ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2530.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2530/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Mgr. M. H. , zastoupeného Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 1661, proti žalovaným 1) H. S. , a 2) I. P. , o obnově řízení, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 212/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2010, č. j. 27 Co 138/2009–228, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. února 2009, č. j. 5 C 212/2008-190, zamítl „návrh žalobce na obnovu řízení sp. zn. 7 C 108/89“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 11. února 2010, č. j. 27 Co 138/2009–228, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním z důvodu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam podle §237 odst. 3 o. s. ř.. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a aby povolil navrhovanou obnovu řízení.
Žalované ve vyjádření k dovolání navrhly, aby „návrh na obnovu řízení byl zamítnut v plném rozsahu“.
Obsah usnesení soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, je součástí procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Z obsahu spisu se podává, že žalobce se domáhá obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 108/89, v rámci kterého soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 1. dubna 1993 a Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. září 1993.
Podle čl. II – přechodná ustanovení, bodu 16, 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. 1. 2001, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Odvolací soud postupoval správně, jestliže splnění podmínek pro obnovu řízení posuzoval podle právní úpravy obnovy řízení obsažené v občanském soudním řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, neboť rozsudek soudu prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 108/89 byl vyhlášen dne 1. dubna 1993 a odvolací soud v odvolacím řízení postupoval podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000. Dovolací soud proto dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“), vyjma náležitostí rozhodnutí dovolacího soudu, neboť podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1, 2 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč, c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, e) odvolání odmítnuto, f) odvolací řízení zastaveno. Dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
Podle §239 odst. 1, 2 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci se nejedná o žádný z případů spadajících pod ustanovení §238a o. s. ř. a ani pod §239. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, je pro účely posuzování přípustnosti dovolání „usnesením ve věci samé“ (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 270/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod pořadovým č. C 2632), a přípustnost dovolání by tak mohla založena jen v režimu §239 o. s. ř. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, aniž by proti svému rozhodnutí připustil dovolání, přičemž žalobce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání v odvolacím řízení ani neučinil. Protože žalobce ani nenamítal, že by byl dán některý z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. a ze spisu se žádná z těchto vad v tomto ustanovení uvedených ani nepodává, není dovolání přípustné.
Ostatně ani samotné dovolání žalobce žádnou otázku právního charakteru nevymezuje, tím spíše právní otázku, jež by mohla navodit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel sice formálně uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, ve skutečnosti však nalézacím soudům vytýká toliko nesprávné hodnocení důkazů potud, že soudy měly dospět závěru o včasnosti podaného návrhu na obnovu řízení.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. V dovolání procesně úspěšným žalovaným žádné náklady nevznikly a dovolatel vzhledem k výsledku dovolacího řízení nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu