ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2701.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2701/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Miluší Šigutovou, advokátkou se sídlem v Chocni, Na Bílé 1231, proti žalovaným: 1) M. D. a 2) V. D. , zastoupeným JUDr. Lubošem Geislerem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Milheimova 1217, o odstranění neoprávněné stavby, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 5 C 13/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2008, č. j. 24 Co 196/2008-381, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.525,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Luboše Geislera.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2006, č. j. 5 C 13/2001-351, zřídil žalovaným a každému dalšímu vlastníkovi kolny, k jejíž stavbě bylo vydáno dodatečné povolení stavby rozhodnutím Městského úřadu v Kostelci nad Orlicí – stavebního úřadu ze dne 14. 10. 1993, čj. 2974/ÚPSÚ/93, věcné břemeno spočívající v právu užívání pozemkové parc. č. 158 o výměře 21 m2 v obci a kat území Z. ve vlastnictví žalobce, oddělené geometrickým plánem Ing. J. T. ze dne 28. 7. 1997, č. zakázky 116-75/97, který je přílohou rozsudku, od pozemkové parc. č. 165 (trvalý travní porost), zapsané u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště R. nad K., na LV č. 239 pro obec a kat. území Z.. Žalobci a všem dalším vlastníkům pozemku parc. č. 158 v obci a kat. území Z. uložil povinnost právo odpovídající zřízenému věcnému břemenu strpět. Žalovaným uložil, aby žalobci zaplatili náhradu za zřízení věcného břemene částku 31.500,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 17. 9. 2008, č. j. 24 Co 196/2008-381, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241a odst. 2 písm. b), odst. 3 občanského soudního řádu].
Žalovaní navrhli odmítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolání mohlo být přípustné jen při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Pokud tedy dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., dovolací soud se jím nemohl zabývat.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod C 5042). Dovolatel nevymezil právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.
Dovolací soud navíc nezjistil, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovaným představují odměnu za jejich zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 2.925,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 3.525,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. října 2010
JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu