ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2104.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2104/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce BONISPOL, s. r. o. , se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Radhošťská 1691, IČ: 25857401, zastoupeného JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem se sídlem ve Valašských Kloboukách, Masarykovo náměstí 177, proti žalovaným: 1) Hotelu EROPLÁN, a. s. , se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Ostravská 451, IČ: 26423871, a 2) P. Z. , zastoupenému JUDr. Igorem Zmydleným, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 94, o určení neexistence věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 160/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. prosince 2007, č. j. 42 Co 510/2007-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 6. 2007, č. j. 17 C 160/2006-77, pod bodem I. výroku zastavil řízení mezi žalobcem a žalovaným SLUG, a. s., se sídlem v Ostravě, Novinářská 1113/3, původně označeným jako žalovaný 2). Pod bodem II. zamítl žalobu, aby soud určil, že vlastníkům pozemků parcelních čísel 1725/11 a 1725/19, zapsaných na LV č. 6869 pro obec a kat. území Rožnov pod Radhoštěm, a vlastníkovi pozemku parc. č. 1727/10, zapsaného na LV č. 3047 pro obec a kat. území R. pod R., nepřísluší právo chůze a jízdy za účelem vstupu a vjezdu na pozemky, váznoucí jako věcné břemeno na pozemku parc. č. 1725/17, zapsaném na LV č. 3188 pro obec a kat. území R. pod R.. Pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 3. 12. 2007, č. j. 42 Co 510/2007-100, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o. s. ř.).
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolání v dané věci by mohlo být přípustné jedině při naplnění předpokladů §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V tzv. nenárokovém dovolání nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; dovolací soud proto musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší. Otázka vymezená dovolatelem je příliš obecná a její řešení nemusí postihnout zvláštnosti jedinečných ujednání mezi účastníky smluv o zřízení věcného břemene, včetně smlouvy předmětné.
Podle názoru dovolacího soudu odvolací soud vyložil předmětnou smlouvu o zřízení věcných břemen uzavřenou mezi účastníky a spojenou s jedinečným skutkovým základem daným především obsahem uvedené smlouvy v souladu s výkladovými pravidly podávajícími se z §35 odst. 2 obč. zák. Dovolací soud by tak mohl v daných souvislostech uvažovat o přípustnosti dovolání jen v případě, že by úvaha odvolacího soudu o tom, že práva z předmětné smlouvy jsou spojena s vlastnictvím konkretizovaných nemovitostí a s jejich převodem či přechodem na jiné osoby přecházejí na právní nástupce oprávněných osob, byla zjevně nepřiměřená. Za situace, kdy se podle skutkových zjištění ohledně obsahu posuzované smlouvy (nadepsané jako smlouva o zřízení věcného břemene) výslovně zřizují věcná břemena a osoby z věcných břemen oprávněné jsou označeny jako vlastníci konkrétních nemovitostí, přičemž obsahem práv odpovídajících věcným břemenům je právo cesty a právo vedení přípojek a jejich údržby – tedy práva spojená s vlastnictvím určité nemovitosti, nelze mít za to, že by výklad smlouvy učiněný odvolacím soudem byl zjevně nepřiměřený a tudíž v rozporu s hmotným právem.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů vychází z toho, že úspěšným žalovaným náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobci právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2010
JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu