ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4887.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4887/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. Martina Litvana, advokáta se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, jako správce konkursní podstaty úpadce SKYWALKER, s.r.o. se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 1082/2, zastoupeného JUDr. Miloslavem Boudysem, advokátem se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1126/9, proti žalované MUDr. A. S., zastoupené Mgr. Ing. Martinou Soudkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Sady Pětatřicátníků č. 23, o 20.845,30 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2007 č.j. 28 Cm 150/2006-41, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 48/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2008 č.j. 11 Cmo 70/2008-45, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.6.2007 č.j. 28 Cm 150/2006-41 zastavil z důvodu litispendence řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 20.845,30 Kč, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 9.223,20 Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Martiny Soudkové.
Odvolání, které žalobce podal proti tomuto usnesení ve výroku o náhradě nákladů řízení, Městský soud v Praze usnesením ze dne 6.11.2007 č.j. 28 Cm 150/2006-57 pro opožděnost odmítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 952,- Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Martiny Soudkové. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.6.2008 č.j. 8 Cmo 415/2007-73 uvedené usnesení městského soudu změnil tak, že "odvolání žalobce proti výroku II. usnesení č.j. 28 Cm 150/2006-41 ze dne 27. června 2007 se neodmítá" a že "žalobce není povinen zaplatit žalované 952,- Kč na náhradu nákladů řízení", a rozhodl, že "žalovaná je povinna zaplatit žalobci 800,- Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a to přímo JUDr. Miloslavu Boudysovi, advokátovi, Krčská 51, Praha 4". Vrchní soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce proti usnesení městského soudu ze dne 27.6.2007 č.j. 28 Cm 150/2006-41 není opožděné.
O odvolání žalobce proti usnesení městského soudu ze dne 27.6.2007 č.j. 28 Cm 150/2006-41 ve výroku o náhradě nákladů řízení, jakož i o návrhu žalobce na opravu odůvodnění usnesení městského soudu ze dne 27.6.2007 č.j. 28 Cm 150/2006-41 a o odvolání žalobce podaném dne 4.8.2008 proti tomuto usnesení městského soudu ve výroku o zastavení řízení, dosud (podle obsahu spisu) nebylo rozhodnuto.
Proti usnesení městského soudu ze dne 27.6.2007 č.j. 28 Cm 150/2006-41 žalobce podal (podáním, které došlo soudu prvního stupně dne 17.10.2007) žalobu pro zmatečnost. Namítá, že městský soud zastavil řízení z důvodu litispendence, ačkoliv žalobce již podáním ze dne 26.6.2007 vzal žalobu ve věci zpět, neboť "pohledávka proti žalované ve výši 20.845,30 Kč byla realizována zpeněžením v rámci konkursního řízení". Žalobce dovozuje, že usnesení městského soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst.1 písm.d) o.s.ř.; vzhledem k tomu, že žaloba byla dne 26.6.2007 vzata zpět, bylo podle názoru žalobce "povinností soudu řízení zastavit a nebylo možné konat ve věci ještě 27.6.2007 jednání za situace, kdy nebyl podán návrh na zahájení řízení", na čemž "nic nemůže změnit ani tvrzení soudu v tom smyslu, že soudci bylo zpětvzetí žaloby předloženo po 27.6.2007, tedy po provedeném jednání a vydání rozhodnutí".
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.2.2008 č.j. 1 Cm 48/2007-28 zamítl návrh žalobce na přerušení řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobcovu žalobu pro zmatečnost a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12.507,- Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Mariny Soudkové. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že "kladné rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost vylučuje" žalobcovo tvrzení o tom, že "napadené usnesení dosud není pravomocné, neboť zástupci žalobce nebylo řádně doručeno (a je napadeno odvoláním)". Navíc, smyslem ustanovení §229 odst.1 písm.d) o.s.ř. "není napadat sám fakt, že ve věci poté, co byla žaloba vzata zpět, proběhlo jednání, ale zrušit rozhodnutí vydané v řízení, které nemohlo být zahájeno, aniž by existoval návrh na jeho zahájení, případně že takové rozhodnutí bylo vydáno přesto, že návrh byl vzat zpět". Vzhledem k tomu, že pro zpětvzetí žaloby by soud nemohl rozhodnout jinak než zastavením řízení (stejně jako v případě překážky litispendence) a že by "jinak" své rozhodnutí jen zdůvodnil, žaloba pro zmatečnost "v zásadě brojí jen proti důvodům rozhodnutí, což z hlediska ustanovení §230 odst.1 písm.c) o.s.ř. není přípustné".
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21.5.2008 č.j. 11 Cmo 70/2008-45 (poté, co usnesením ze dne 21.5.2008 č.j. 11 Cmo 70/2008-42 "doplnil a opravil" výrok vyhlášeného usnesení) odmítl odvolání žalobce proti výroku usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut jeho návrh na přerušení řízení, v dalších výrocích usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.551,- Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Martiny Soudkové. Poté, co dovodil, že žalobcovo odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení není podle ustanovení §202 odst.1 písm.i) o.s.ř. přípustné, odvolací soud dospěl k závěru, že výsledek řízení v podobě zastavení řízení by byl stejný, i kdyby "provedení řízení ve věci vedené pod sp. zn. 28 Cm 150/2006" nebránila překážka litispendence, neboť důsledkem účinného zpětvzetí žaloby je rovněž zastavení řízení; nejde proto "o případ, který má na mysli ustanovení §229 odst.1 písm.d) o.s.ř.".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Znovu namítá, že soud prvního stupně "zcela zásadním způsobem porušil základní principy zákona, když jednal a rozhodoval ve věci, aniž by byla podána žaloba, resp. žaloba ve věci byla ještě před jednáním vzata zcela zpět, a bylo navrženo zastavení řízení", a že tím soud "odňal žalobci zákonem stanovené právo disponovat se žalobou". Žalobce dále dovozuje, že soudy vycházely při svém rozhodování z toho, že "žaloba pro zmatečnost musí směřovat pouze proti meritornímu rozhodnutí", že takový závěr je chybný a že proto napadené usnesení odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Žalobce rovněž namítá, že "z hlediska předmětu žaloby obecně, resp. pro další možnosti uplatnění práv a vymožení povinností, není bez významu, z jakého důvodu je řízení zastaveno", a poukazuje na to, že žalovaná "se podílela na vyvedení majetku z majetkové podstaty krátce před prohlášením konkursu, kde k uspokojení věřitelů zbyl pouze mizivý majetek", a že "ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodu prodeje pohledávky vůči žalované v průběhu konkursního řízení, tedy nikoliv zaviněním dovolatele jako žalobce v původním řízení". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné - a to i v řízení, jehož předmětem byla žaloba pro zmatečnost - proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a nebo §75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení §78d o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti výroku usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut jeho návrh na přerušení řízení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Přípustnost dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo odmítnuto odvolání proti výroku usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut jeho návrh na přerušení řízení, a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dána podle ustanovení §237, §238 a §238a o.s.ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm uvedené. Vzhledem k tomu, že dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2005 sp. zn. 29 Odo 381/2005, které bylo uveřejněno pod č. 174 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003), Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce proti těmto rozhodnutím podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, není podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti tomuto výroku usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalobu pro zmatečnost může podat - jak vyplývá z ustanovení §229 o.s.ř. - účastník řízení. Kromě účastníků řízení mohou žalobu podat vedlejší účastník, státní zastupitelství nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení §231 o.s.ř.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Z obecného závěru, že k žalobě pro zmatečnost jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by žalobu pro zmatečnost - a obdobně jiný (řádný nebo mimořádný) opravný prostředek - mohl podat každý účastník řízení (kterýkoliv z nich). Z povahy žaloby pro zmatečnost jakožto opravného prostředku plyne, že ji může podat jen ten účastník, kterému nebylo žalobou napadeným rozhodnutím soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, jestliže ji lze odstranit zrušením žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu, protože existenci případné újmy na právech účastníka lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení věci samé. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.
Rozhodnutím, kterým bylo řízení zastaveno z důvodu litispendence (§104 odst.1 o.s.ř.), nebyla žalobci v projednávané věci způsobena na jeho právech žádná procesní újma. Byla jím - objektivně vzato - založena srovnatelná situace s tou, které se žalobce domáhá, tedy se zastavením řízení z důvodu zpětvzetí žaloby (§96 odst.2 o.s.ř.), neboť v obou případech je výsledek řízení stejný - zastavení řízení. Žalobce proto nemůže mít (uvažováno z objektivního hlediska) žádný zájem (právní nebo ekonomický) na tom, aby usnesení odvolacího soudu bylo v potvrzujícím výroku zrušeno (srov. též například obdobného případu se týkající usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, které bylo uveřejněno pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Na tomto závěru nic nemění ani případné souvislosti s náhradou nákladů řízení, které má dovolatel zřejmě především na mysli. Žalobce ostatně zavinil z pohledu ustanovení §146 odst.2 o.s.ř. zastavení řízení jak v případě litispendence, tak i tehdy, kdyby k němu došlo z důvodu zpětvzetí žaloby; okolnost, že motivem zpětvzetí žaloby byl (jak uvádí žalobce) "prodej pohledávky vůči žalované v průběhu konkursního řízení", nemůže mít vliv na posouzení otázky zavinění zastavení řízení, bylo-li možné, aby v řízení bylo pokračováno na straně žalující (postupem podle ustanovení §107a o.s.ř. na návrh žalobce) s nabyvatelem tvrzené pohledávky.
Protože potvrzující výrok usnesení odvolacího soudu vychází z ustálené judikatury soudů a protože soudy při svém rozhodování - jak se mylně domnívá žalobce - nevycházely z toho, že "žaloba pro zmatečnost musí směřovat pouze proti meritornímu rozhodnutí", nemůže mít po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí tedy není přípustné ani podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2010
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu