ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4978.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4978/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) A. J. , b) J. J. , obou zastoupených Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Laurinova č. 1049, proti žalovaným 1) Ing. R. V. , zastoupenému JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská č. 1432/18, 2) BUSSMARK, s.r.o. se sídlem v Praze 4 - Krč, Štúrova č. 1701/55, a 3) P. B., zastoupenému JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská č. 1432/18, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 5 C 170/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008 č.j. 20 Co 112/2008-185, takto:
I. Dovolání žalobců se zamítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) 5.760,- Kč a žalovanému 3) 11.160,- Kč, vše k rukám JUDr. Rostislava Sochora, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská č. 1432/18; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 13.9.2006 domáhali, aby bylo určeno, že je neplatná "nedobrovolná dražba nemovitostí: budova č.p. 95 na st. parc. č. 283; stav parcela č. 283, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 145 m 2 ; parc. č. 29/32, ostatní plocha, manipulační plocha, o výměře 661 m 2 ; vše zapsáno na LV č. 179, k.ú. Žďár u Mnichova Hradiště, obec Ždár, okres Mladá Boleslav, u Katastrálního úřadu v Mladé Boleslavi, která se konala dne 11.9.2006 v 15 hod. v dražební síni dražebníka, Štúrova 1701/55, Praha 4". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že žalovaný 2) provedl dražbu nemovitostí na návrh žalovaného 1) na "základě smlouvy Zástavní smlouva k nemovitosti reg. č. 676/93", ačkoliv je u soudu vedeno řízení "o určení neexistence předmětného zástavního práva", které dosud není skončeno, a ačkoliv žalobci podali žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, o níž dosud nebylo rozhodnuto. V průběhu řízení žalobci namítli, že žalovaný 2) nezajistil řádný odhad předmětných nemovitostí, neboť nesplnil své povinnosti podle ustanovení §13 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 15.10.2007 č.j. 5 C 170/2006-150 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 31.585,- Kč k rukám advokáta JUDr. Rostislava Sochora a že "ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 2) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení". Dospěl k závěru, že o žalobě o určení nepřípustnosti prodeje zástavy podle ustanovení §166 občanského zákoníku již bylo soudem prvního stupně "pod značkou 11 C 366/2003" pravomocně rozhodnuto; i když žalobci podali žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy znovu "ve vztahu k jinému termínu dražby" (věc je vedena pod sp. zn. 11 C 201/2006), nebránilo to provedení dražby, neboť při "důsledném dodržení citace ustanovení §166 občanského zákoníku odst.3 by prakticky provedení dražby bylo neproveditelné". Vzhledem k tomu, že "oznámení o zamýšleném výkonu práva věřitele" bylo žalobcům "doručeno a řádně převzato", není žaloba opodstatněná".
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.4.2008 č.j. 20 Co 112/2008-185 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1) společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 16.710,- Kč k rukám advokáta JUDr. Rostislava Sochora; "v dalším" rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.200,- Kč k rukám advokáta JUDr. Rostislava Sochora a že "ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 2) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení". Z výsledků dokazování dovodil, že o dražbě předmětných nemovitostí uzavřeli žalovaní 1) a 2) nejprve smlouvu dne 11.6.2003 a posléze, protože dražba nebyla provedena "v původně určeném termínu", znovu dne 4.7.2006. Vzhledem k tomu, že byly uzavřeny dvě smlouvy o provedení nedobrovolné dražby a že v takovém případě se provede držba "na základě nejdříve účinné dražby", byla napadená dražba provedena podle smlouvy ze dne 11.6.2003 a jejímu uskutečnění nebránilo "řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy podle §166 občanského zákoníku na základě smlouvy ze dne 11.6.2003", neboť bylo "v době dražby pravomocně skončeno". Odvolací soud dále odmítl námitku žalobců, podle které "stanovená cena" nebyla určena v souladu se zákonem, neboť "byla určena bez toho, že by znalec provedl prohlídku nemovitosti"; z výpovědí svědků Jiřího Železného a Jaroslava Kříže totiž zjistil, že žalobci neumožnili znalci prohlídku nemovitosti a že proto znalec při vypracování posudku postupoval v souladu s ustanovením §13 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají v první řadě, že dražba dne 11.9.2006 nemohla být provedena na základě smlouvy ze dne 11.6.2003, neboť od této dražby byl dražebník povinen "z více důvodů upustit", že podkladem napadené dražby mohla být jen smlouva ze dne 4.7.2006, jejímuž provedení bránilo podání žaloby o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve smyslu ustanovení §166 odst.3 občanského zákoníku, a že "v případě první smlouvy" bylo jako "dražební titul" předloženo "čestné prohlášení dle ustanovení §36 odst.2 zákona č. 26/2000 Sb.", které bylo pro neústavnost zrušeno. Znalecký posudek o ceně předmětných nemovitostí byl vypracován bez prohlídky nemovitostí v rozporu se zákonem. Žalobci dovozují, že odhad ceny zajišťuje dražebník, z čehož plyne, že může "zajišťovat odhad až tehdy, kdy se může prokázat uzavřenou smlouvou o provedení dražby", a že tedy může výzvu o umožnění provedení odhadu ve smyslu ustanovení §13 odst.2 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů učinit "až tehdy, kdy se může prokázat uzavřenou smlouvou". Protože dražebník žádnou výzvu žalobcům nezaslal a protože výzva někoho jiného (svědka J. Ž.) "učiněná telefonicky" nemá právní účinky, nebyla cena dražených nemovitostí ve znaleckém posudku určena v souladu se zákonem. Žalobci dále namítají, že způsob provedení veřejných nedobrovolných dražeb upravený v zákoně č. 26/2000 Sb. představuje "zneužití právního systému a zákonodárné moci", a požadují, aby soud navrhl Ústavnímu soudu zrušení celé části třetí tohoto zákona. Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolání bylo "odmítnuto či zamítnuto". Uvedl, že dražebník provedl všechny úkony při provedení dražby na základě "uzavřené a nijak nezměněné smlouvy a nikoliv bezesmluvně" a že tvrzení žalobců o poskytnutí součinnosti při oceňování nemovitostí je jen "další z celé řady účelových lží".
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Uvedl, že žalobci neumožnili znalci prohlídku nemovitostí v předem oznámeném termínu, že cena nemovitosti byla stanovena podle zákona a že jako dražebník dražbu provedl v souladu se zákonem.
Žalovaný 3) navrhl, aby dovolání bylo "odmítnuto či zamítnuto". Uvedl, že nemovitosti vydražil v souladu se zákonem a že "ocenění nemovitostí nebylo nijak nestandardní jak co do zpracování posudku, tak co do výše ceny".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí sporu mimo jiné významné vyřešení právní otázky, jaký má vliv na platnost veřejné nedobrovolné dražby okolnost, že byla znaleckým posudkem zjištěna cena předmětu dražby (nemovitostí) bez jeho prohlídky, aniž by k takovému postupu byly splněny podmínky uvedené v ustanovení §13 odst.2 a 3 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k době uzavření smlouvy o provedení dražby a uveřejnění dražební vyhlášky (srov. Čl. II zákona č. 315/2006 Sb.) - podle právních předpisů účinných do 31.8.2006, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004 Sb. a č. 47/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb., zákonů č. 480/2004 Sb., č. 554/2004 Sb., č. 359/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb. a č. 160/2006 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.2006 (dále též jen "obč. zák."), a podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb. a č. 56/2006 Sb., tedy ve znění účinném do 31.8.2006 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Podle ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách může dlužník, zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §36 odst.1, 2 a 4, §39 odst.1 až 8, 10 a 12, §40 odst.1 a 2, §43 odst.1 až 3 nebo §46 odst.1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst.4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v §15 odst.1 až 3, §39, §42, §43 odst.1 až 3, 5 až 7, §44, §47 odst.1 až 12 a v §49; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst.5 věty první a druhé zákona o veřejných dražbách jde-li o nedobrovolnou dražbu podle §36 odst.2, je dlužník, zástavce nebo vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, oprávněn požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud nebyl navrhovatel oprávněn navrhnout provedení nedobrovolné dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li právo uplatněno do 1 roku po udělení příklepu, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [srov. §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách].
Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele) přechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě příklepu licitátora, a to - za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§53 zákona o veřejných dražbách) - k okamžiku udělení příklepu.
Neuhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, dochází ke zmaření dražby [§2 písm.n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§48 odst.1 zákona o veřejných dražbách). Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jen jde-li o neplatnou dražbu.
Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §48 odst.3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné nedobrovolné týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
V projednávané věci se domáhají vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby žalobci jako (dosavadní) vlastníci předmětu dražby podle ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách. Neplatnost napadené veřejné nedobrovolné dražby ze dne 11.9.2006 tedy může být založena na tom, že dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit (srov. §46 zákona o veřejných dražbách), nebo že předmět dražby vydražila osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo že nebyly splněny podmínky uvedené v §36 odst.1, 2 a 4, §39 odst.1 až 8, 10 a 12, §40 odst.1 a 2, §43 odst.1 až 3 nebo §46 odst.1 zákona o veřejných dražbách anebo že byl vydražen z dražeb vyloučený předmět dražby.
Případné nesplnění podmínek uvedených v ustanovení §13 odst.2 a 3 zákona o veřejných dražbách nepředstavuje - jak je zřejmé z výše uvedeného - žádný ze stanovených důvodů, pro který by bylo možné ve smyslu ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby; nejedná se ani o případ, kdy by dražebník byl povinen upustit od dražby, ustanovení §13 odst.2 a 3 zákona o veřejných dražbách není vypočteno v ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách mezi těmi, u nichž "nesplnění podmínek" zakládá neplatnost dražby, a ostatní důvody pojmově nepřichází v úvahu. Došlo-li tedy v projednávané věci opravdu ke stanovení ceny předmětu dražby v rozporu s požadavky ustanovení §13 odst.2 a 3 zákona o veřejných dražbách, není s tím spojen právní následek v podobě neplatnosti dražby; právo na náhradu škody nebo jiné nároky tím samozřejmě nejsou dotčeny.
Neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nelze v projednávané věci úspěšně dovozovat ani z ustanovení §166 odst.3 obč. zák. Nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě může být ve smyslu ustanovení §166 odst.1 obč. zák. dána jen z důvodů, které neumožňují (vylučují), aby byla zástava ve veřejné dražbě zpeněžena za účelem uspokojení zajištěné pohledávky. Požadavek žalobců na vyslovení nepřípustnosti prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě byl - jak je zřejmé z obsahu spisu - rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17.2.2004 č.j. 11 C 366/2003-70, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29.3.2006 č.j. 20 Co 88/2006-27, zamítnut. Domáhali-li se žalobci (znovu) vyslovení nepřípustnosti prodeje stejné zástavy ve prospěch téže pohledávky (v řízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 201/2006), nebyly s tím spojené právní následky vyplývající z ustanovení §166 odst.3 obč. zák.; uvedené platí bez ohledu na to, zda byla dne 11.9.2006 veřejná nedobrovolná dražba provedena na základě smlouvy ze dne 11.6.2003 nebo smlouvy ze dne 4.7.2006.
Návrhu dovolatelů na předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení Části třetí zákona o veřejných dražbách dovolací soud nevyhověl, neboť tato právní úprava není podle jeho názoru v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolateli tvrzeno), že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1) náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. §8, §10 odst. 3 a §18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4.800,- Kč, a žalovanému 3) náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 9.000,- Kč [srov. §8 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem každému z nich ve výši 9.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát JUDr. Rostislav Sochor osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovaným 1) a 3) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši ve výši 960,- Kč [u žalovaného 1)] a ve výši 1.860,- [u žalovaného 3)].
Protože dovolání žalobců bylo zamítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby společně a nerozdílně žalovanému 1) a 3) tyto náklady nahradili. Žalobci jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.760,- Kč [u žalovaného 1)] a v celkové výši 11.160,- Kč [u žalovaného 3)] zaplatit k rukám advokáta, který žalované 1) a 3) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovanému 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu