ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1707.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 1707/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. D. K. , zastoupeného Mgr. Bernardem Urbanem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, K. Světlé 84, proti žalované Mgr. A. K. , zastoupené Mgr. Blankou Všetičkovou, advokátkou se sídlem v Žamberku, 28. října 640, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 141/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. listopadu 2007, č. j. 19 Co 504/2007-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bernarda Urbana.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. června 2007, č. j. 12 C 141/2006-125, z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, pod bodem I. výroku přikázal do vlastnictví žalobce bytovou jednotku č. p. 595/2 v bytovém domě č. p. 595 na st. parc. č. 763 se spoluvlastnickým podílem ve výši ideálních 287/1000 na společných prostorách domu č. p. 595 v obci a kat. území K., zapsané na LV č. 1786, garáž č. 816/119 v obytném domě č. p. 816 na st. parc. č. 139/1, zapsanou na LV č. 2113 pro obec a kat. území K., zůstatek k 5.4.2006 na účtu č. 4601115012 HYPO stavební spořitelny ve výši 75.806,- Kč a zůstatek na účtu Komerční banky, a. s., č. 8618440207/0100 v nulové výši. Do vlastnictví žalované přikázal bytovou jednotku č. p. 595/4 v bytovém domě č. p. 595 na st. parc. č. 763 se spoluvlastnickým podílem ve výši ideálních 264/1000 na společných prostorách domu č. p. 595, zapsané na LV č. 1947 pro obec a kat. území Králíky, osobní automobil Nissan Almera 1,8, registrační značky 1E0 5718, a zůstatek k 5.4.2006 na účtu č. 3326668012 HYPO stavební spořitelny ve výši 44.474,80 Kč. Pod bodem II. rozhodl, že žalovaná přebírá dluh u V. N. ve výši 100.000,- Kč a dluh u města K. podle smlouvy účastníků z 30.4.2004 ve výši 34.612,- Kč. Pod bodem III. uložil žalované, aby žalobci zaplatila na vyrovnání podílů částku 84.830,40 Kč. Pod body IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 15. listopadu 2007, č. j. 19 Co 504/2007-165, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalované uložil, aby žalobci zaplatila na vypořádání jeho podílu částku 84.828,40 Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, podle jeho obsahu z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, je účastníkům znám; dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání v dané věci by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li odvolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha (dále jen „Soubor rozhodnutí“), pod C 5042]. Dovolatelka nevymezila hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud přezkoumal jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává. Za vymezení otázky zásadního právního významu nelze považovat pouhé tvrzení, že odvolací soud chybně řešil určitou obecně formulovanou otázku – v daném případě „otázku posouzení míry přičinění o nabytí majetku spadajícího do společného jmění manželů – účastníků“.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť není v rozporu s hmotným právem a stávající judikaturou Nejvyššího soudu. Úvahy nalézacích soudů v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví o tom, kterému z účastníků má být věc přikázána do vlastnictví, by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě, že by tyto úvahy byly zjevně nepřiměřené. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 22 Cdo 539/2007, uveřejněný v Souboru rozhodnutí pod C 6060. To platí i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů. Úvahy soudů obou stupňů, na základě nichž postavily svá rozhodnutí o přikázání bytu č. 595/2 do vlastnictví žalobce a osobního automobilu Nissan Almera do vlastnictví žalované, nejsou zjevně nepřiměřené. Nelze přehlížet, že předmětem vypořádání byly dvě bytové jednotky, kdy nebylo podstatného důvodu, aby jeden z bytů (jednotek) nebyl přikázán žalobci. Nelze rovněž zpochybňovat přikázání označeného osobního automobilu do vlastnictví žalované za stavu, kdy tato jej po rozvodu dlouhodobě užívala. Dovolací soud na okraj poznamenává, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů soud nemůže nařídit prodej společné věci a rozdělení výtěžku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod C 3096). K okolnostem nastalým po rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud nemůže přihlížet (§241a odst. 4 o. s. ř.).
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §3 odst. 1 (z částky 275.300,- Kč, kterou tvoří 100.000,- Kč za nesplacenou půjčku a polovina spoluvlastnického podílu z: hodnoty osobního automobilu Nissan Almera ve výši 200.600,- Kč a hodnoty bytové jednotky č. 595/2 ve výši 150.000,- Kč), §4 odst. 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu