ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1221.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1221/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce Ing. N. P. , zastoupeného JUDr. Naděždou Kratochvílovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Spálená 21, proti žalované MUDr. R. V. , zastoupené JUDr. Irenou Hruškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 47, o vydání věci a určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 9 C 45/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2008, č. j. 30 Co 455/2008-57, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2008, č. j. 30 Co 455/2008-57, a usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. července 2008, č. j. 9 C 45/2007-47, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. července 2008, č. j. 9 C 45/2007-47, zamítl návrh žalobce, aby do „řízení jako další účastník na straně žalované přistoupil Mgr. I. S. Soud prvního stupně zdůraznil, že není přípustné, aby institut záměny účastníka řízení byl obcházen tím, že žalobce navrhne přistoupení dalšího žalovaného do řízení za situace, kdy žaloba byla podána proti žalovanému, který není pasivně věcně legitimován. V dané věci se žalobce po doplnění žaloby domáhá uložení povinnosti Mgr. I. S. vydat žalobci osobní automobil, přičemž vůči žalované se však žádného rozhodnutí nedomáhá. Žalobu o vydání věci je žalobce oprávněn podat sám i bez souhlasu žalované jako bývalé manželky a účast žalované v řízení není z tohoto důvodu nutná. Žalovaná proto nebyla již v době zahájení řízení o vydání věci pasivně věcně legitimována, přičemž nesouhlasila se vstupem nového žalovaného do řízení. Nebyly proto podle soudu prvního stupně splněny podmínky pro přistoupení nového žalovaného do řízení.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. října 2008, č. j. 30 Co 455/2008-57, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud poukázal na skutečnost, že institut přistoupení účastníka do řízení ve smyslu §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) má procesní smysl při odstraňování mezer v žalobcem původně vymezeném účastenství na straně žalované tehdy, jestliže žalobci až po podání žaloby vyšlo najevo, že dosavadní zaměření žaloby neodpovídá pluralitě subjektů – nositelů pasivní věcné legitimace, a to pro skutečnosti nastalé před podáním žaloby. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně potud, že je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu lze v takovém případě sjednat pouze prostřednictvím záměny účastníka řízení ve smyslu §92 odst. 2 občanského soudního řádu. V poměrech předmětné věci pak odvolací soud zdůraznil, že soud prvního stupně správně vyšel ze zjištění, že podanou žalobou se žalobce domáhá uložení povinnosti vydat osobní automobil vůči Mgr. I. S., nikoliv vůči žalované R. V. Z obsahu spisu je podle názoru odvolacího soudu zřejmé, že v době, kdy soud prvního stupně rozhodoval o návrhu na přistoupení Mgr. I. S. do řízení, žalovaná již nebyla ve sporu pasivně legitimována. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto považoval za správné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná nebyla v době podání žaloby pasivně legitimována, a nejsou proto splněny podmínky pro přistoupení dalšího žalovaného do řízení, neboť žalovaná v době zahájení řízení věcně legitimována byla. Z obsahu žaloby totiž vyplývá, že žalobce uplatnil svůj nárok určovací žalobou a teprve v případě „změny petitu se může žalovaná jevit jako účastnice bez pasivní legitimace“. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. října 2008.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. s uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
V předmětné věci se předmětem přezkumu dovolacím soudem stalo posouzení splněny podmínek pro přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované.
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Institut přistoupení do řízení žalobci umožňuje, aby odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další nebo proti jiné osobě. Žalobce tímto způsobem smí napravit svůj původní (v době podání žaloby) „omyl“ o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo správně žalováno, který by jinak byl řešitelný jen podáním nové žaloby. Přistoupení dalšího účastníka ani záměnu účastníka nesmí soud povolit tehdy, kdyby v důsledku toho měl nastat nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit (§104 odst. 1), nebo kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného.
Z obsahu spisu se podává, že žalobce se žalobou ze dne 28. 12. 2006 domáhal vydání rozsudku s určením, že „právní úkon převodu osobního automobilu tov. zn. „YARIS“ MUDr. R. P. je neplatný. Uvedený osobní automobil bude převeden zpět na MUDr. R. P.“. Žalobu založil na tvrzení, že předmětný osobní automobil tvoří součást společného nevypořádaného společného jmění účastníků a žalovaná jej v květnu 2004 prodala žalobci neznámé osobě. Protože se nejednalo o realizaci běžných záležitostí ve vztahu k věci tvořící součást společného jmění manželů, jedná se o právní úkon neplatný.
Usnesením ze dne 23. května 2007, č. j. 9 C 45/2007-12, soud prvního stupně vyzval žalobce k odstranění vady podání mimo jiné s požadavkem na uvedení „určitého a srozumitelného návrhu výroku soudního rozhodnutí“, z něhož by vyplývalo, jakého určení se žalobce domáhá, ve vztahu k jakému konkrétnímu právnímu úkonu se domáhá vyslovení neplatnosti, s případným uvedením, zda se kromě určení neplatnosti právního úkonu domáhá dalšího soudního rozhodnutí a jakého.
Podáním ze dne 12. 10. 2007 žalobce „žalobu opravil a doplnil“ se zdůrazněním, že z obsahu podané žaloby vyplývá, že se jedná o určovací žalobu ve smyslu §80 písm. c) občanského soudního řádu, přičemž až v listopadu 2006 se žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 50 T 12/2006 u Obvodního soudu pro Prahu 9 dozvěděl, že žalovaná v květnu roku 2004 prodala předmětné vozidlo I. S., adresa jehož bydliště nebyla v době podání žaloby žalobci známa. V rámci tohoto podání pak navrhl přistoupení I. S. do řízení a vydání rozhodnutí, kterým by I. S. byla uložena povinnost vydat žalobci předmětný automobil.
V následném doplňujícím podání ze dne 14. května 2008, jímž reagoval žalobce na výzvu soudu prvního stupně zejména ve směru, zda navrhuje změnu žaloby či vedle požadavku na vydání věci se domáhá i určení neplatnosti kupní smlouvy, žalobce výslovně zdůraznil, že navrhuje přistoupení I. S. do řízení, trvá na původním určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a I. S. a současně se domáhá i vydání věci, přičemž požadavek na vydání má být uložen žalované i I. S.
Dovolací soud zdůrazňuje, že v daném případě se ze strany žalobce nejedná o změnu žaloby, ale o tzv. objektivní kumulaci nároků. O změnu žaloby nejde, jestliže žalobce kromě dosavadního nároku, který uplatňuje i nadále, uplatní další samostatný nárok, čímž dojde k tzv. objektivní kumulaci nároků. Uplatnění tohoto dalšího nároku je třeba považovat za další žalobu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2852/99, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 206). Z podání žalobce se zjevně podává, že požadavek na vydání věci vztahuje výslovně k žalované i I. S. a současně se domáhá přistoupení jmenovaného do řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy.
Žalobní návrh týkající se určení neplatnosti kupní smlouvy vychází z toho, že v době podání žaloby žalobce neznal údaje o všech účastnících uvedeného závazkového vztahu, přičemž po zjištění potřebných identifikačních údajů o kupujícím I. S. navrhl žalobce jeho přistoupení do řízení. Ve vztahu k určovacímu výroku na neplatnost smlouvy byla žalovaná ke dni podání žaloby jako smluvní strana této smlouvy nepochybně věcně legitimována a jestliže následně žalobce navrhl přistoupení osoby, jež je druhou smluvní stranou kupní smlouvy, neshledal dovolací soud důvod pro to, aby soudy nepřipustily přistoupení této osoby do řízení na straně žalované.
Závěr nalézacích soudů, že ke dni podání žaloby nebyla žalovaná věcně legitimována ve vztahu k nároku na vydání věci neobstojí ani v procesní rovině. I kdyby se totiž v daném případě nejednalo o objektivní kumulaci nároků, ale o změnu určovací žaloby na žalobu na vydání věci, je z obsahu spisu zřejmé, že nalézací soudy o takové „změně“ nerozhodly. Ke dni jejich rozhodování o přistoupení I. S. do řízení tak předmětem řízení stále zůstal žalobní požadavek na určení neplatnosti kupní smlouvy, neboť podle §95 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení měnit návrh na zahájení řízení jen se souhlasem soudu.
Návrh na přistoupení I. S. do řízení by i v takovém případě byl vázán na dosavadní předmět řízení, jímž je určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi jmenovaným a žalovaným. Z výše uvedených důvodů by pak podmínky pro přistoupení navrženého účastníka do řízení byly splněny. Důvodnost přistoupení účastníka do řízení by nebylo totiž možno zkoumat k předmětu řízení, o jehož připuštění nebylo soudem rozhodnuto, ale pouze k předmětu řízení existujícímu v době vydání rozhodnutí o návrhu na přistoupení účastníka do řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž není správné. Dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Na soudu prvního stupně bude, aby se věcí zabýval z pohledu právního názoru vyloženého dovolacím soudem a opětovně posoudil otázku přistoupení I. S. do řízení na straně žalované.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu