ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2468.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2468/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. P. , zastoupeného Zdeňkou Tolnayovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, proti žalované V. R. , zastoupené JUDr. Ivou Čackou Pavlíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 6, Myslbekova 15, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 5084/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2010, č. j. 27 Co 547/2009–218, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. července 2009, č. j. 4 C 5084/2004–171, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že účastníkům přikázal věci movité včetně spoluvlastnického podílu jedné id. poloviny budovy čp. 112 na pozemku č. p. 117, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha–západ, na LV 237 pro k. ú. a obec Horoměřice v ceně 2,350.000,- Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, žalované uložil, aby žalobci vydala pohovku dále specifikovanou ve výroku II., a aby zaplatila žalobci 1,159.300,- Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce a žalované rozsudkem ze dne 11. února 2010, č. j. 27 Co 547/2009-218, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. částečně změnil ohledně vypořádání spoluvlastnictví k jednotlivým movitým věcem, včetně celkové hodnoty těchto věcí, přičemž část výroku ohledně ideálního podílu na nemovitostech, který shodně se soudem prvního stupně přikázal do výlučného vlastnictví žalované, změnil toliko ohledně obvyklé ceny na částku 2,205.000,- Kč, ve výroku III. rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna na vyrovnání podílu zaplatit žalobci částku 1,110.400,- Kč, ve výroku II. rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam“. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Dovolatel dovoláním napadl výhradně tu část rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně učinil předmětem vypořádání společného jmění manželů spoluvlastnický podíl ve výši 1 domu č. p. 112 na stavební parcele č. 117, ačkoliv podle přesvědčení dovolatele měly soudy vypořádat celý předmětný dům patřící výlučně do společného jmění účastníků. V daném směru nalézací soudy vymezily práva a povinnosti účastníků shodně a v rozsahu napadení rozsudku odvolacího soudu se jedná o potvrzující rozhodnutí.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se ostatně předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Dovolání nevymezuje relevantní hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Dovolání je výhradně polemikou dovolatele se skutkovými zjištěními soudů na základě odlišného hodnocení důkazů. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech dospívá k jinému názoru na posouzení důvodnosti jím uplatněného nároku, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b), c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že procesně úspěšné žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu