ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4392.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 4392/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po M. B. , zemřelé dne 20. června 1999, za účasti 1) Ing. Z. P ., zastoupené JUDr. Kamilem Andreem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 4, 2) Ing. J. G ., 3) Ing. P. G., a 4) I. B., vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 21 D 737/99, o dovolání Ing. Z. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. října 2005, č.j. 10 Co 667/2005-195, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 27.7.2004, č.j. 1 D 737/99-153, určil obecnou cenu majetku M. B., zemřelé dne 20.6.1999, dále také jen „zůstavitelka“) 3.771.552,80 Kč, výši zůstavitelčiných dluhů 0 Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce 3.771.552,80 Kč; potvrdil nabytí dědictví po zůstavitelce dědicům (shora uvedeným účastníkům řízení) podle dědických podílů a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání Ing. Z. P. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.10.2005, č.j. 10 Co 667/2005-195, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala Ing. Z. P. dovolání.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka M. B. zemřela dne 20.6.1999, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 2 věty první o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Dovolání lze podat jen pro některý z dovolacích důvodů, uvedených v ustanovení §241 odst.3 o.s.ř.
Podle ustanovení §243c a §43 o.s.ř. předseda senátu vyzve dovolatele, aby nesprávné nebo neúplné dovolání opravil nebo doplnil, a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu dovolání opraveno nebo doplněno a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví; o těchto následcích musí být dovolatel poučen.
V posuzovaném případě Ing. Z. P. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního soudu ve věci samé. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného Ing. Z. P. proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu Ing. Z. P. nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného usnesení odvolacího soudu a které by mohly naplnit kterýkoli z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř., a to ani prostřednictvím zástupce, který jí byl usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 15.7.2009, č.j. 21 D 737/99-305, ustanoven.
Soud prvního stupně usnesením ze dne ze dne 25.8.2009, č.j. 21 D 737/99-308, Ing. Z. P. vyzval, aby své dovolání proti usnesení odvolacího soudu do jednoho měsíce od doručení usnesení doplnila zejména o uvedení dovolacích důvodů, poučil ji, jak má být doplnění dovolání provedeno, a upozornil ji, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže vady dovolání neodstraní. Přestože usnesení bylo Ing. Z. P. (jejímu zástupci advokátu JUDr. Kamilu Andreemu) doručeno dne 31.8.2009, Ing. Z. P. výzvě soudu dosud nevyhověla a neúplné dovolání nedoplnila; její podání doručené dovolacímu soudu dne 20.10.2009 takové doplnění neobsahuje.
Vzhledem k tomu, že uvedená neúplnost dovolání brání - jak vyplývá z výše uvedeného - v pokračování dovolacího řízení a že výzva učiněná soudem k odstranění této vady dovolání byla bezvýsledná, ačkoliv dovolatelka byla řádně poučena a upozorněna na následky své nečinnosti, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle ustanovení §243c a §43 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu