ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.752.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 752/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně V. P., zastoupené JUDr. Miroslavem Kovářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Wenzigova č. 5, proti žalované České dráhy, a.s. se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody č. 1222/12, IČ 70994226, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziřící pod sp. zn. 16 C 198/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2008, č. j. 16 Co 172/2008-212, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Kováře, advokáta se sídlem v Praze 2, Wenzigova č. 5.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2008, č. j. 16 Co 172/2008-212, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 16. 4. 2008, č. j. 16 C 198/2005-185, ve věci samé [ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 2. 6. 2005] není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., neboť v dovolání byl uplatněn, jak vyplývá z jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.), dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto] a otázku, ke kterým okolnostem lze přihlížet při posuzování splnění tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatele podle ustanovení §46 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2005 - žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru dopisem ze dne 2. 6. 2005, který byl žalobkyni doručen dne 14. 6. 2005 (srov. §364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) - posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. právní názor vyjádřený v rozsudcích Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004, který byl uveřejněn pod č. 59 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, nebo ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1744/2005, který zmiňují soudy obou stupňů).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.875,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), tedy celkem 2.175,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a paušální částky náhrady výdajů k nákladům řízení nepatří, neboť advokát JUDr. Miroslav Kovář, který žalobkyni zastupoval, nepředložil soudu - jak je zřejmé z obsahu spisu - osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty vydané příslušným správcem daně. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradila. Náhradu nákladů dovolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu