ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.3067.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 3067/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. A. H. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského č. 241, proti žalovaným 1) Lesy České republiky, s.p. se sídlem Přemyslova č. 1106/19, Hradec Králové, IČ 42196451, 2) Městu Vlachovo Březí se sídlem ve Vlachově Březí, Náměstí Svobody č. 56, IČ 00250821, 3) Pozemkovému fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, IČ 45797072, o určení ležící pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C 60/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2009, č. j. 5 Co 439/2009-410, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Okresnímu soudu v Prachaticích dne 7.3.2006 (doplněným podáním doručeným Okresnímu soudu v Prachaticích dne 22.11.2006) se žalobce domáhal určení, že nemovitosti specifikované v podání (dále také jen „předmětné nemovitosti“) tvoří ležící substituční pozůstalost po T. H., roz. D., zemřelé, která se uvolnila úmrtím předního dědice J. J. H., zemřelého, resp. ležící pozůstalost po J. J. H., zemřelém“.
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 4.6.2007, č.j. 8 C 60/2006-268, doplněným rozsudkem ze dne 25.4.2008, č.j. 8 C 60/2006-346, žalobu zamítl; zamítl také návrh žalobce na přerušení řízení „do doby rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství o předběžné otázce formulované žalobcem“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25.8.2008, č.j. 5 Co 2275/2007, 1907/2008-356, rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 4.6.2007, č.j. 8 C 60/2006-268, doplněný rozsudkem ze dne 25.4.2008, č.j. 8 C 60/2006-346, ve výrocích I., II. a III. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že „žaloba tak, jak byla ve věci podána, včetně dalších doplnění a upřesnění, není způsobilá k projednání pro její neurčitost“; že „žalobce neupřesnil, který ze žalovaných je zapsán jako vlastník těch kterých konkrétních nemovitostí“; že „soud prvního stupně měl dříve, než přistoupil k projednání žaloby, vyzvat žalobce k upřesnění žaloby postupem podle §43 odst. 1 o.s.ř.“; že „petit žaloby je neurčitý“.
Okresní soud v Prachaticích nejprve usnesením ze dne 23.9.2008, č.j. 8 C 60/2006-362, poučil žalobce, že „jeho podání ze dne 1.3.2006, které je podle svého obsahu žalobou, je neurčité z toho důvodu, že z něho není patrno, čeho se žalobce domáhá proti kterému ze žalovaných, když z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaní jsou samostatní společníci a každý je vlastníkem jen některých nemovitostí“; že „neurčitost podání je třeba opravit a doplnit tak, aby z něho bylo patrno, proti kterému ze žalovaných se domáhá rozhodnutí ohledně konkrétních nemovitostí, tedy aby uvedl, který ze žalovaných je zapsán jako vlastník těch kterých konkrétních nemovitostí a čeho se proti každému z nich domáhá, ohledně kterých konkrétních nemovitostí směřuje žaloba proti žalovanému 1), žalovanému 2) a žalovanému 3)“; vyzval žalobce, aby vady podání odstranil ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a zároveň žalobce poučil, že „nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, soud podání odmítne“ a že „tím je řízení skončeno“.
Poté Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 4.12.2008, č.j. 8 C 60/2006-401, žalobu odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že „žalobce svým podáním ze dne 5.10.2008 žalobu doplnil tak, že u jednotlivých nemovitostí uvedl, že tyto jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Prachatice, vždy na konkrétním LV pro konkrétní k.ú.“; že však „jako vlastníky nemovitostí označil Pozemkový fond České republiky a Lesy České republiky, s.p.“; že v podání ze dne 18.11.2008, kterým doplnil své podání ze dne 5.10.2008, neuvedl, „který ze žalovaných je zapsán jako vlastník těch kterých konkrétních nemovitostí a čeho se proti každému z nich domáhá“ a „ohledně kterých konkrétních nemovitostí směřuje žaloba proti žalovanému 1), žalovanému 2) a žalovanému 3)“ a také „kdo je vlastníkem jednotlivých nemovitostí a proti komu tedy žaloba v té které části směřuje“ a že tedy „žalobce řádně neodstranil vady podání ze dne 1.3.2006“.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27.4.2009, č.j. 5 Co 439/2009-410, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že „ani v dalším písemném materiálu z 18.11.2008 žalobce konkrétně neuvedl, který ze žalovaných je zapsán jako vlastník těch kterých konkrétních nemovitostí a čeho se proti každému z nich domáhá“; že „neuvedl, ohledně kterých konkrétních nemovitostí směřuje žaloba proti žalovanému 1), žalovanému 2) a žalovanému 3)“ a že také „neuvedl, kdo je vlastníkem konkrétních nemovitostí“. Odvolací soud přitom vycházel ze závěru, že „žalobce se domáhá toho, aby nemovitosti, které jsou zapsány do vlastnictví jednotlivých vlastníků, náležely do ležící pozůstalosti“; že tím „žalobce hodlá zasahovat do sféry právních zájmů jednotlivých vlastníků, případně správců nemovitostí“ a že proto „postup soudu prvního stupně není přepjatě formalistický“, když „pochybení nespatřuje v nedostatečné identifikaci jednotlivých nemovitostí podle zápisu v katastru nemovitostí, nýbrž v tom, že není uvedeno, ohledně kterých nemovitostí se žalobce domáhá určení proti prvnímu, druhému a třetímu vlastníku“.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že „žaloba je přehledná, přesně popisuje, čeho se žalobce domáhá, určuje účastníky řízení, resp. organizační složku státu, které za stát dle zákona vystupují, tak jak mu to předepisuje zákon“; že „přesně a přehledně označil, které nemovitosti jsou žalobou dotčeny a tyto nemovitosti označil dle §5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí“; že „označením žalovaných v žalobě dal žalovaným možnost realizovat jejich práva před soudem“; že „po žalovaných nežádá, aby něco plnili, ani aby něco činili a ani, aby něco strpěli“ a že „žaloba byla srozumitelná již v původním znění“. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. a mimo jiné z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o.s.ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení §79 odst. 1 věta druhá o.s.ř žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. b) o.s.ř., aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není). Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno také to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést (opět určitě) alespoň v přibližné výši. Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li - bez ohledu na to, zda po stránce "kvalitativní" nebo "kvantitativní" - neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o.s.ř.) [srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, které bylo uveřejněno pod č. 152 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003].
Jestliže žaloba neobsahuje v označení účastníků řízení všechny údaje potřebné k označení účastníků řízení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám (z vlastní iniciativy) - postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. Jen tehdy, byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a soud řízení podle ustanovení §104 odst. 1, věty první o.s.ř. zastaví.
V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23.9.2008, č.j. 8 C 60/2006-362, vyzván, aby svou žalobu doplnil a opravil, k doplnění a opravě žaloby mu byla poskytnuta dostatečná lhůta a byl správně poučen, jak je třeba doplnění a opravu žaloby provést a že jeho žaloba bude odmítnuta, jestliže výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví (§43 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Žalobce výzvě ve lhůtě nevyhověl a soud mu proto na jednání konaném dne 13.11.2008 (na jeho žádost) poskytl další lhůtu, když odročil jednání na 4.12.2008 „za účelem opravy petitu“. Vzhledem k tomu, že žalobce – ani poté (podáním doručeným soudu dne 19.11.2008) – vady žaloby neodstranil a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, je závěr soudů obou stupňů o odmítnutí žaloby správný (srov. §43 odst. 2 o.s.ř.).
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné; protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Na místě je však k věci samé poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2009, sp. zn. 28 Cdo 4983/2008; stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 1.11.2005, sp. zn. Pl. ÚS – st. 21/05, uveřejněné pod č. 477/2005 Sb.; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1994, sp. zn. 24 Co 139/94, uveřejněné v časopise Ad Notam č. 3, ročník 1995; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1996, sp. zn. 3 Cdon 677/96; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3.12.1996, sp. zn. I. ÚS 260/96; usnesení Ústavního soudu ze dne 1.12.2009, sp.zn. IV. ÚS 2663/09, značně zpochybňující odůvodněnost vedení obdobných sporů.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu