ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1952.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1952/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. K. , zastoupené JUDr. Věrou Rittichovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Orlicí, Jiráskova 856, proti žalovanému J. F., zastoupenému JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, J. M. Marků 92, o vypořádání společného jmění manželů a o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 C 39/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2009, č. j. 19 Co 121/2009–266, ve znění opravného usnesení ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 19 Co 121/2009–275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhrady dovolacího řízení ve výši 10 300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Věry Rittichové.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. prosince 2008, č. j. 7 C 39/2006-222, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 6. ledna 2010, č. j. 7 C 39/2006–299, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do vlastnictví každého z účastníků přikázal movité věci a nemovitosti specifikované ve výroku I. rozsudku, ve výroku II. rozsudku rozhodl o přikázání zde specifikovaného závazku účastníků ze smlouvy o úvěru ve výši 8.073,34 Kč k zaplacení žalovanému, ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 813.105,83 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Dále ve výroku IV. rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zde specifikovaným, a ve zbývajících výrocích V. - VIII. rozhodl o náhradě nákladů řízení a o tom, že „žalovanému se neustanovuje zástupce pro toto řízení“.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 17. září 2009, č. j. 19 Co 121/2009-266, ve znění opravného usnesení ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 19 Co 121/2009–275, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podal je z důvodu obsaženém v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření označila dovolání žalovaného za nepřípustné a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání by mohlo být přípustné jedině podle §237 odst. 1, 3 o. s. ř.; přípustné však není.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolání nevymezuje právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a dovolatel žádnou právní otázku jako otázku zásadního právního významu ostatně ani sám neuvádí. Dovolatel svůj nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu (byť jej kvalifikuje jako nesouhlas s právním posouzením věci) spojuje výhradně s tvrzeným nesprávným skutkovým zjištěním učiněným soudy ze znaleckých posudků ohledně obecné ceny vypořádávaných nemovitostí. Jde tedy o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., t. j. že odvolací soud zatížil řízení vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterému nemůže být přihlédnuto.
Dovolatel výslovně napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b), c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady představují odměnu advokáta za zastoupení žalobkyně v dovolacím řízení v souvislosti s vypracováním vyjádření k dovolání žalovaného a činí podle §1 odst. 1, §2 odst. 1, , §4 odst. 1, 2 písm. a) a odst. 3, ve spojení s §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §16 odst. 1, §18 odst. 1 a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb., ve výši 10.000,- Kč. Náklady jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb., za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaného (§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.); náklady tak činí celkem 10.300,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalovanému, aby nahradil tuto částku žalobkyni do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesením uložená, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. června 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu