ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.914.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 914/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. M. , zastoupené JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská č. 1432/18, proti žalovanému Statutárnímu městu Teplice se sídlem městského úřadu v Teplicích, nám. Svobody č. 2, IČ 00266621, zastoupenému JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova č. 1070/29, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 48/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 2008 č.j. 9 Co 65/2007-100, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.588,- Kč k rukám JUDr. Pavla Marečka, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova č. 1070/29.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.5.2008 č.j. 9 Co 65/2007-100, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 25.10.2006 č. j. 9 C 48/2006-65, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané dopisem žalovaného ze dne 31.8.2005), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. [podstatou námitek dovolatelky je totiž především nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak tyto důkazy (zejména výpovědi svědků) hodnotily; podrobuje tedy kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází] - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. §167 odst. 1), není rovněž přípustné (srov. §237 až §239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Protože dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. §7 písm. c), §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát JUDr. Pavel Mareček osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.1 a 3 a §151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 413,25 Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši 2.588,- Kč nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. března 2010
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu