ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2342.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2342/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce K. K., zastoupeného JUDr. Denisou Wesselsovou, advokátkou se sídlem v Karviné, Karola Sliwky 125, proti žalovanému R. H. , zastoupenému Mgr. Zuzanou Božkovou, advokátkou se sídlem v Třinci, náměstí Míru 551, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 73/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2010, č. j. 8 Co 703/2008-391, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2010, č. j. 8 Co 703/2008-391, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 8. 2007, č. j. 8 C 73/2002-294, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 C 73/2002-306, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zaspaným u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Třinec, na LV č. 178 pro kat. území M. u J., a to k rodinnému domu č. p. 276 na pozemku parc. č. 402, k objektu garáže na pozemku parc. č. 466, vedlejší stavbě na pozemku parc. č. 623 (označené podle geometrického plánu Ing. J. H. ze dne 22. 6. 2006, č. 588-9790/2006) a blíže označeným pozemkům parcelních čísel 402, 466, 261/2, 261/5 a 261/6. Pod bodem II. do výlučného vlastnictví žalobce přikázal rodinný dům č. p. 276 stojící na pozemku parc. č. 402, garáž bez č. p./č. e. stojící na pozemcích parc. č. 466/1 a 622, označených podle geometrického plánu Ing. J. H. ze dne 22. 6. 2006, č. 588-9790/2006, který je součástí rozsudku, a dále pozemky, označené tímtéž geometrickým plánem, parcelních čísel 402, 261/5, 466/1 a 622 (o výměře 2 m2), vše v kat. území M. u J.. Pod bodem III. do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek parc. č. 261/6 a pozemky, označené v uvedeném geometrickém plánu, parcelních čísel 623, 466/2 (o výměře 1 m2) a 261/2 a dále vedlejší stavbu na pozemku parc. č. 623, vše v kat. území M. u J.. Pod bodem IV. uložil žalobci, aby žalovanému zaplatil na vyrovnání spoluvlastnického podílu částku 503.050,- Kč. Pod body V. až VII. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně po zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem nemovitosti rozdělil mezi účastníky tak, jak vyplývá z výroku rozsudku soudu prvního stupně, když dospěl k závěru, že rozdělení domu č. p. 276 a garáže není dobře možné. Při výpočtu částky, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu, soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku Ing. L. K. ze dne 16. 5. 2007, který stanovil obvyklou cenu nemovitostí přikázaných do vlastnictví žalobce částkou 1.300.000,- Kč a nemovitostí přikázaných do vlastnictví žalovaného částkou 135.940,- Kč. Věcné břemeno váznoucí na pozemku parc. č. 261/6 znalec ocenil částkou 19.880,- a na ostatních nemovitostech částkou 177.940,- Kč. Celková obvyklá cena předmětných nemovitostí tak činí podle soudu prvního stupně částku 1.435.940,- Kč. Protože do vlastnictví žalobce byly přikázány nemovitosti v ceně 1.300.000,- Kč, měl by žalobce zaplatit žalovanému na jeho podíl částku 582.030,- Kč. S ohledem na zatížení nemovitostí věcným břemenem, soud prvního stupně od této částky odečetl částku 157.960,- Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 177.840,- Kč a 19.880,- Kč (ocenění věcného břemene).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 5. 2008, č. j. 8 Co 275/2008-319, odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně jako opožděně podané odmítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 8. 2009, č. j. 1 Co 90/2009-374, jako nepřípustné odmítl.
Soud prvního stupně k návrhu žalobce usnesením ze dne 26. 9. 2008, č. j. 8 C 73/2002-336, opravil rozsudek ze dne 22. 8. 2007, č. j. 8 C 73/2002-294, pod body II. a III. výroku tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal rodinný dům č. p. 276 stojící na pozemku parc. č. st. 402, garáž bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. st. 466/1 a pozemku parc. č. st. 466/2, označeným dle geometrického plánu Ing. J. H. ze dne 22. 6. 2006, č. 588-9790/2006, který je součástí tohoto rozsudku, dále pozemek parc. č. st. 402 – zastavěná plocha a nádvoří a dále pozemky označené tímto geometrickým plánem jako parc. č. 261/5, 466/1 a 466/2 (o výměře 1 m2), zapsané u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště T., na LV č. 178 pro kat. území M. u J.. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek parc. č. 261/6 a pozemky označené v geometrickém plánu Ing. J. H. ze dne 22. 6. 2006 jako parc. č. 623, 622 (o výměře 2 m2), 261/2 a vedlejší stavbu na pozemku parc. č. 623 a 622, zapsané u téhož úřadu na tomtéž listu vlastnictví.,
Ve lhůtě k podání odvolání proti opravnému usnesení ze dne 26. 9. 2008 podal žalovaný odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 8. 2007, č. j. 8 C 73/2002 294, jímž po upřesnění výslovně napadl pouze výrok pod bodem IV., týkající se částky, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví.
Odvolací soud k tomuto odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 28. 1. 2010, č. j. 703/2008-391, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalobci uložil, aby žalovanému zaplatil na vyrovnání jeho spoluvlastnického podílu částku 582.030,- Kč. Jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud při rozhodování shodně jako soud prvního stupně vyšel z obvyklých cen nemovitostí přikázaných tomu kterému z účastníků, jak je stanovil znalec Ing. L. K., na rozdíl od soudu prvního stupně však od nich neodečetl ocenění věcného břemene s tím, že zatížení nemovitostí věcným břemenem bylo znalcem již zohledněno v obvyklé ceně nemovitostí stanovené znalcem.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku IV. (pokud byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vyrovnání spoluvlastnického podílu částku 582.030,- Kč), podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítl, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 C 73/2002-306, bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 5. 2008, č. j. 8 Co 275/2008 319, jako opožděně podané odmítnuto a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2009, č. j. 1 Co 90/2009-374, bylo jako nepřípustné odmítnuto odvolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 5. 2008, č. j. 8 Co 275/2008 319. Na podkladě těchto rozhodnutí soud prvního stupně vyznačil na rozsudku ze dne 22. 8. 2007 na č. l. 294 spisu právní moc rozsudku ke dni 1. 12. 2007. K návrhu žalobce soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 9. 2008, č. j. 8 C 73/2002-336, opravil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 8. 2007 ve výroku pod body II. a III. z důvodu zřejmé nesprávnosti, kdy došlo k záměně v označení pozemků. Žalobce je toho názoru, že žalovaný mohl odvoláním napadnout pouze ty výroky, které byly dotčeny opravným usnesením ze dne 26. 9. 2008. V tom žalobce spatřuje vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá v tom, že při výpočtu vypořádacího podílu nepřihlížel k zatížení nemovitostí věcným břemenem s tím, že znalec Ing. L. K. zatížení nemovitostí věcným břemenem v obvyklé ceně nemovitostí nezohlednil. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání s tím, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal včas a řádně a že cena věcného břemene byla zohledněna při stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Podle §204 odst. 1 o. s. ř. odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.
Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 917/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31, ročník 2001, vysvětlil, že lhůta k podání odvolání běží znovu od doručení (nyní od právní moci) opravného usnesení jen tehdy, směřuje-li odvolání právě jen proti výroku usnesením podle §164 o. s. ř. opravenému, případně proti výroku, který je na opraveném výroku závislý. V usnesení ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, uveřejněném tamtéž pod č. 46, ročník 2005, Nejvyšší soud dovodil, že „lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výrokům na něm závislým se účastníkům řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje“. Z uvedeného tedy vyplývá, že ne každá oprava chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti, ve výroku soudního rozhodnutí má (musí mít) za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí ve smyslu §204 odst. 1, věty druhé, o. s. ř.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 9. 2008, č. j. 8 C 73/2002-336, opravil zjevnou nesprávnost v rozsudku ze dne 22. 8. 2007, č. j. 8 C 73/2002-294, spočívající v záměně označení pozemků parcelních čísel 622 a 466/2, přikázaných účastníkům pod body II. a III. výroku rozsudku. Tímto usnesením do vlastnictví žalobce byla mimo jiné přikázána garáž zčásti stojící na pozemku správně st. parc. č. 466/2 místo st. parc. č. 622 a pozemek st. parc. č. 466/2 místo st. parc. č. 622 a žalovanému vedlejší stavba zčásti stojící na pozemku správně st. parc. č. 622 místo st. parc. č. 466/2 a pozemek st. parc. č. 622 místo st. parc. č. 466/2. Proti tomuto usnesení účastníci odvolání nepodali a usnesení nabylo právní moci dne 25. 10. 2008. Opravou výroku rozsudku pod body II. a III. nedošlo k takové obsahové změně výroku z hlediska práv a povinností účastníků, která by měla za následek změnu v ocenění nemovitostí přikázaných tomu kterému z účastníků a z tohoto důvodu změnu ve výši vypořádacího podílu. Oba soudy při rozhodování vycházely ze shodných obvyklých cen nemovitostí přikázaných tomu kterému z účastníků, rozdílnost v jejich rozhodnutí tkví bez ohledu na provedenou opravu výroku rozsudku pouze v odlišném posouzení otázky, zda od takto zjištěných cen odečíst nebo neodečíst cenu věcného břemene zatěžujícího nemovitosti přikázané účastníkům. V tomto konkrétním případě proto oprava zjevné nesprávnosti ve výroku rozsudku pod body II. a III. neměla za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému rozsudku ve smyslu §204 odst. 1, věty druhé, o. s. ř. Pokud odvolací soud z podnětu tohoto odvolání žalovaného věc projednal a rozhodl ve věci samé, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolací soud proto, aniž se zabýval věcí samou, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu