ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2319.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2319/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. H ., zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Mariánská 531, proti žalovanému A. H ., zastoupenému JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614, o vyklizení garáže, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 C 1660/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 3. října 2007, č. j. 35 Co 535/2006-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 2.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Milana Štětiny.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. února 2006, č. j. 6 C 1660/2001-63, rozhodl, že „žaloba, aby bylo uloženo žalovanému vyklidit garáž ve W. ul. v D. u M. j., na stavební parcele 566/2 o výměře 127 m2 , zapsané na LV č. 1918 pro k. ú. a obec D. u M. j., vedeného u katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, pracoviště Česká Lípa, a vyklizenou předat žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec jako soud odvolací k odvolání žalobce i žalovaného rozsudkem ze dne 3. října 2007, č. j. 35 Co 535/2006-93, rozhodl výrokem pod bodem I., že se odvolací řízení o odvolání žalovaného zastavuje. Výrokem pod bodem II. pak potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a výroky pod body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroků II., III. a IV., podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání v dané věci nelze opřít o §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Právním názorem odvolacího soudu je podle konstantní judikatury názor na to, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popř. jak má být právní předpis vyložen. Právním názorem významným z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejsou pokyny k doplnění dokazování, jestliže byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen pro neúplnost skutkových zjištění, popř. jiné pokyny o tom, jak má soud prvního stupně dále postupovat po procesní stránce (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000, Soudní rozhledy č. 8/2002). V dané věci odvolací soud, který zrušil dovolateli příznivý rozsudek soudu prvního stupně, závazný právní názor nevyslovil, jen uložil vyhodnotit některé najevo vyšlé skutečnosti.
Dovolatel opírá přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; ta by byla dána v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3339).
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Soudy po právní stránce věc posoudily v souladu s judikaturou dovolacího soudu. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1536, se uvádí:
„1. Vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení.
2. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, stavebníky jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby“.
Procesní námitky vznesené v dovolání se týkají hodnocení důkazů; nejde o výklad procesních předpisů. Skutkové námitky jsou pro posouzení přípustnosti dovolání nevýznamné (viz shora). Vlastnictví nadstavby nebylo předmětem řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 1.500,- Kč [odměna z částky určené podle §1 odst. 1, §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, vyčíslená podle 7 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 této vyhlášky] a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby, tj. vyjádření k dovolání, ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, celkem 1.800,- Kč. Žalovanému vedle odměny za zastupování advokátem a náhrady hotových výdajů podle §137 odst. 3 o. s. ř. dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty 360,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad podle zvláštního předpisu odvést. Celkové náklady dovolacího řízení tedy činí částku 2.160,- Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 4. května 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu