ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2775.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2775/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. S ., zastoupené JUDr. Karlem Svobodou, advokátem se sídlem v Bruntále, náměstí Míru 4/5, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, s adresou pro doručování Územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 1335/9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, pod sp. zn. 19 C 124/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. prosince 2008, č. j. 57 Co 681/2008-125, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. prosince 2008, č. j. 57 Co 681/2008-125, a usnesení Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ze dne 17. října 2008, č. j. 19 C 124/2007-112, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, (dále „soud prvního stupně“) dne 2. 10. 2007 se žalobkyně domáhala proti žalované „České republice, zastoupené Ministerstvem financí ČR – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových“ vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že „žalobkyně nabyla vlastnictví ze zákona (ex lege) při splnění podmínek pro vydržení k občanské vybavenosti na parc. č. 3310/3 a k parc. č. 3310/3 o výměře 252 m2, zastavěná plocha “ v kat. území K.-H. P. Při jednání dne 29. 4. 2008 navrhla, aby soud vydal rozsudek, „že žalobkyně nabyla vlastnictví ze zákona vydržením k budově občanské vybavenosti na parc. č. 3310/3 a parc. č. 3310/3 v kat. území K.-H. P.“.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 4. 2008, č. j. 19 C 124/2007-58, žalobu proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu financí a 2) Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových „o určení vlastnictví k budově občanské vybavenosti na parc. č. 3310/3, parc. č. 3310/3 v kat. území K.-H. P.“ zamítl.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 30. 7. 2008, č. j. 57 Co 411/2008-98, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení z důvodu nutnosti odstranění vady žaloby – neurčitosti petitu žaloby postupem podle §43 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.) tak, aby petit žaloby převzatý do výroku rozsudku byl vykonatelný. Uvedl, že výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé nekoresponduje s obsahem petitu žaloby, ani s návrhem žalobkyně učiněného při jednání dne 29. 4. 2008, a není z něho zřejmé, čí vlastnictví mělo být k označeným nemovitostem určeno. Identifikace nemovitostí neodpovídá požadavkům řádné identifikace nemovitostí podle §5 katastrálního zákona. Poukázal také na to, že soud v rozsudku jako žalovaného 2) označil toliko Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, zatímco žalobkyně v žalobě označila jako žalované 1) Českou republiku – Ministerstvo financí a 2) Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a že z jeho odůvodnění neplyne, proč tak učinil.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 9. 2008, č. j. 19 C 124/2007-103, vyzval žalobkyni k doplnění žaloby o řádné označení účastníků řízení a petitu žaloby tak, aby splňoval podmínku materiální vykonatelnosti rozsudku. Žalobkyně na podkladě této výzvy označila jako účastníky na straně žalované 1) Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a 2) Českou republiku – Ministerstvo financí. Podáním ze dne 26. 9. 2008 označila za účastníka řízení na straně žalované jen Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Petit žaloby upravila tak, aby bylo určeno, „že u žalobkyně došlo k vydržení věci občanské vybavenosti na parc. č. 3310/3 a parc. č. 3310/3 v kat. území K.-H. P.“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 10. 2008, č. j. 19 C 124/2007-112, žalobu, „podle které se určuje, že u žalobkyně došlo k vydržení věci občanské vybavenosti na parc. č. 3310/3, parc. č. 3310/3 v kat. území K.-H. P.“, odmítl. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně žalobu odmítl podle §43 odst. 2 o. s. ř. z důvodu vady žaloby spočívající v neurčitosti petitu žaloby, kterou žalobkyně ani přes poučení v usnesení ze dne 18. 9. 2008 neodstranila. Uvedl, že petit žaloby nadále neodpovídá §79 a §80 písm. c) o. s. ř., neboť z něho „není zřejmé, kterého konkrétního práva účastníka řízení či určení konkrétního právního vztahu je předmětem řízení“.
Odvolací soud k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 23. 12. 2008, č. j. 57 Co 681/2008-125, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že žalobní petit musí být úplný, určitý, srozumitelný a tak přesný, aby po jeho převzetí do výroku rozsudku mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Petit žaloby formulovaný žalobkyní však tyto požadavky nesplňuje, byl by nevykonatelný a sám o sobě by neměl žádný význam. Soud prvního stupně proto správně podle §43 odst. 2 o. s. ř. žalobu odmítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítla, že se oprávněně žalobou domáhá toho, aby soud rozhodl, „zda tu právo je či není a zda tedy se žalobkyně stává vydržitelem“. Není třeba, aby se řízení vedlo i proti třetím osobám o určení vlastnictví. Právě třetí osoby pak „budou muset podat indikační žalobu a prokázat své vlastnictví“. Žalobní petit je v souladu s §79 odst. 1 o. s. ř. a „právem, o kterém měl soud rozhodnout ve smyslu §134 o. s. ř.“. Žalobkyně má za to, že „pokud soud rozhoduje, zda tu právo je či není, nemůže tento petit sloužit tak, aby podle něho mohl být nařízen výkon rozhodnutí“. Žalobou „požadovala, aby soud rozhodl o institutu vydržení, jehož důsledkem je nabytí vlastnictví ze zákona (ex lege) při splnění podmínek o vydržení vlastnictví“. Pokud by žalobě bylo vyhověno, žalobkyně by získala aktivní legitimaci k dalším žalobám ohledně porušení jejích práv z občanskoprávních vztahů. Rozhodnutí by bylo také podkladem „pro listiny vystavené notářstvím, kdy se vlastnické právo nabyté vydržením zapisuje do katastru nemovitostí podle §7 zákona č. 265/1992 Sb. Zákon nevyžaduje žádné rozhodnutí o tom, že vlastnictví věci bylo vydrženo“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 23. 12. 2008.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst.1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst2).
Podle zjištění odvolacího soudu se žalobkyně žalobním návrhem domáhala určení, „že u žalobkyně došlo k vydržení věci a) občanská vybavenost na parc. č. 3310/3, b) parc. č. 3310/3 o výměře 252 m2 zastavěná plocha. Nemovitosti se nacházejí v k. ú. K.-H. P. Shora popsané nemovitosti jsou zapsány u Katastrálního úřadu Bruntál, pracoviště K, na LV č. 2115 pro k. ú. H. P., obec K., okres B.l, se vším právním i faktickým příslušenstvím a součástmi“.
Podle názoru dovolacího soudu je výše citovaný petit žaloby dostatečně určitý i srozumitelný. S právním názorem odvolacího soudu na danou otázku vysloveným v jeho rušícím usnesení ze dne 30. 7. 2008, č. j. 57 Co 411/2008-98, lze souhlasit potud, pokud soudu prvního stupně vytknul nesprávnost výroku ve věci samé proto, že neuvedl, čí vlastnictví mělo být určeno. Pokud však vázal soud prvního stupně názorem, že výrok rozsudku musí „korespondovat“ s obsahem petitu žaloby, nejde o právní názor správný - není v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 659/2005, publikovaného v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen Soubor) pod C 4447 (navazujícího na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, publikovaného v Souboru pod C 2375), n ení pochybením soudu, jestliže formuluje výrok rozsudku za použití jiných slov, než které v jinak určitém a srozumitelném žalobním návrhu použil žalobce, pokud tím přesněji vyjádří stejná práva a povinnosti, o nichž má rozhodnout. Podle názoru prezentovaného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Odo 1612/2006 ( Soubor C 7084), dokonce žalobce není povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Postačí, pokud žalobce označí v žalobě (v kterékoliv části jejího textu, popřípadě i výslovným odkazem na přílohu) přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti.
V dané věci již z petitu žalobkyně nepochybně vyplývalo, že si přeje, aby soud určil, že je vlastnicí budovy a pozemku, na němž budova stojí s uvedením druhu (způsobu využití) budovy, parcelního čísla a katastrálního území předmětného pozemku i č. listu vlastnictví, na němž jsou obě nemovitosti zapsány. Tyto údaje jsou dostatečné pro identifikaci sporných nemovitostí z hlediska eventuálních změn v katastru nemovitostí a tedy i z hlediska výroku soudu, jímž se rozhoduje o určení vlastnictví k takto označeným nemovitostem. Jestliže žalobkyně v žalobním návrhu uváděla další okolnosti jako titul jejich nabytí a další nadbytečné údaje či vysvětlivky, jde o takové vady petitu, na které lze žalobce upozornit, ale které nejsou vadami, na něž míří §43 o. s. ř. a které by bránily soudu, aby pokračoval v řízení. Ze samotného textu §43 odst. 1 o. s. ř. je zřejmé, že vadami podání ve smyslu tohoto ustanovení jsou takové vady, že k jejich odstranění je třeba buď podání upravit (nahradit v něm uvedené údaje jinými) nebo doplnit. Toto ustanovení tak nelze dobře použít na případy, kdy podání obsahuje údaje nadbytečné. Odvolacímu soudu lze také vytknout nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, poněvadž neuvedl, jaké nezbytné údaje v žalobním návrhu postrádal.
Pokud pak odvolací soud odůvodnil své odmítavé rozhodnutí také tím, že petit žaloby musí být pro případ jeho převzetí do výroku rozhodnutí vykonatelný, lze jen poznamenat, že tato teze může logicky platit jen v případě, že uplatněný nárok „je po právu“, t. j. že nejsou dány důvody pro zamítnutí, ale naopak existují věcněprávní předpoklady pro to, aby žalobě mohlo být vyhověno. V případě určovacích žalob mezi předpoklady jejich úspěšnosti patří i existence naléhavého právního zájmu. Neexistuje-li, není důvodu uvažovat o vykonatelnosti rozhodnutí. Na místě je také připomenout, že se nevykonává petit, ale výrok rozhodnutí soudu ve věci samé (enunciát), a že deklaratorní určovací výrok nemůže být dobře titulem pro výkon rozhodnutí žádným ze způsobů jeho provádění upravených v části šesté občanského soudního řádu, protože se jím žádná práva ani povinnosti nezakládají.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc posoudil po právní stránce nesprávně. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu