ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1772.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1772/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce K. Š., zastoupeného JUDr. Martinou Janečkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Živného 21, proti žalované Al. Š., zastoupené JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 8a, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 38/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2009, č. j. 37 Co 362/2008-273, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2009, č. j. 37 Co 362/2008-273, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. července 2008, č. j. 48 C 38/96-201, rozhodl výrokem I., že z předmětů v bezpodílovém spoluvlastnictví bývalých manželů – účastníků se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce movité věci označené pod položkami č. 10 až 13 (blíže konkretizované v rozsudku) a položka č. 25 – obecná hodnota členských práv k družstevnímu dvoupokojovému bytu č. 18 v B., F. 22, u Stavebního bytového družstva P.. Výrokem II. přikázal do výlučného vlastnictví žalované movité věci označené pod položkami č. 1 až 9. Výrokem III. uložil žalobci povinnost vyplatit žalované na vyrovnání podílu částku 200.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Výroky IV., V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení a poplatkové povinnosti.
Soud vzal za prokázané, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 30. 9. 1993. Účastnící se nedohodli na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví („BSM“), a proto podali ve lhůtě do tří let od právní moci rozvodu manželství návrh na jeho vypořádání u soudu. Movité věci soud přikázal v souladu s návrhy účastníků do jejich výlučného vlastnictví. Hodnotu práv a povinností k družstevnímu dvoupokojovému bytu č. 18 v B., F. 22 u Stavebního bytového družstva P. („dále jen SBD“), znalcem oceněnou částkou 400.000,- Kč, přikázal v souladu s dohodou účastníků o dalším užívání bytu a členství v SBD po rozvodu manželství ze dne 23. února 1994 žalobci, a stanovil mu povinnost vyplatit žalované vypořádací podíl ve výši 200.000,- Kč. S ohledem na časový odstup, na zcela jinou situaci při přidělování bytů a odlišné cenové relace považoval tvrzení účastníků o jejich přičinění při získání bytu, placení členského podílu a dalším provozu bytu pro posouzení věci za nepodstatné. Za datum rozhodné pro stanovení obvyklé ceny souhrnu členských práv a povinností k družstevnímu bytu považoval právě datum uzavření dohody mezi rozvedenými manžely o dalším užívání družstevního bytu a o dalším členství v družstvu, tj. 23. únor 1994.
Krajský soud v Brně k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 37 Co 362/2008-228, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a VI. potvrdil. Ve výroku III. rozsudek změnil tak, že uložil žalobci zaplatit žalované na vyrovnání podílu částku 925.000,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Změnil i nákladový výrok pod bodem V. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že v rozporu s konstantní judikaturou vyšel z obecné ceny majetkové hodnoty práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ke dni zániku společného členství bývalých manželů v družstvu, ačkoliv při oceňování bylo třeba vycházet ze stavu ke dni zániku společného členství, ale z ceny v době rozhodování soudu.
Nejvyšší soud České republiky k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 22. června 2009, č. j. 22 Cdo 1341/2009-247, uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení rozsudku odvolacího soudu byla skutečnost, že ze znaleckého posudku a vyjádření znalce před soudem nebylo zřejmé, zda při stanovení obecné ceny práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu zohlednil, že nešlo o obecnou cenu bytu ve vlastnictví .
Krajský soud v Brně jako soud odvolací pak rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. 37 Co 362/2008-273, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II., IV. a VI. Ve výrocích III. a V. rozsudek změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání podílu částku 825.000,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o poplatkové povinnosti účastníků a o náhradě nákladů řízení před soudy všech tří stupňů. Po doplněném dokazování zjistil, že dvoupokojový družstevní byt č. 18 v B., F. 22 byl převeden do vlastnictví žalobce. Z dodatku ke znaleckému posudku znalce I. R. H. ze dne 27. 8. 2009 a z výslechu znalce zjistil obecnou cenu souhrnu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu dle stavu ke dni zániku společného členství, ale v cenové úrovni k datu rozhodování, stanovenou v rozmezí 1.650.000,- Kč – 1.690.000,- Kč. Vypořádací podíl pak stanovil ve výši poloviny uvedené ceny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, a to do měnícího výroku II., jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalobce poukazuje na skutečnost, že se s žalovanou po uzavření dohody o zrušení společného nájmu družstevního bytu dne 28. 2. 1994 dohodli, že otázku vypořádání členského podílu budou řešit potom, co jim bude SBD Průkopník oznámena výše členského podílu. Tím vyjádřili vůli, z jaké částky se má při vypořádání vycházet. Poukazuje na délku řízení, která ho znevýhodnila. Upozorňuje, že jediným jeho příjmem je důchod ve výši 12.000,- Kč, a tedy nemá dostatek finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu žalované. Obává se, že dříve než bude vyřízený jeho nárok vyplývající z průtahů řízení podle zákona 82/1998 Sb., bude na návrh žalované nařízena exekuce. Rozsudek odvolacího soudu, jímž mu byla stanovena povinnost zaplatit žalované částku 825.000,- Kč, považuje za nesprávný z toho důvodu, že soud nepřihlédl k hodnotě práv k družstevnímu jednopokojovému bytu v B., K. 5, jehož výlučným nájemcem a členem družstva byl před uzavřením manželství, a k jeho závazku k desetiletému pracovnímu poměru vážícímu se k získání družstevního bytu. Soud nepostupoval v souladu s §150 věta druhá občanského zákoníku („obč. zák.“) před novelou č. 91/1998 Sb. (nyní §149 odst. 2 věta druhá obč. zák.), podle kterého každý z rozvedených manželů má právo požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek. Žalobce opakovaně požadoval, aby soud zohlednil skutečnost, že družstevní byt 2+1 v B., F. 22 účastníci sice získali za trvání manželství, ale bylo to podmíněno tím, že žalobce musel vrátit družstevní byt 1+1 v B., K. 5, jehož byl výlučným nájemcem a členem družstva ještě před uzavřením manželství. Současně se musel zavázat k pracovnímu poměru v trvání deseti let. Hodnota práv k družstevnímu bytu v B., K. 5 představuje výlučný majetek žalobce vložený do společného majetku účastníků. Tuto hodnotu nelze pominout ani poukazem na to, že dřívější předpisy o hospodaření s byty vylučovaly užívání dvou bytů současně. Má za to, že soudy měly od hodnoty družstevního bytu 2+1 odečíst hodnotu členského podílu družstevního bytu žalobce 1+1, který vnesl do manželství, a to v cenových relacích ke dni rozhodování soudu. Odvolací soud se s touto argumentací v žádném ze svých rozhodnutí nevypořádal v souladu se zásadami pro vypořádání BSM, nezabýval se ostatními důkazy v jejich vzájemné souvislosti a rovněž nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§132 o. s. ř.). Poukazuje na to, že kdyby manželé nezískali byt 2+1, zůstal by žalobci po rozvodu manželství družstevní byt 1+1, to je také důvod proč jeho hodnota musí být zachována. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že pokud žalobce opírá přípustnost svého dovolání o §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., nepovažuje dovolání za přípustné, neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. pouze co do výše vypořádacího podílu, kdy jej snížil z částky 925.000,- Kč na částku 825.000,- Kč. To znamená, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo do výše 825.000,- Kč potvrzeno a v této části nelze uplatnit přípustnost dovolání podle výše uvedeného ustanovení. Přípustné by bylo podle pouze do částky 100.000,- Kč. Dále se domnívá, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jediný důvod, pro který žalobce dovolání podává, je skutečnost, že žalobce měl použít svůj výlučný majetek k získání majetku společného. Tato otázka již byla Nejvyšším soudem vyřešena. Zabýval se jí ve svém rozsudku ze dne 22. června 2009, č. j. 22 Cdo 1341/2009-247, kde konstatoval, že za vnos nelze považovat skutečnost, že žalobce se před přidělením družstevního bytu 2+1 musel v 80. letech 20. století vzdát družstevního bytu 1+1, což vyplývalo z tehdy platných předpisů o hospodaření s byty, kdy vzdání se práva bylo podmínkou pro přidělení jiného bytu. Jen pro dokreslení situace uvádí, že rovněž ona před uzavřením manželství užívala podnikový byt na ulici K. v B., kterého se vzdala a současně byla členkou stavebního bytového družstva a ve stejném období, kdy byl žalobci přidělen byt v B. na F. 22, jí byl přidělen dvoupokojový byt v B. v sídlišti B., který vzhledem k tomu, že již 25. 9. 1982 uzavřeli dohodu o užívání bytu na F. 22, vrátila družstvu. Tedy i ona se musela vzdát bytu, který získala před uzavřením manželství (manželství uzavřeli 13. 10. 1979) . Toto tvrzení uváděla i v průběhu řízení. Navrhuje, aby dovolací soud dovolaní žalobce odmítl jako zjevně nedůvodné, eventuelně zamítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Při oceňování hodnoty členského podílu v bytovém družstvu vycházel odvolací soud z dosavadní judikatury dovolacího soudu, podle které „při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva - se vychází ze stavu tohoto podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu, avšak z ceny odpovídající době, kdy se vypořádává“. V průběhu dovolacího řízení však velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uvedený právní názor překonal a v rozsudku ze dne 8. září 2010, sp. zn. 31 Cdo 2036/2008, vyslovil tento právní názor:
„V řízení o vypořádání společného jmění manželů se uplatňuje pravidlo, že oceňování vypořádávaného majetku vychází z cen odpovídajících době, kdy se provádí vypořádání. Tento právní názor správně vychází z toho, že teprve vypořádáním dochází k plnému nabytí vlastnického práva k věci, příp. jiným právům a povinnostím, a proto i ocenění věci musí vycházet z ceny dosažitelné v době, ve které se vypořádání provádí. Teprve od tohoto vypořádání totiž nabývá ten, komu je věc přikázána, plnou majetkovou hodnotu a může s věcí disponovat bez ohledu na druhého bývalého účastníka společného jmění.
Je-li však předmětem vypořádání hodnota členského podílu v bytovém družstvu, který již – ať na základě dohody či rozhodnutí soudu – připadl jen jednomu z manželů, který jako výlučný člen družstva je oprávněn nadále byt užívat, pak představuje členský podíl majetkovou hodnotu, se kterou může výlučný člen družstva disponovat již od okamžiku zrušení společného členství v družstvu. Tímto okamžikem je zřejmá hodnota toho, čeho se v důsledku zrušení společného členství jednomu z bývalých manželů - společných členů družstva dostalo, stejně jako je zřejmé, o co se majetek druhého zmenšil. Proto je třeba při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva - vyjít ze stavu (stavu družstevního bytu) i obvyklé ceny tohoto podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu“.
V projednávané věci uzavřeli účastníci dohodu o zrušení společného nájmu bytu a o vypořádání členského podílu dne 28. února 1994. Podle citovaného rozhodnutí velkého senátu tak bylo třeba určit pro účely vypořádání BSM hodnotu členského podílu ke dni účinnosti této dohody, nikoliv ke dni rozhodování soudu. Pokud odvolací soud – byť v souladu s předchozí judikaturou dovolacího soudu – postupoval jinak, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud je si vědom důsledků tohoto právního názoru pro žalovanou, které se vzhledem k časovému odstupu od dohody účastníků o tom, který z nich bude nadále jako člen družstva dále nájemcem bytu, nedostane plnění odpovídajícího současným cenám. Nároky vyplývající z délky řízení lze však za současné úpravy uplatnit jen podle zvláštního předpisu, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Pokud jde o námitky ohledně údajných vnosů dovolatele (závazek pracovat po stanovenou dobu u určitého zaměstnavatele, vzdání se jiného bytu), poukazuje dovolací soud na své předchozí rozhodnutí ze dne ze dne 22. června 2009, č. j. 22 Cdo 1341/2009-247, ve kterém se touto otázkou již zabýval a vysvětlil, proč o vnosy do společného majetku nešlo. K tomu lze dodat, že již soud prvního stupně považoval okolnosti týkající se získání bytu v 80. letech minulého století za „irelevantní“, a to i „pro odstup času, kdy celková situace s byty, jejich přidělováním atd. byla regulována specifickým postavením tehdejší bytové politiky…“.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu