ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2756.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2756/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. K., zastoupené JUDr. Evou Fryšovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, 8. května 10, proti žalovanému S. K. , zastoupenému Mgr. Markem Štenclem, advokátem se sídlem v Novém Malíně 240, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 47/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 10. února 2009, č. j. 12 Co 890/2007-491, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. září 2009, č. j. 15 C 47/99-360, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 15 C 47/99-477, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že přikázal jednotlivé movité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně (specifikované ve výroku I.) a žalovaného (specifikované ve výroku II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni v rámci vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů částku 35.087,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku (výroky IV. až VI. rozsudku).
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 10. února 2009, č. j. 12 Co 890/2007-491, zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaného (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II. a III. (výrok II.), ve zbývajících jeho výrocích rozsudek soudu prvního stupně změnil ohledně náhrady nákladů řízení a soudního poplatku a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání bez odkazu na příslušné zákonné ustanovení a pouze vymezila jí tvrzenou otázku zásadního právního významu.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na něj odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Dovolatelka vymezila otázku zásadního právního významu tak, že se „soudy nesprávně vypořádaly s rozsahem a výší investic žalobkyně do bezpodílového spoluvlastnictví manželů“. Naplnění nesprávného právního posouzení spatřuje v tom, že: a) do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného účastníci v letech 1974 – 1978 investovali společné finanční prostředky, což soud nezohlednil, b) do téže nemovitosti investovali ze svých prostředků také rodiče žalobkyně, k čemuž soudy také nepřihlédly.
Tvrzená investice rodičů žalobkyně do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného nemůže být předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů již z toho důvodu, že nepředstavuje nic, co by mohlo být předmětem bezpodílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání. Mohlo by jít toliko případně o pohledávku rodičů žalobkyně za žalovaným, která jde mimo právní režim bezpodílového spoluvlastnictví a musela by být uplatněna rodiči žalobkyně.
Uváděná investice do výlučného majetku žalovaného ze společných finančních prostředků účastníků sice může být předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, v daném případě však její řešení nemůže zakládat otázku zásadního právního významu již z toho důvodu, že pro její obecné vymezení není zřejmé, jaké konkrétní výhrady vůči závěrům nalézacích soudů dovolatelka uplatňuje a jakým způsobem by se měly promítnout do poměrů konkrétní souzené věci. Dovolací námitka ve směru, že tvrzené investice nebyly soudy zohledněny, směřuje ke zpochybnění rozsahu investic a tím dovolatelka uplatňuje u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustnou výhradu vůči zjištěnému skutkovému stavu.
Ve vztahu k dovolací námitce, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že dovolatelce bylo odepřeno právo na právní pomoc, kdy jí přes její žádost nebyl ustanoven zástupce pro řízení před nalézacími soudy, dovolací soud uvádí, že k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu) – (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 a na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR – www.nsoud.cz nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu ČR – www.nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu). Dovolatelka však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezila a tato se nepodává ani z obsahu dovolání.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu