ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2568.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2568/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s. , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, IČ: 00005886, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 16, proti žalovanému F. V. , zastoupenému Mgr. Jiřím Slavíčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 11, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 51/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 51 Co 188/2008-262, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. října 2007, č. j. 5 C 51/2004-151, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. 4058/45, 4058/47, 4058/48, 4058/49, 4058/50, 4058/54, 4058/55, 4058/57, 4089/12, 4089/13, 4089/14, 4089/15, 4091/2, 4091/3, 4095/2, 4096/13, 4096/14 a 4096/15, vše v k. ú. S., zapsaným na LV č. 10426 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání částku 35.318,930,- Kč, do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. Pod bodem IV., V. a VI. výroku rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 51 Co 188/2008-262, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze ohledně částky, kterou měla žalobkyně zaplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu tak, že tuto částku zvýšil na 39.693,060,- Kč. K částečné změně došlo také ohledně nákladů řízení, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
K podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) ze dne 1. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“), pod č. rozhodnutí C 154. Pokud tedy odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 4.374,130,- Kč, o kterou zvýšil náhradu za spoluvlastnický podíl žalovaného, není dovolání z hlediska subjektivní přípustnosti v tomto rozsahu přípustné, neboť žalovanému měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu žádná újma na jeho právech nevznikla.
Pokud dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, mohlo by být dovolání přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“).
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolatel v dovolání zpochybnil znalcem stanovenou hodnotu jeho spoluvlastnického podílu. Námitka, že soud při stanovení náhrady za spoluvlastnický podíl žalovaného vycházel výlučně z tržní ceny, která, jak tvrdí dovolatel, byla chybně stanovena znaleckým posudkem, aniž by na základě i jiných skutečností a důkazů zjistil skutečnou tržní hodnotu předmětných nemovitostí, se týká správnosti zjištění skutkového stavu věci rozhodujícího pro právní posouzení věci, která však nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu. Jde o námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž nelze založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Námitky proti odborným závěrům znaleckého posudku ostatně nemohou vést k úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod č. C 3078, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 849/2008, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 11, ročník 2009, pod pořadovým č. 121.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovanému právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu