ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2880.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2880/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně: JEDNOTA, spotřební družstvo ve Frýdku-Místku , se sídlem ve Frýdku-Místku, tř. T. G. Masaryka 1101, IČ: 000 32 379, zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově–Městě, Svornosti 2, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 329/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2007, č. j. 11 Co 649/2007-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce Mgr. Radima Struminského.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. července 2007, č. j. 10 C 329/2006-76, ve znění opravného usnesení ze dne 17. srpna 2007, č. j. 10 C 329/2006-89, určil, že „žalobce je vlastníkem pozemků: parc. č. st. 418 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 400 m2, parc. č. 997/7 – ostatn í plocha o výměře 1532 m2 a parc. č. 997/8 – ostatn í plocha o výměře 214 m2, všech zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Frýdek-Místek, na LV 60000 pro katastrální území S. u F.-M., obec F.-M., okres F.-M.“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. prosince 2007, č. j. 11 Co 649/2007-113, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Žalobce ve vyjádření navrhl, aby bylo dovolání žalované jako nepřípustné odmítnuto.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením žalobce k dovolání tvoří obsah spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. července 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. ledna 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 6. prosince 2007.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí „v posouzení, zda je nutno při aplikaci ustanovení §879c obč. zák. přihlížet také ke splnění podmínky trvání vlastnictví budovy nebo stavby stojící na pozemku, ke kterému má vlastník budovy či stavby zřízeno právo trvalého užívání, po dobu jednoho roku od data 1. 7. 2000 do 1. 7. 2001, tedy zda vlastnictví žalobkyně k budově nebo stavbě na pozemku, k němuž se domáhá určení má trvat i k datu 1. 7. 2001“, přičemž nesprávnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem spatřuje v tom, že při aplikaci §879c obč. zák. neinterpretoval toto ustanovení tak, že by současně zjišťoval splnění podmínky trvání vlastnictví žadatele k budově či stavbě stojící na pozemku, k němuž má zřízeno právo trvalého užívání, a to do doby 1. 7. 2001.
Podle §241a odst. 4 v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Vzhledem k tomu, že dovolatelka uplatnila uvedenou námitku nezjištění trvání vlastnictví až v podaném dovolání, dovolací soud k ní nemohl ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř. přihlížet.
Dovolatelka sice otázku zásadního právního významu způsobem shora uvedeným vymezila, z dovolání však není zřejmé, jakým způsobem by se měla promítnout do poměrů souzené věci, neboť dovolatelkou není ani tvrzeno, že by k 1. 7. 2001 žalobce vlastníkem budovy č. p. 456 v k. ú. S. u F.-M. neměl být.
V průběhu řízení před nalézacími soudy použila dovolatelka podrobnou argumentaci vážící se k právnímu výkladu ustanovení §879c obč. zák.; námitku, kterou argumentuje v dovolání, však neuplatnila, ačkoliv jí v tom žádná skutečnost nebránila, a to v řízení před soudem prvního stupně ani po poučení podle §119a odst. 2 o. s. ř., ani v rámci podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ani při nařízeném jednání odvolacího soudu.
Namítá-li dále dovolatelka, že postup odvolacího soudu, který tím, že vyhověl žalobě, žalobci – spotřebnímu družstvu jako podnikateli – umožnil „bezúplatné ex lege nabytí majetku“ státu, čímž poskytl výhodu pro konkrétní podnikatelský subjekt, jež je v rozporu čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství, dovolací soud konstatuje, že s touto argumentací se již Nejvyšší soud podrobně vypořádal ve svém usnesení ze dne 30. října 2008, sp. zn. 28 Cdo 3836/2008 (www.nsoud.cz), které je rovněž aplikovatelné na posuzovaný případ. Námitku veřejné podpory řešil dovolací soud dále např. v usnesení ze dne 30. října 2008, sp. zn. 28 Cdo 2329/2008 ( www.nsoud.cz ), a to se závěrem pro dovolatelku nepříznivým nebo v usnesení ze dne 25. února 2009, sp. zn. 22 Cdo 2671/2008 (www.nsoud.cz). Obdobný názor zaujal i Ústavní soud České republiky v usnesení ze dne 4. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 1566/08, uveřejněném na internetových stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §1 odst. 1, §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. vyčíslená podle §5 písm. b), §10 odst. 3, snížená na polovinu podle §14 odst. 1 ve spojení s §15 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky], a náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání – §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč, celkem 5.300,- Kč. Žalobci vedle odměny za zastupování advokátem a náhrady hotových výdajů dále náleží rovněž podle §137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 20%, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 1.060,- Kč. Celkové náklady dovolacího řízení na straně žalobce tak činí 6.360,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř., §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. března 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu