ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.459.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 459/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. J. K. , proti žalované A. C. (dříve K.) , o změnu výživného manželky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 46/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2009 č.j. 17 Co 481/2009-28, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. července 2009 č.j. 12 C 46/2008-22 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31.5.2007 č.j. 27 C 245/2006-25 bylo žalobci uloženo, aby platil žalované počínaje dnem 14.9.2006 výživné manželky ve výši 30.000,- Kč měsíčně s tím, že je povinen zaplatit žalované dluh na výživném za dobu od 14.9.2006 do 31.5.2007 ve výši 257.000,- Kč a na náhradě nákladů řízení 73.900,- Kč k rukám advokáta JUDr. Zborova Dvořáka. Odvolání, které žalobce podal proti tomuto rozsudku, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13.12.2007 č.j. 53 Co 574/2007 44 odmítnuto.
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 17.3.2008 a doplněnou na výzvu soudu prvního stupně podáním ze dne 12.8.2008 domáhal, aby uvedený rozsudek byl změněn tak, že jeho vyživovací povinnost k žalované "končí ke dni 28.2.2007" a že dlužné výživné ve výši 70.000,- Kč a přisouzenou náhradu nákladů řízení ve výši 15.000,- Kč je žalobce povinen zaplatit ve splátkách. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že od února 2007 došlo k podstatné změně jeho poměrů, neboť od té doby "neobdržel žádnou zakázku v rámci své činnosti rozhodce" a "advokátní činnost prakticky ukončil přijetím funkce rozhodce", a že dne 15.5.2007 byl zraněn při dopravní nehodě. Žalobce dále dovozuje, že přiznání výživného žalované je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení §96 odst.2 zákona o rodině, když žalovaná v té době žila se svým přítelem J. T.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31.7.2009 č.j. 12 C 46/2008-22 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že o stejné věci (o výživném manželky podle ustanovení §91 zákona o rodině) již bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 31.5.2007 č.j. 27 C 245/2006-25 a že proto věcnému rozhodnutí o žalobě brání překážka věci pravomocně rozsouzené (§159a odst.5 o.s.ř.). Podle soudu prvního stupně se žalobce "ve své podstatě domáhá revize již pravomocného rozsudku, tj. zrušení vyživovací povinnosti ještě přede dnem vydání rozsudku ve věci vedené u zdejšího soudu pod. sp. zn. 27 C 245/2006, změny dlužné částky i změny nákladového výroku", ačkoliv žaloba byla podána teprve dne 17.3.2008 za situace, kdy manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dnem 22.2.2008 a kdy tedy povinnost žalobce platit žalované výživné již zanikla. Žalobce se nemohl - jak dále dovozuje soud prvního stupně - domáhat zrušení své vyživovací povinnosti "přede dnem vydání" rozsudku ze dne 31.5.2007 č.j. 27 C 245/2006-25, neboť "právo na výživné lze přiznat ode dne zahájení soudního řízení (pokud nejde o výživné pro nezletilé děti) a logicky stejně tak i změny vyživovací povinnosti či jejího zrušení pro změnu poměrů (opět pokud nejde o výživné pro nezletilé děti)".
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 23.10.2009 č.j. 17 Co 481/2009-28 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že rozsudek o výživném (jakožto rozsudek, jímž bylo přiznáno opětující se plnění) lze změnit z důvodu změny poměrů ve smyslu ustanovení §163 odst.1 o.s.ř. "od doby, kdy došlo ke změně poměrů, nestanoví-li zákon jinak", že však nemůže být změněn "i za dobu před jeho vyhlášením". O výživném žalované za dobu od 14.9.2006 do 31.5.2007 tedy již bylo "pravomocně a tudíž pro soud a účastníky závazně" rozhodnuto a rozsudek ze dne 31.5.2007 č.j. 27 C 245/2006-25, včetně výroku o dlužném výživném, tedy nemůže být postupem podle ustanovení §163 odst.1 o.s.ř. změněn. Uvedené platí i ohledně požadované změny výroku o náhradě nákladů řízení, která je navíc vyloučena proto, že "nejde o opětující se plnění".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že se žalobou domáhal zrušení své vyživovací povinnosti "ode dne změny poměrů, to je od 28.2.2007, do ukončení vyživovací povinnosti, to je do dne právní moci rozvodu manželství" a že by, kdyby měl být právní názor odvolacího soudu správný, bylo ustanovení §163 odst.1 o.s.ř. "zbytečné", a připomíná, že požadoval "změnu rozsudku před a po jeho vyhlášení". Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost; rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná (§91 odst.1 a 2 zákona o rodině).
Nestanoví-li zákon výslovně jinak, je třeba výživné platit v pravidelných opětujících se částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu (srov. §97 odst.1 zákona o rodině).
Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; výživné pro nezletilé děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne (srov. §98 odst.1 větu druhou zákona o rodině).
Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti; dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací. Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze na návrh (srov. §99 odst.1 a 2 zákona o rodině).
Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek; nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů (§163 odst.1 o.s.ř.). Rozsudky o výživě nezletilých dětí lze změnit i bez návrhu, změní-li se poměry (srov. §163 odst.2 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo o rozsahu vyživovací povinnosti mezi účastníky jako manželi rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31.5.2007 č.j. 27 C 245/2006-25. Vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu se Nejvyšší soud zabýval otázkou, k jakému okamžiku lze změnit rozhodnutí o výživném mezi manžely (rozhodnout o snížení nebo zrušení vyživovací povinnosti mezi manželi) a zda takový rozhodný okamžik může předcházet době vyhlášení (vydání) rozhodnutí o výživném mezi manžely.
Soudní rozhodnutí ukládající povinnost k plnění výživného (jakožto v budoucnu splatné dávky) lze - jak vyplývá z výše uvedeného - změnit jen na návrh a jen tehdy, jestliže se změnily okolnosti rozhodné pro výši nebo další trvání dávek; bez návrhu může být rozhodnutí soudu o výživném změněno jen tehdy, jde-li o výživné pro nezletilé děti. I když je možné soudní rozhodnutí o výživném změnit jen na návrh, neznamená to, že by ke změně (ke snížení nebo zrušení vyživovací povinnosti) nemohlo dojít od okamžiku, kdy nastala změna poměrů, a tedy - jak je zřejmé z povahy věci - i za dobu před podáním návrhu; naopak, z ustanovení §99 odst.1 zákona o rodině a §163 odst.1 o.s.ř. vyplývá, že ke změně soudního rozhodnutí o výživném (ke snížení nebo zrušení vyživovací povinnosti) je třeba přistoupit - na rozdíl od určení výživného, které lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, nejde-li o výživné pro nezletilé děti - vždy již od okamžiku, kdy se změnily poměry (okolnosti rozhodující pro výši a další trvání vyživovací povinnosti).
Při změně soudního rozhodnutí o rozsahu vyživovací povinnosti mezi manželi je třeba rozlišovat mezi tím, zda má dojít ke zvýšení výživného nebo zda je požadováno jeho snížení, popřípadě zrušení vyživovací povinnosti. O výživném soud rozhoduje deklaratorně a přiznáním výživného (§98 odst.1 věta druhá zákona o rodině) se rozumí nejen samotné určení výživného, ale i každé jeho zvýšení (další určení výživného v rozsahu převyšujícím určení předchozí). Omezení vyplývající z ustanovení §98 odst.1 věty druhé zákona o rodině platí jen u přiznání (určení) výživného, nikoliv však také ve vztahu k jeho snížení, popřípadě ke zrušení vyživovací povinnosti vůbec; ke snížení nebo zrušení vyživovací povinnosti lze přistoupit vždy s účinností od okamžiku, kdy se změnily poměry. Změna soudního rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek, spočívající ve snížení či zrušení výživného, je tedy i ve věci výživného mezi manžely podle ustanovení §91 zákona o rodině přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů, a tedy i za dobu před podáním návrhu u soudu (srov. též stanovisko Nejvyššího soudu Cpj 167/64, publikované ve Sborníku III, NS ČSSR. Praha: 1980, s. 335, bod 51, a stanovisko Nejvyššího soudu Cpj 169/64 publikované ve Sborníku III, NS ČSSR. Praha: 1980, s. 309, bod 16). Je proto správný právní názor odvolacího soudu, podle kterého lze snížit nebo zrušit vyživovací povinnost mezi manžely vždy od doby, kdy došlo ke změně poměrů.
Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci (§159 o.s.ř.). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (§159a odst.5 o.s.ř.).
I když je změna soudního rozhodnutí o výživném, spočívající ve snížení nebo zrušení vyživovací povinnosti, přípustná od doby změny poměrů, musí být současně přihlédnuto také k tomu, že pro rozhodnutí soudu o výživném je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí (srov. §154 odst.1 o.s.ř.) a že tedy v soudním rozhodnutí o výživném se zohledňují všechny okolnosti, které nastaly v době do vyhlášení (vydání) rozhodnutí o výživném, a tedy také do té doby případně nastalá změna poměrů; materiální účinky právní moci soudního rozhodnutí (spočívající v jeho závaznosti a nezměnitelnosti) tedy brání tomu, aby soud v jiném (novém) řízení přihlížel též k okolnostem, k nimž došlo do vyhlášení (vydání) předchozího rozhodnutí o výživném a které byly (měly a musely být) uvažovány při tomto rozhodování. Názor dovolatele, který s poukazem na změnu poměrů prosazuje změnu rozhodnutí o výživném bez ohledu na účinky právní moci rozhodnutí (§159a odst.5 o.s.ř.), je v rozporu se zákonem a ve svých důsledcích představuje snahu o nepřípustnou reparaci dřívějšího, již pravomocného rozhodnutí; změnu pravomocného soudního rozhodnutí o výživném za dobu předcházející jeho vyhlášení (vydání) nelze dosáhnout postupem podle ustanovení §99 zákona o rodině a 163 o.s.ř., ale jen cestou mimořádných opravných prostředků.
Přes výše uvedené však nejsou správné závěry soudů obou stupňů, že projednání a rozhodnutí věci brání překážka věci rozsouzené. Soud prvního stupně dovodil, že již v době podání žaloby o změnu soudního rozhodnutí o výživném (ke dni 17.3.2008) žalobce neměl vůči žalované vyživovací povinnost podle ustanovení §91 zákona o rodině, neboť zanikla dnem 22.2.2008, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků. Ve skutečnosti však rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4.1.2008 č.j. 18 C 251/2006-55 o rozvodu manželství účastníků nabyl formální právní moci - s ohledem na to, že odvolání žalované podané proti tomuto rozsudku bylo vzato zpět a že odvolací řízení bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16.6.2008 č.j. 58 Co 283/208-79, které bylo účastníkům doručeno ve dnech 30.6. a 1.7.2008 - nikoliv dnem 22.2.2008, ale s přihlédnutím k ustanovení §222 odst.1 části věty za středníkem o.s.ř. teprve dnem 1.7.2008. V období od vyhlášení rozsudku o výživném (dne 31.5.2007) do právní moci rozsudku o rozvodu manželství tedy vyživovací povinnost žalobce podle ustanovení §91 zákona o rodině ještě trvala a žalobce mohl dosáhnout snížení nebo zrušení vyživovací povinnosti, kdyby prokázal, že v době po 31.5.2007 až do 1.7.2008 došlo ke změně poměrů ve smyslu ustanovení §99 odst.1 zákona o rodině a §163 odst.1 o.s.ř.
Řízení o výživném mezi manžely (§91 zákona o rodině) patří mezi tzv. sporná řízení, které lze zahájit pouze na návrh (§79 o.s.ř.) a v němž je soud návrhem vázán, nemůže návrh překročit a ani přisoudit více nebo něco jiného (§153 odst. 2 o.s.ř.). Není však přisouzením něčeho jiného nebo více než bylo žalobou požadováno, zruší-li či sníží-li soud vyživovací povinnost mezi manžely za období časově následující po datu, k němuž se žalobce zrušení či snížení domáhal. Rozhodný okamžik, k němuž lze vyživovací povinnost zrušit či výživné snížit, je - jak uvedeno výše - odvozován od změny poměrů. Rovněž v řízení o výživném mezi manžely platí, že žaloba na zrušení vyživovací povinnosti v sobě bez dalšího zahrnuje i požadavek na snížení výživného (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 6. 1966 ap. zn. 4 Hz 47/66, uveřejněné pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, boč. 1967). Ve vztahu k projednávané věci uvedené znamená, že překážka věci rozsouzené byla dána pouze k části žalobou uplatněného nároku, a to za období ode dne 28.2.2007, k němuž se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalované, do dne 31.5.2007 a že v době následující po vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31.5.2007 č.a. 27 C 245/2006-25 překážka věci pravomocně rozhodnuté projednání a rozhodnutí věci samé nebránila.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud ČR je zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.a.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.a.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst.1 část věty první za středníkem a věta druhá o.s.a.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu