ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4311.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4311/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele NOWA plus spol. s r.o. se sídlem v Praze 2, Sázavská č. 8, IČ 61064122, zastoupeného JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 - Hrnčířích, K Safině č. 669, proti zástavnímu dlužníku PTÁČEK - velkoobchod, a.s. se sídlem v Brně - Kohoutovicích, U Velké ceny č. 4, IČ 25501143, zastoupenému JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí č. 18, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 56/2003, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. dubna 2008 č.j. 23 Co 246/2007-284, takto:
I. Dovolání zástavního věřitele se zamítá.
II. Zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníku na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Stanislava Keršnera, advokáta se sídlem v Brně, Orlí č. 18.
Odůvodnění:
Zástavní věřitel se žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích dne 12.2.2003 domáhal, aby byl ve prospěch jeho pohledávky ve výši 2.100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 280.147,- Kč nařízen prodej zástavy, a to "nemovitostí uvedených na LV č. 695, k.ú. Staré Hradiště, pozemky parcely parc. č. st. 329 o výměře 1.609 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří parc. č. st. 330 o výměře 599 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří parc. č. 77 o výměře 459 m 2 , trvalý travní porost parc. č. 78/1 o výměře 5.555 m 2 , orná půda a budovy Staré Hradiště čp. 176, obč. vybavenost na parcele st. 329 a budovy bez čp/če jiná st. na parcele st. 330, zapsaných u Katastrálního úřadu Pardubice". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě smlouvy o zprostředkování koupě nemovitostí ze dne 9.3.2001 obstaral pro zájemce Ing. P. B. "prodej nemovitostí a ostatního majetku, označeného jako podnik, z majetku úpadce J. L." (kupní smlouva mezi Ing. P. B. a správcem konkursní podstaty úpadce J. L. Ing. S. K. byla "uzavřena dne 9.3.2001, resp. dne 15.3.2001, když k této smlouvě byl uzavřen dodatek č. 1, ve kterém byla upřesněna splatnost kupní ceny"), za což mu náležela odměna ve výši 2.100.000,- Kč, která byla splatná do 15.6.2001. Protože dlužník pohledávku neuhradil, bylo k jejímu zajištění zřízeno podle zástavní smlouvy ze dne 3.7.2002 zástavní právo k předmětným nemovitostem, které jsou nyní ve vlastnictví Podílové obchodní a.s., IČ 25258290. K úhradě zajištěné pohledávky dosud nedošlo, a proto se zástavní věřitel domáhá jejího uspokojení ze zástavy.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 11.9.2003 č.j. 11 C 56/2003-37 žalobě vyhověl a zástavní dlužnici Podílová obchodní a.s. uložil, aby zaplatila zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 66.225,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Jeřábka. Z předložených listin dovodil, že mezi zástavním věřitelem a Ing. P. B. "byla uzavřena zástavní smlouva ke smlouvě o zprostředkování koupě nemovitostí, podle které se Ing. B. zavázal uhradit zástavnímu věřiteli odměnu ve výši 2.100.000,- Kč do 3 měsíců od podepsání kupní smlouvy", která byla "uzavřena dne 15.3.2001 a její splatnost tak nastala dne 15.6.2001", a že Ing. B. zastavené nemovitosti "vložil do společnosti Podílová obchodní a.s.", a žalobě vyhověl bez nařízení jednání s poukazem na ustanovení §200z občanského soudního řádu.
K odvolání zástavní dlužnice Podílová obchodní a.s. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30.12.2003 č.j. 23 Co 672/2003-61 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že rozhodl o nařízení soudního prodeje zástavy, aniž by měl "beze zbytku listinami" doložen přechod vlastnictví zastavených nemovitostí na zástavní dlužnici Podílová obchodní a.s., a nařídil mu, aby v dalším řízení nařídil jednání.
Okresní soud v Pardubicích poté usnesením ze dne 7.12.2005 č.j. 11 C 56/2003-107 znovu žalobě vyhověl a rozhodl, že zástavní dlužnice Podílová obchodní a.s. je povinna zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 161.175,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Jeřábka. Z listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi zástavním věřitelem a Ing. P. B. "byla uzavřena zástavní smlouva ke smlouvě o zprostředkování koupě nemovitostí, podle které se Ing. B. zavázal uhradit zástavnímu věřiteli odměnu ve výši 2.100.000,- Kč do 3 měsíců od podepsání kupní smlouvy", která byla "uzavřena dne 15.3.2001, a splatnost odměny tak nastala dne 15.6.2001", a že Ing. B. zastavené nemovitosti "vložil do společnosti Podílová obchodní a.s. a účinky vkladu práva nastaly 14.7.2002". Námitku zástavní dlužnice, že podle smlouvy o zprostředkování ze dne 9.3.2001 "nemohlo být plněno", soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že v dopise, předloženém soudu správcem konkursní podstaty Ing. S. K., projevil Ing. P. B. "zájem o předmětné nemovitosti dle nabídky zástavního věřitele" a že skutečnosti uvedené svědky JUDr. A. V., Ing. P. B. a ing. P. Z. "již nemohly zprostředkování nabytí předmětných nemovitostí právním předchůdcem zástavní dlužnice nijak vyvrátit".
K odvolání zástavní dlužnice Podílová obchodní a.s. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích - poté, co usnesením ze dne 19.9.2006 č.j. 23 Co 164/2006-149 ve smyslu ustanovení §107a občanského soudního řádu připustil, aby na místo zástavního dlužníka do řízení vstoupila společnost PTÁČEK - velkoobchod, a.s. se sídlem v Brně - Kohoutovicích, U Velké ceny č. 4, IČ 25501143, která se stala podle kupní smlouvy ze dne 14.3.2006 vlastníkem zastavených nemovitostí - usnesením ze dne 24.10.2006 č.j. 23 Co 164/2006-161 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v dosavadním řízení nebyla z pohledu ustanovení §200z občanského soudního řádu "dostatečně osvědčena existence zajištěné pohledávky zástavního věřitele ke dni vzniku zástavního práva", neboť dopis Ing. P. B. je datován dnem 21.1.2000 a "časově tak předchází smlouvě o zprostředkování ze dne 9.3.2001 a sám bez dalších zjištění neosvědčuje vznik zajištěné pohledávky". Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby ve věci provedl další dokazování.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 16.2.2007 č.j. 11 C 56/2003-185 nejprve připustil změnu žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhal nařízení prodeje předmětných nemovitostí ve prospěch pohledávky ve výši 2.100.000,- Kč s 8% úrokem od 16.6.2001 do zaplacení, poté žalobě "ve změněné podobě" vyhověl a rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 314.542,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Jeřábka. Po vyhodnocení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi zástavním věřitelem a Ing. P. B. "došlo po 19.4.2000 k uzavření smlouvy o zprostředkování nákupu hodnot z konkursní podstaty Josef Loučka" a zástavní věřitel "podle ní plnil" a že "zaplacení odměny 2.100.000,- Kč nebylo prokázáno". Soud prvního stupně vzal přitom zejména v úvahu, že "postup Ing. B., který podepsal smlouvu o zprostředkování z 9.3.2001 a cestou zástupce smlouvu zástavní 3.7.2002 je jinak těžko vysvětlitelný" a že podle "smlouvy o zprostředkování z 9.3.2001 se považovala povinnost zprostředkovatele za splněnou předložením návrhu kupní smlouvy zájemci (Ing. Petru Buchalovi) do 30.4.2001 a k podpisu kupní smlouvy došlo 9.3.2001, resp. 15.3.2001, tj. před zmíněným datem".
K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 10.4.2008 č.j. 23 Co 246/2007-284 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníku na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 27.075,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.500,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Jana Jeřábka (správně JUDr. Stanislava Keršnera). Odvolací soud nejprve dovodil, že v řízení o soudním prodeji zástavy musí být řešena též "otázka vzniku zajištěné pohledávky", a po zopakování dokazování dospěl k závěru, že nebyla doložena pohledávka, k jejímuž zajištění mělo zástavní právo sloužit. Vzal za prokázáno, že zástavní věřitel "vyvíjel činnost" na základě pověření správce konkursní podstaty Ing. S. K., který "zadával parametry prodeje", a poté "vyhledal potencionální kupující stranu smlouvy o zpeněžení věci" a že zástavní věřitel jednal s Ing. Petrem Buchalem o "podrobnostech smlouvy o zpeněžení, kdy již bylo správcem rozhodnuto, že s ním bude smlouva uzavřena". I když není vyloučeno, aby zprostředkovatel "byl činný rovněž pro druhou stranu", nebylo podle názoru odvolacího soudu zástavním věřitelem prokázáno jeho "přičinění na uzavření smlouvy o zpeněžení věci ve prospěch kupujícího Ing. B."; činnost, kterou zástavní věřitel vyvíjel při uzavírání smlouvy o zpeněžení věcí, byla konána "dle pokynů a v zájmu správce", odměnu "za takovou činnost pro správce však zástavní věřitel vyžaduje od kupujícího". Odvolací soud současně dovodil, že závěr o činnosti zástavního věřitele ve prospěch kupujícího Ing. P. B. nelze učinit ani z jeho dopisu ze dne 21.1.2000, v němž projevil zájem o koupi věci z konkursní podstaty, a ani ze zástavní smlouvy, v níž je "konstatováno uzavření smlouvy o zprostředkování a závazek dlužníka uhradit odměnu", a že částka 2.100.000,- Kč byla Ing. P. B. považována nikoliv za odměnu za zprostředkování, ale za součást kupní ceny. Vzhledem k tomu, že zajištěná pohledávka ve skutečnosti nevznikla, nejsou předmětné nemovitosti zatíženy zástavním právem.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní věřitel dovolání. Namítá, že podle smlouvy o zprostředkování koupě nemovitostí ze dne 9.3.2001 se "povinnost zprostředkovatele považovala za splněnou dnem, kdy předloží zájemci návrh kupní smlouvy odpovídající požadavkům uvedeným v článku I této smlouvy podepsaný vlastníkem nemovitostí - správcem konkursní podstaty jako prodávajícím", a že tedy pro vznik "nároku na odměnu" byl "důležitý výsledek a nikoliv pouze činnost zástavního věřitele směřující k tomu, aby kupní smlouva byla uzavřena"; předmětná kupní smlouva byla dne 15.3.2001 uzavřena a zástavnímu věřiteli proto vznikla pohledávka, která byla následně zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech. Zástavní věřitel dále vytýká odvolacímu soudu, že ho měl poučit podle ustanovení §118a odst.1 a 2 občanského soudního řádu, měl-li za to, že nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, případně že je uvedl neúplně, nebo že je možné věc posoudit po právní stránce jinak než podle jeho právního názoru; řízení je tedy postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zástavní věřitel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Zástavní dlužník navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že zástavní věřitel svůj závazek ze smlouvy o zprostředkování koupě nemovitostí ze dne 9.3.2001 nesplnil, neboť kupujícímu Ing. P. B. kupní smlouvu nikdy nepředložil a nevyvinul žádnou činnost, která by směřovala k uzavření kupní smlouvy, a že kupní smlouva byla uzavřena "téměř současně" se smlouvou o zprostředkování a v době, kdy již bylo "naprosto zřejmé, že k převodu nemovitostí na Ing. P. B. dojde". Zástavní věřitel nemá právo na sjednanou odměnu a zástavní právo, které mělo sloužit k zajištění této pohledávky, tedy nevzniklo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §200y odst. 1 o.s.ř. řízení o soudním prodeji zástavy je zahájeno na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li zvláštní právní předpisy soudní prodej zástavy.
Podle ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.
Podle ustanovení §200z odst. 2 o.s.ř. ve věci může být rozhodnuto bez nařízení jednání jen za podmínek uvedených v ustanovení §115a o.s.ř. nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v odst.1 doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
Podle ustanovení §200za odst. 3 o.s.ř. podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.
Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §152 občanského zákoníku); zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky (srov. §155 odst.1 větu druhou občanského zákoníku). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §165 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. §165a odst. 1 občanského zákoníku).
Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení §251 a násl. o.s.ř.; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. §338a odst. 1 o.s.ř.).
V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy - jak správně uvádí odvolací soud - prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003 sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například §268 odst. 1 a 3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §267 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).
V projednávané věci zástavní věřitel svou pohledávku, zajištěnou zástavním právem na předmětných nemovitostech, odvozoval ze smlouvy o zprostředkování koupě nemovitosti, kterou dne 9.3.2001 uzavřel s Ing. P. B. a na základě které mu mělo vzniknout proti tomuto "zájemci" za obstarání "uzavření kupní smlouvy na majetek úpadce J. L. z konkursu prohlášeného Krajským soudem v Hradci Králové č.j. 43 K 56/97 jako podnik za cenu do 16.000.000,- Kč" do 30.5.2001 "právo na odměnu" ve výši 2.100.000,- Kč, splatnou do 3 měsíců od podepsání obstarané kupní smlouvy. Při posuzování, zda zástavní věřitel ve smyslu ustanovení §200z odst.1 o.s.ř. doložil zajištěnou pohledávku, se soudy nespokojily s tím, zda se jeví z předložených listin nebo jiných důkazů jako pravděpodobná, a k objasnění této skutečnosti provedly dokazování.
Odvolací soud z provedených důkazů zjistil, že zástavní věřitel vykonával činnost směřující ke zpeněžení majetku úpadce Josefa Loučky podle "pokynů a v zájmu" správce konkursní podstaty, který mu "zadával parametry prodeje", a teprve tehdy, když správce konkursní podstaty rozhodl, že smlouva o prodeji podniku z konkursní podstaty bude uzavřena s Ing. P. B., začal s ním zástavní věřitel jednat "o podrobnostech smlouvy o zpeněžení"; vyplynulo z toho, že smlouva o zprostředkování koupě nemovitosti byla uzavřena dne 9.3.2001 a že v ní předvídaná kupní smlouva byla uzavřena se správcem konkursní podstaty téhož dne 9.3.2001 a změněná dodatkem č. 1 sjednaným dne 15.3.2001. Oproti názoru zástavního věřitele (dovolatele), podle něhož je sjednané právo na odměnu založeno již tím, že kupní smlouva byla uzavřena, dospěl odvolací soud k závěru, že uzavření kupní smlouvy nebylo výsledkem zprostředkování vynaloženého zástavním věřitelem pro zájemce Ing. P. B., ale činnosti vyvíjené podle "pokynů a v zájmu" správce konkursní podstaty, a že proto zástavní věřitel nemá na odměnu za zprostředkování právo.
Zprostředkovatel má právo na odměnu - jak vyplývá zejména z ustanovení §774 občanského zákoníku - jen tehdy, jestliže výsledek byl dosažen jeho přičiněním, tedy, řečeno jinak, jestliže se o uzavření smlouvy zasloužil svojí aktivní činností. V projednávané věci se zástavní věřitel o uzavření kupní smlouvy ze dne 9.3.2001, změněné dodatkem č. 1 ze dne 15.3.2001, nezasloužil; při zpeněžování majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce J. L. prováděl činnost podle "pokynů a v zájmu" správce konkursní podstaty a teprve poté, co již bylo (v konkursním řízení) rozhodnuto o prodeji části tohoto majetku Ing. P. B., uzavřel s ním jako se zájemcem smlouvu o zprostředkování za odměnu ve výši 2.100.000,- Kč. Využití těchto okolností ani podle názoru dovolacího soudu nemůže založil nárok na "provizi".
Důvodná není rovněž námitka dovolatele, že by řízení před soudy bylo postiženo vadou, neboť mu nebylo poskytnuto poučení podle ustanovení §118a odst.1 a 2 o.s.ř.
O tom, aby svá tvrzení doplnil, soud poučí účastníka podle ustanovení §118a odst.1 a 2 o.s.ř. tehdy, jestliže nesplnil svou povinnost tvrzení a jestliže by tedy z důvodu neunesení břemene tvrzení měl být ve věci samé neúspěšný. Soud totiž může založit své rozhodnutí na tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení, jen jestliže mu předtím bezvýsledně poskytl poučení podle ustanovení §118a odst.1 a 2 o.s.ř. (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2003 sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, který byl uveřejněn pod č. 59 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).
V projednávané věci odvolací soud své rozhodnutí ve věci samé nezaložil - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - na tom, že by zástavní věřitel nesplnil svou povinnost tvrzení a neunesl tak břemeno tvrzení. Naopak, podle odvolacího soudu byly všechny rozhodné okolnosti tvrzeny a dokázány; za této situace neměl důvod, aby některému z účastníků poskytoval poučení podle ustanovení §118a odst.1 nebo 2 o.s.ř. To, že rozhodnutí soudu vyznělo v neprospěch zástavního věřitele, nebylo tedy způsobeno tím, že by neunesl břemeno tvrzení, ale právním posouzením zjištěného skutkového stavu věci.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání zástavního věřitele podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly zástavnímu dlužníku v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. §7 písm.f), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4.050,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad k nákladům řízení nepatří, neboť advokát JUDr. Stanislav Keršner, který zástavního dlužníka zastupoval, v rozporu s ustanovením §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. neprokázal, že by byl plátcem této daně. Protože dovolání zástavního věřitele bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby zástavnímu dlužníku tyto náklady nahradil. Zástavní věřitel je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.050,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který zástavního dlužníka v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2010
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu