ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2920.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2920/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně K. R. , proti žalované Apollo servis s.r.o se sídlem v Plzni, Wenzigova č. 322/2, IČ 26319055, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární č. 1, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 19 C 78/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. května 2008 č. j. 12 Co 206/2008-50, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14.5.2008 č.j. 12 Co 206/2008-50, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 7.12.2007 č. j. 19 C 78/2007-29, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru „dané žalovanou žalobkyni, datované dnem 20.2.2007 a doručené dne 24.2.2007“, je neplatné), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Odvolací soud vyložil otázku běhu dvouměsíční subjektivní lhůty podle ustanovení §58 odst. 1 zák. práce, v níž může zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.4.1997, sp. zn. 2 Cdon 725/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura ročník 1997 pod č. 6, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.3.1998, sp. zn. 2 Cdon 600/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura ročník 1998 pod č. 75/II). Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud posoudil počátek běhu této lhůty jinak, než byla tato otázka řešena v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2002 sp. zn. 21 Cdo 910/2001, potom pomíjí, že důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru nebylo „neomluvené zameškáním práce“, nýbrž okolnost, že žalobkyně nevyhověla výzvě, aby s účinností od 12.12.2006 nastoupila k výkonu práce v sídle společnosti.
Dovolání žalované proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. §167 odst. 1), není rovněž přípustné (srov. §237 až §239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Protože dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. října 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v .r.
předseda senátu