ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2026.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2026/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Lidového bytového družstva Praha 9, se sídlem v Praze 9, Zákostelní 667, IČ 48030619, zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod Sokolovnou 692/11, proti žalovanému Ing. V. B., zastoupenému JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Rozšířená 1918/11, o 92.290,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 3/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2007, č. j. 23 Co 428/2007-87, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2007, č. j. 23 Co 428/2007-87, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. května 2007, č. j. 18 C 3/2006-69, rozhodl výrokem pod bodem I., že se řízení co do částky 11.628,- Kč zastavuje. Pod bodem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 80.662,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výroku vyčísleným od 1. 8. 2003 do zaplacení. Výrokem pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud vyšel ze zjištění, že žalobce je většinovým spoluvlastníkem a správcem nemovitosti v P. 9, Š. 670/10. Žalovaný je vlastníkem bytových jednotek č. 5 a č. 1 v uvedeném domě a spoluvlastnického podílu na společných částech domu. Žalobce jako správce předmětné nemovitosti se domáhal na žalovaném nedoplatku vyúčtování služeb za roky 2002, 2003 a 2004 a dále nedoplatku záloh na služby za období leden až srpen 2005 a nedoplatku vyúčtování do fondu oprav za rok 2004. Soud po provedení listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobce postupoval v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů). Konstatoval, že z uvedeného zákona vyplývá povinnost vlastníků jednotek přispívat zálohově do fondu oprav. Neshledal důvodnými námitky žalovaného o nesprávném postupu společenství vlastníků při stanovování výše záloh. Zjistil, že v souladu s §11 uvedeného zákona proběhlo v letech 2003 a 2004 shromáždění společenství vlastníků domu, které schválilo plán oprav domu a výši záloh do fondu oprav. Výši záloh žalobce jako pověřený vlastník sděloval jednotlivým vlastníkům jednotek. Částky do fondu oprav byly stanoveny s přihlédnutím k tomu, že žalovaný je vlastníkem dvou jednotek a platby byly předepsány i s ohledem na velikost jím užívané podlahové plochy, na výši předepsaných záloh měla vliv i skutečnost, že žalovaný měl v předchozí době na zálohách nedoplatky. Žalobce vždy předkládal jedenkrát ročně žalovanému vyúčtování finančních částek použitých z fondu oprav. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce ohledně nedoplatků do fondu oprav byl důvodný. Shledal důvodnými i nároky žalobce vůči žalovanému na zaplacení nedoplatku za vyúčtování služeb vzniklého v době od roku 2002 do roku 2004 a dluhu vzniklého v důsledku neuhrazených záloh za služby za období od ledna do srpna 2005. Služby poskytované s užíváním bytu jsou hrazeny prostřednictvím správce domu, kterým je žalobce, jednotlivým mediím. Správce domu pak stanoví a předepisuje vlastníkům jednotek zálohy na jednotlivé služby podle plateb za minulá období a každoročně provádí jejich vyúčtování a vlastníkům vyúčtuje přeplatek či nedoplatek za příslušný kalendářní rok. Soud vzal za prokázané, že žalovaný řádně nehradil zálohy na služby, a proto mu vznikl dluh požadovaný žalobcem. Žalobce opakovaně žalovaného vyzýval k úhradě nedoplatků za poskytování služeb a za správu domu. K platbám žalovaného ve výši 52.000,- Kč a 82.000,- Kč soud nepřihlédl, neboť představovaly dluh na službách, eventuálně platbách do fondu oprav za předchozí období, které nebyly předmětem žaloby. Rovněž k platbě žalovaného ze dne 25. 8. 2003 ve výši 52.661,- Kč (platba za období leden až červen 2003 na nedoplatek za služby a správu jednotky) a k platbě z 25. 10. 2004 ve výši 87.916,- Kč (platba za užívání bytu č. 5) soud nepřihlédl se zdůvodněním, že nepředstavují platby požadované žalobcem. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, uložil mu soud povinnost k úhradě úroků z prodlení. Na základě částečného zpětvzetí žaloby soud řízení co do částky 11.628,- Kč zastavil.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 5. prosince 2007, č. j. 23 Co 428/2007-87, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadeném vyhovujícím výroku II. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně považoval za správné. Nepřisvědčil tvrzení žalovaného, že při rozhodování shromáždění společenství vlastníků dne 3. června 2003 nebyla zachována zákonem požadovaná většina pro schválení rozhodnutí o opravách a v tomto směru odkázal na pravidla pro správu přispívání vlastníků na výdaje spojené se správou domu schválená shromážděním společenství vlastníků v dubnu 1997. Stejně tak byl zachován zákonem požadovaný postup při rozhodnutí společenství vlastníků o opravách v roce 2004. Konstatoval, že i kdyby nebyl dodržen zákonem stanovený postup pro rozhodnutí o plánovaných opravách a tyto práce byly realizovány ve prospěch společenství, vznikla by žalovanému povinnost k úhradě těchto závazků z titulu bezdůvodného obohacení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu („o. s. ř.“), neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, když rozdílně posoudil práva a povinnosti v právních vztazích mezi účastníky a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a řízení je postiženo vadou, protože z výroku ani z odůvodnění není zřejmé, které částky jsou nedoplatkem na službách a jaká je výše dluhu na fondu oprav za předpokladu, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Poukazuje na to, že žalobce je povinen provádět správu domu podle „Pravidel pro přispívání spoluvlastníků domu na výdaje spojené s jeho správou a pravidel pro správu společných částí domu“ schválených společenstvím vlastníků dne 15. dubna 1994, kde v čl. 1.2.1. je stanoveno, že výši měsíčních záloh na údržbu a opravy domu stanoví společenství vlastníků jednotek. Podkladem pro navýšení úhrad do fondu oprav bylo usnesení shromáždění společenství vlastníků domu čp. 670 ze dne 3. června 2003. Soudy nepřihlédly k tomu, že toto shromáždění nebylo podle §11 odst. 4 zák. č. 72/1994 Sb., v platném znění, usnášeníschopné, neboť se ho zúčastnil z celkového počtu devíti spoluvlastníků pouze žalobce s podílem 47,84 % hlasů. Žalovanému byla za účelem plánovaných oprav zvýšena bez jeho vědomí dosavadní částka 1.032,- Kč na částku 7.673,- Kč měsíčně. Za období od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2004 zaplatil žalobci částku 140.577,- Kč. Z celkových nákladů na opravu domu ve výši 1.061.094,- Kč by na něj připadla částka 156.892,- Kč. Opravy byly prováděny pouze v roce 2003 a v roce 2004 již prováděny nebyly. Dále upozorňuje na to, že nebyly zohledněny změny zákona č. 72/1994 Sb. provedené novelou č. 171/2005 Sb., účinnou ode dne 27. dubna 2005, kde se v §11 odst. 5 stanoví, že k přijetí usnesení o modernizaci, stavebních úpravách a opravách společných částí domu je zapotřebí souhlasu tříčtvrtinové většiny všech vlastníků jednotek, zatímco úhrady záloh od 1. února 2005 a opravy prováděné v letech 2005 a následně byly stanoveny na shromáždění vlastníků dne 16. června 2004 podle dosavadních pravidel. Soudy se platností všech usnesení shromáždění vlastníků vůbec nezabývaly. Žalovaný nezpochybňuje, že opravy byly prováděny, ale bez platného rozhodnutí shromáždění vlastníků, na které nelze použít ustanovení občanského zákoníku o nakládání věci v podílovém spoluvlastnictví a které nelze nahradit konkludentním jednáním vlastníků ostatních jednotek. Podle odvolacího soudu se jedná o závazek žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení, proto je nezbytné, aby jeho výše byla přesně stanovena. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a současně i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu jednání.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalovaného uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, považuje za správné. Správně byl zjištěn skutkový stav a správné jsou i právní závěry. Žalobce se domnívá, že žalovaný podal dovolání opožděně, když soud prvního stupně vyznačil na rozsudek č. j. 18 C 3/2006-69 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č. j. 23 Co 428/2007-87 doložku právní moci dnem 10. ledna 2008 a vykonatelnosti dnem 14. ledna 2008, proto má za to, že rozsudek Městského soudu v Praze nemohl být žalovanému doručen až dne 17. ledna 2008. Navrhuje, aby dovolání bylo z toho důvodu odmítnuto. Z opatrnosti se žalobce vyjadřuje i k meritu věci a namítá, že odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem a posoudil v souladu se zákonem práva a povinnosti účastníků. Nejsou tedy splněny podmínky §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Rovněž skutková zjištění soudů obou stupňů jsou správná. Námitku žalovaného, že z výroku rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, které částky jsou nedoplatky na službách a jaká je skutečná výše dluhu na platbách do fondu oprav, považuje za bezdůvodnou, když z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že nároky uplatněné žalobcem rozdělil do dvou částí a to na platby představující zálohy za služby za užívání předmětných bytů a na platby související s fondem oprav. Uvádí, že v roce 2003 proběhlo shromáždění společenství vlastníků, které schválilo plán nutných oprav pro příští období. Žalobce vlastníkům předkládal i podklady a kriteria pro stanovení záloh od 1. července 2003. Žalovaný zpochybňuje výši záloh a v důsledku jeho špatné platební morálky (od roku 2003) mu vznikají dluhy. Žalobce namítá, že žádný zákon neurčuje, jaký je potřebný počet hlasů při stanovení záloh na služby. Neporušil zákon č. 72/1994 Sb. ve znění v té době platném, neboť jeho novela provedená zákonem č. 171/2005 Sb. nabyla účinnosti až dne 30. dubna 2005 a nelze ji na danou věc aplikovat. Proto i shromáždění společenství vlastníků konané 16. června 2004, na kterém byl schválen plán oprav pro období 2004 až 2005, bylo usnášeníschopné a není rozhodné, že původně plánovaná oprava fasády byla na žádost spoluvlastníků přesunuta až na rok 2006. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). V dané věci činí z rozsudku odvolacího soudu zásadní rozhodnutí v tomto smyslu aplikace §11 zákona o vlastnictví bytů na daný případ. Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 o. s. ř.; v dovolání proto nelze úspěšně uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolatel zpochybňuje platnost rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 3. června 2003 a ze dne 16. června 2004, o které se žalobcem uplatněný nárok též opírá, posuzoval dovolací soud věc podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění před novelou č. 171/2005 Sb. (dále jen zákon o vlastnictví bytů). Pozdější novelizace zákona nejsou pro posouzení věci významné, neboť nepůsobily zpětně; na tom nic nemění ani to, že některé opravy dříve schválené byly prováděny až po zmíněné novele.
Dotčené odstavce §11 zákona o vlastnictví bytů zněly takto: (1) Společenství musí alespoň jednou ročně konat shromáždění. Shromáždění se sejde z podnětu výboru nebo pověřeného vlastníka nebo vlastníků jednotek, kteří mají alespoň jednu čtvrtinu hlasů.
(2) Shromáždění je schopné usnášení, jsou-li přítomni vlastníci jednotek, kteří mají většinu hlasů; k přijetí usnesení je zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných hlasů.
(3) Při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu (§8 odst. 2); spoluvlastníci jednotky mají postavení vlastníka jednotky (jeden hlas). Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se potřebné většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoli vlastníka jednotky soud. Jde-li o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl. Právo je nutno uplatnit u soudu do 6 měsíců ode dne přijetí rozhodnutí, jinak právo zanikne.
(4) K přijetí usnesení o věcech, které jsou obsahem prohlášení podle §4, o schválení nebo o změně stanov, o uzavření smlouvy o zástavním právu k jednotkám a o rozúčtování cen služeb na jednotlivé vlastníky jednotek podle §9a odst. 2 je zapotřebí tříčtvrtinové většiny přítomných hlasů.
(5) K přijetí usnesení o změně účelu užívání stavby, o změně stavby, jakož i o podstatných změnách týkajících se společných částí domu je zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek.
V projednávané věci žalovaný od počátku zpochybňoval platnost shora uvedených rozhodnutí přijatých na shromáždění vlastníků. Soud prvního stupně pak konstatoval, že dne 3. 6. 2003 se shromáždění zúčastnil jeden vlastník jednotky se 47,84 % hlasů, dne 16. června 2004 se zúčastnili tři vlastníci s počtem hlasů 69,37 %; poté uvedl, že tato shromáždění vlastníků jednotek proběhla „řádně v souladu se zákonem (§11)“, aniž tuto úvahu rozvedl. Na tuto skutečnost žalovaný v odvolání poukazoval s tím, že k opravám nebyl dán „souhlas 75 % většiny všech vlastníků jednotek“. Žalovaný tak zpochybnil platnost rozhodnutí společenství vlastníků a odvolací soud se měl touto námitkou zabývat a na zjištěný skutkový stav aplikovat §11 zákona o vlastnictví bytů ve znění před novelou č. 171/2005 Sb.; to však neučinil, věcí se z tohoto hlediska nezabýval a pouze odkázal na „pravidla pro správu přispívání vlastníků na výdaje spojené se správou domu“. Na věc tak neaplikoval ustanovení, které upravuje přijímání rozhodnutí vlastníků jednotek, a jeho rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci a ve věci je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Odvolací soud též uvedl, že i v případě, že by při rozhodování o plánovaných opravách nebyl dodržen zákonný postup, měl by žalovaný povinnost platit uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení. K tomu dovolací soud poznamenává, že v tomto případě by byl žalovaný povinen vydat vše, oč se obohatil (§458 odst. 1 obč. zák.), což v případě investic žalobce do nemovitosti představuje rozdíl mezi hodnotou věci před investicemi a po nich (srov. např. R 1/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s. 80 a násl., R 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s. 270) s přihlédnutím k podílu žalovaného, nikoliv tedy hodnotu vynaložených prostředků. Tyto částky se totiž mohou značně lišit. I zde spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. března 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu