává účastníkem řízení".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal otec dovolání. Namítl, že "jakýkoliv obecný soud je povinen zabývat se vadami konkursního řízení", že "nemůže být správný závěr o tom, že správce konkursní podstaty je účastníkem řízení o zvýšení výživného, jestliže prohlášení konkursu není pravomocné a účinné a jestliže nebylo prokázáno, že rozhodnutí o ustanovení správkyně konkursní podstaty do funkce nabylo právní moci". Domnívá se, že "správce konkursní podstaty nikdy nemůže být žádným rozhodnutím v opatrovnických věcech dotčen na svých právech či povinnostech, že povinnost uhradit pohledávku výživného ze zákona je stanovena správci konkursní podstaty přímo zákonem a že v opatrovnickém řízení není rozhodováno o právech a povinnostech správce konkursní podstaty, ale o právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem, proto může být účastníkem tohoto řízení vždy jen otec, matka, případně kolizní opatrovník". Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Správkyně konkursní podstaty advokátka JUDr. Jaroslava Šafránková navrhla, aby dovolací soud dovolání otce odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř. [§238 odst. 1 písm. b) a §238 odst. 2 o.s.ř.], v insolvenčním řízení [§238a odst. 1 písm. a) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, nejde-li o řízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství [§238a odst. 1 písm. c) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. d) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. e) a §238a odst. 2 o.s.ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst. 2 o.s.ř. [§238a odst. 1 písm. f) a §238a odst. 2 o.s.ř.].
Dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.]. Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a nebo §75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení §78d o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě otec napadá dovoláním usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh otce, jímž se domáhal nepřipuštění vedlejšího "účastenství JUDr. Jaroslavy Šafránkové na straně žalované".
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Napadené usnesení odvolacího soudu je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce není přípustné.
Protože dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst.1, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu