ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4344.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4344/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilého K. H. , zastoupeného Městskou částí Praha 3 se sídlem v Praze 3, Seifertova č. 51, jako opatrovníkem, syna Ing. H. H. , zastoupené JUDr. Františkem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 7, a Ing. A. H. , zastoupeného JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady č. 8, o úpravu poměrů nezletilého pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 28 P 21/2008, o dovolání otce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2010, č. j. 1 Nc 1876/2010-1547, takto:
Řízení o dovolání otce se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 7. 2010, č. j. 1 Nc 1876/2010-1547, rozhodl k námitce podjatosti otce, že „řízení o návrhu otce na vyloučení soudkyně JUDr. Marie Kříhové, uplatněného při jednání dne 19. 4. 2010 do protokolu o jednání, se zastavuje“ a že „návrh otce na vyloučení soudkyně JUDr. Marie Kříhové, došlý soudu dne 12. 7. 2010, se odmítá“.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal otec dovolání. Dovozuje, že dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení §236 a násl. o. s. ř., a poukazuje na to, že „se nedovolává ve smyslu zákona o rodině, ale pro pochybení soudu při aplikaci občanského soudního řádu“. Ve vztahu k námitce podjatosti ze dne 19. 4. 2010 namítá, že „odvolací soud řádně své rozhodnutí neodůvodnil, neuvedl, proč dospěl k uvedeným závěrům“, že zde „chybí volné hodnocení důkazů, včetně vyvození závěru z těchto důkazů, a proto je rozhodnutí tak, jak bylo vydáno, v této části nepřezkoumatelné“. Ohledně námitky podjatosti vznesené otcem dne 7. 7. 2010, městskému soudu vytýká, že „zcela pominul skutečnost, že námitka podjatosti byla soudu doručena faxem 7. 7. 2010 a teprve poté byla na soud osobně doručena dne 12. 7. 2010“ a že „nezařadil příslušný doklad do spisu odpovídajícího čísla jednacího“. Navrhl, aby dovolací soud „napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení před odvolací soud“.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že o vyloučení soudců (přísedících) nerozhoduje krajský soud (Městský soud v Praze) jako soud odvolací (tedy že nevydává své rozhodnutí v odvolacím řízení), ale jako soud nadřízený.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a nelze ho tudíž zaměňovat s pojmem „odvolací soud“ (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1996). Rozhoduje-li tedy krajský soud (Městský soud v Praze) o vyloučení soudců (přísedících) okresního (obvodního) soudu, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2010, č. j. 1 Nc 1876/2010-1547, není rozhodnutím odvolacího soudu. Občanský soudní řád proto funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí ani neupravuje (srov. §10a o. s. ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997), který nelze odstranit.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto řízení o dovolání otce zastavil (srov. §104 odst. 1 větu první, §243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto řízení před Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu