ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2982.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2982/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. A. H. , zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská č. 18, proti žalovaným 1) EFEKTA CONSULTING, a.s. se sídlem v Brně, Erbenova č. 312/1, IČO 60717068, 2) Czech Property Investments, a.s. se sídlem v Praze 1, Václavské nám. č. 1601/47, IČO 42716161, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. č. 1601/47 a 3) Mgr. A. S. , zastoupenému Mgr. Olgou Liškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Václavské nám. č. 1601/47, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 108/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008 č.j. 29 Co 349/2008-106, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované 2) 5.760,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Rybáře, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 1601/47, a žalovanému 3) 5.760,- Kč k rukám Mgr. Olgy Liškové, advokátky se sídlem v Praze 1, Václavské nám. č. 1601/47, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba akcií "vydaných společností Czech Property Investments, a.s. se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 1601/47, IČ 42716161, která se konala dne 20.2.2007 v Praze, na adrese Praha 10, Bečvářova 2081/14". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se zúčastnil této veřejné nedobrovolné dražby za účelem vydražit předmět dražby, kterým byly "cenné papíry - nekótované kmenové akcie na majitele v listinné podobě emitované" žalovanou 2) o jmenovité hodnotě 800,- Kč, že však dražební vyhláška neobsahovala zákonné náležitosti - údaje podle ustanovení zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť dražebník v ní neuvedl označení vlastníka předmětu dražby; podle názoru žalobce představuje uvedení pouze jména, příjmení a data narození bez údaje o bydlišti "neurčitou a nepřesnou specifikaci vlastníka předmětu dražby", přičemž z hlediska přechodu vlastnického práva k akciím je důležitá jednoznačná identifikace vlastníka předmětu dražby, neboť speciální povaha akcií spočívá v tom, že je v nich "inkorporováno právo jejich vlastníka na účast na akciové společnosti včetně všech práv a povinností s tím spojených". Akciové právo je totiž "natolik specifické, že zájemce o nabytí vlastnictví k akciím potřebuje znát akcionářskou strukturu společnosti naprosto detailně". Z důvodu "porušení" ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů je napadená veřejná nedobrovolná dražba ze dne 20.2.2007 neplatná.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22.4.2008 č.j. 15 C 108/2007-57 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované 1) 3.035, Kč, žalované 2) 11.424,- Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Rybáře, Ph.D., a žalovanému 3) 9.600,- Kč k rukám advokátky JUDr. Olgy Liškové. Z provedeného dokazování zjistil, že konaní dražby bylo vyhlášeno dražební vyhláškou ze dne 14.12.2006, že jako vlastníci předmětu dražby v ní byli označeni akcionáři žalované 2), kteří byli v prodlení s převzetím listinných akcií, a že vydražitelem se stal žalovaný 3). Protože "aktuální seznam" těchto akcionářů byl přílohou dražební vyhlášky a protože v něm byli "jednoznačně identifikováni vlastníci předmětu dražby, a to svým jménem, příjmením a datem narození", byl tím dodržen "požadavek nezaměnitelnosti" a dražebník tedy "postupoval zcela v souladu se zákonem č. 26/2000 Sb. ve spojení s ustanovením §33 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb.". Námitku žalobce o tom, že znalost vlastníků předmětu dražby "by mohla ovlivnit jeho rozhodnutí, zda se nákupem těchto cenných papírů bude podílet na podnikání dané společnosti i z hlediska předvídatelnosti hlasování na valné hromadě či z důvodu předejití založení jednání ve shodě", soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že "pro posouzení těchto skutečností je důležité znát naopak stávající akcionáře a nikoliv ty, jejichž akcie byly předmětem dražby".
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.12.2008 č.j. 29 Co 349/2008-106 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen na náhradě nákladů odvolacího řízení zaplatit žalované 1) 3.035,- Kč, žalované 2) 11.424,- Kč "na účet" advokáta JUDr. Tomáše Rybáře, Ph.D. a žalovanému 3) 11.424,- Kč "na účet" advokátky Mgr. Olgy Liškové. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce měl možnost se seznámit se seznamem vlastníků dražených akcií, který odpovídal požadavkům ustanovení §33 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů a ustanovení §43 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, což potvrdilo též stanovisko ČNB, které si žalovaná 1) "k otázce rozsahu označení vlastníků předmětu veřejné dražby v seznamu těchto vlastníků vyžádala". Podle názoru odvolacího soudu navíc "akcie byly draženy společně jako jeden celek", a "údaj o bydlišti jednotlivých vlastníků dražených akcií" proto nebyl "nijak zásadní".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že "pro přesnou identifikaci osob" je třeba vycházet z ustanovení §2 písm. b) zákona č. 256/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se údaji o fyzické osobě rozumí "zveřejnění jména, příjmení, data narození a adresy bydliště"; protože "se jedná o zákon speciální, který dražbu cenných papírů primárně upravuje" a který jen odkazuje na přiměřené použití zákona o veřejných dražbách, bylo dražebníkem "postupováno proti textu zákona". Žalobce dále zdůrazňuje, že "zájemce o nabytí vlastnictví k akciím potřebuje znát akcionářskou strukturu společnosti naprosto detailně, a to z důvodu rozhodnutí podílet se na podnikání dané společnosti, z důvodu předejití založení jednání ve shodě v dané společnosti, z důvodu právní jistoty v osobě vlastníka, jehož věc se bude dražit, a z důvodu, že se fakticky akcionářská struktura akciové společnosti může měnit do poslední chvíle". Podle dovolatele "je jediným známým, publikovaným stanoviskem" týkajícím se způsobu uveřejňování a rozsahu seznamu vlastníků předmětu dražby při organizování dražby cenných papírů Stanovisko ze dne 16.9.2005 vydané Komisí pro cenné papíry (předchůdcem České národní banky jako orgánu pověřeného dohledem na kapitálovém trhu), v němž se uvádí, že k označení předmětu vlastníka dražby je třeba uvést "jeho jméno, příjmení, datum narození a obec, kde má fyzická osoba své bydliště". Dovolatel se domnívá, že "není možné změnit toto stanovisko takovým způsobem, aby šlo proti textu zákona, a že takovou pravomoc nemá ani ČNB". Žalobce přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud "potvrdil" rozsudky soudů obou stupňů s tím, že "nesouhlasí s návrhem uplatněným" žalobcem.
Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě, shledá-li je přípustným, zamítl. K věci samé uvedla, že "pro seznam vlastníků předmětu dražby cenných papírů je dostačující, aby obsahoval v případě fyzických osob jméno, příjmení a datum narození", což vyplývá z ustanovení §33 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se "zákon č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách vztahuje na dražbu cenných papírů přiměřeně".
Žalovaný 3) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě, shledá-li je přípustným, zamítl. Shodně jako žalovaná 2) uvedla, že "pro seznam vlastníků předmětu dražby cenných papírů je dostačující, aby obsahoval v případě fyzických osob jméno, příjmení a datum narození", což vyplývá z ustanovení §33 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se "zákon č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách vztahuje na dražbu cenných papírů přiměřeně".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda pro označení vlastníka (fyzické osoby) předmětu dražby cenných papírů postačí pouze uvést jméno, příjmení a datum narození, nebo zda nezbytným předpokladem přesné identifikace vlastníka (fyzické osoby) předmětu dražby je také uvedení adresy jeho bydliště. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákonů č. 635/2004 Sb., č. 179/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 62/2006 Sb. a č. 159/2006 Sb., tedy podle zákona č. 256/2004 Sb. ve znění účinném do 30.6.2007 (dále jen "zákona o podnikání na kapitálovém trhu") a podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., 56/2006 Sb. a č. 315/2006 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 30.4.2007 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Organizovat veřejné dražby cenných papírů může pouze dražebník cenných papírů, kterým se rozumí obchodník s cennými papíry, který má povolení k poskytování investiční služby uvedené v ustanovení §4 odst. 2 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu (srov. §33 odst.1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Na veřejnou dražbu cenných papírů se vztahuje přiměřeně zvláštní právní předpis upravující veřejné dražby, pokud tento zákon nestanoví jinak (§33 odst.2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu).
Pravidla organizování veřejné dražby cenných papírů upraví dražebník cenných papírů dražebním řádem (§33 odst.3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Dražební řád a každou jeho změnu schvaluje Česká národní banka (§33 odst.4 věta první zákona o podnikání na kapitálovém trhu).
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách dražebník vyhlásí konání dražby dražební vyhláškou, v níž uvede označení dražebníka, navrhovatele, vlastníka předmětu dražby, dlužníka, popřípadě zástavce, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby. Podle ustanovení §11 zákona o veřejných dražbách osoby a věci musí být označovány způsobem vylučujícím jejich záměnu. Dovolatel v dovolání dovozuje, že zákon o podnikání na kapitálovém trhu je "speciálním zákonem" a že proto se označení vlastníka předmětu dražby cenných papírů řídí ustanovením §2 písm.b) tohoto zákona a nikoliv ustanovením §11 zákona o veřejných dražbách. S tímto názorem dovolací soud nesouhlasí.
Na veřejnou dražbu cenných papírů se vztahuje - jak vyplývá z ustanovení §33 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu - přiměřeně zvláštní právní předpis upravující veřejné dražby, nestanoví-li zákon o podnikání na kapitálovém trhu jinak. Ve vztahu k dražební vyhlášce to znamená, že její náležitosti se řídí právní úpravou obsaženou v zákoně o veřejných dražbách, neboť zákon o podnikání na kapitálovém trhu je neupravuje. Opačný závěr nelze úspěšně dovozovat ani z ustanovení §2 písm.b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, který - jak je nepochybné z jeho znění - se netýká požadavků na náležitosti dražební vyhlášky. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že pro náležitosti dražební vyhlášky se při veřejné dražbě cenných papírů použije přiměřeně zákon o veřejných dražbách; označení osob, které dražebník cenných papírů ve smyslu ustanovení §43 odst.1 písm.b) zákona o veřejných dražbách uvádí (je povinen uvést) v dražební vyhlášce, se proto řídí ustanovením §11 zákona o veřejných dražbách (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.5.2010 sp. zn. 29 Cdo 4551/2008).
Osoby, které se uvádí v dražební vyhlášce, musí být - jak vyplývá z ustanovení §11 zákona o veřejných dražbách - označeny způsobem vylučujícím jejich záměnu.
V projednávané věci dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem v tom, že aktuální seznam vlastníků tvořící přílohu dražební vyhlášky, v němž byly fyzické osoby jako vlastníci akcií označeny jménem, příjmením a datem narození představoval označení vlastníků předmětů dražby v souladu se zákonem, neboť vylučoval (s ohledem na rozsah údajů) jejich záměnu s jinými fyzickými osobami. Žalobcem tvrzený důvod neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 20.2.2007 tedy nebyl naplněn.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované 2) a žalovanému 3) náklady, které u každého z nich spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. §8, §10 odst. 3, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované 2) advokát JUDr. Tomáš Rybář, Ph.D. a zástupkyně žalovaného 3) advokátka Mgr. Olga Lišková osvědčili, že jsou plátci daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované 2) a žalovanému 3) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.1 a 3 a §151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 960,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalované 2) a žalovanému 3) náklady v celkové výši 5.760,- Kč každému z nich nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátů, kteří žalovanou 2) a žalovaného 3) v tomto řízení zastupovali (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Žalované 1) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř. bylo proto rozhodnuto, že žalovaná 1) nemá právo ve vztahu k žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. října 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu