ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2864.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2864/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. Marka Reichla , správce konkursní podstaty úpadce KAB, spol. s r. o., se sídlem v Blansku, Rožmitálova 5/7, IČ: 41603257, proti žalovanému SEDLAK Reality s. r. o. , se sídlem v Olomoučanech 300, IČ: 63469693, zastoupenému JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz 39, o neexistenci práva, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 278/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2010, č. j. 37 Co 283/2008-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. června 2008, č. j. 6 C 278/2007-40, pod bodem I. výroku zamítl žalobu na určení, „že neexistuje právo, které odpovídá věcnému břemeni, spočívajícímu v oprávnění bezplatně užívat část domu č. p. 1813, a to jeho západní okrajovou část objektu po levé straně průchodu z W. náměstí. Půdorysný rozměr užívané části objektu je celkem 6 modulů skeletové části budovy o celkové půdorysné ploše 220 m2. Současně se zřízením věcného práva užívání části domu bylo zřízeno věcné právo bezplatného užívání části zastavěného pozemku p. č. st. 2490/1 v ploše odpovídající půdorysné ploše užívané části budovy, jehož vklad byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Blansko č. j. V3 1136/1996.“ Pod bodem II. výroku rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 23. března 2010, č. j. 37 Co 283/2008-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Dovolání by mohlo být přípustné jen za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatel v dané věci žádnou otázku zásadního právního významu neformuloval. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz listinami (konkrétně spisem Krajského soudu v Brně, vedeným pod sp. zn. 52 T 2/2005) a tím zatížil řízení vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Námitky proti neprovedení konkrétních důkazů nemohou vést k úvaze soudu o zásadním právním významu rozhodnutí. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat pouze za předpokladu, že by šlo o řešení procesní otázky zásadního významu. O to se však v daném případě nejedná.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. září 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu