ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2914.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2914/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 25, proti žalovaným 1) P. T., a 2) D. T., zastoupeným JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, o určení existence věcného břemene k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 158/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2009, č. j. 23 Co 164/2009-299, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. února 2009, č. j. 4 C 158/2008-273, určil výrokem pod bodem I., že „dům č. p. 54 postavený na stavební parcele č. 12/2 o výměře 196 m2 v katastrálním území K., obec K. zapsaný na listu vlastnictví č. 58 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Rakovník je zatížen věcným břemenem právem doživotního užívání jedné místnosti v podkroví domu situované po pravé straně schodiště o výměře 19 m2 ve prospěch žalobkyně“. Výrokem pod bodem II. žalobu zamítl „co do jednoho m2, pokud se touto žalobou žalobkyně domáhala, aby soud určil, že dům č. p. 54“, blíže specifikovaný výše, „je zatížen věcným břemenem právem doživotního užívání jedné místnosti v podkroví domu situované po pravé straně schodiště o výměře 20 m2 ve prospěch žalobkyně“. Výrokem pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 18. května 2009, č. j. 23 Co 164/2009-299, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s právním názorem, který dovolací soud v této věci s odkazem na starší judikaturu vyslovil v rozsudku ze dne 25. června 2008, č. j. 22 Cdo 1304/2007-213, že totiž v případě, že budova, ve které se nachází místnost zatížená věcným břemenem, je přestavěná tak, že místnost s vlastnostmi uvedenými v právním úkonu zřizujícím věcné břemeno již neexistuje, věcné břemeno zanikne pro nemožnost výkonu jen v případě, že není možné uvést věc do původního stavu a v budově se nenachází obdobná (nikoliv totožná) místnost, ve které by bylo možné právo odpovídající věcnému břemeni vykonávat. Námitkám ohledně vykonatelnosti rozhodnutí nelze přisvědčit; jde totiž o určovací rozsudek [§80 písm. c) o. s. ř.], který nelze vykonat v řízení o výkon rozhodnutí, resp. v exekučním řízení, a zápisu určeného věcného břemene do katastru nemovitostí nic nebrání. Otázky týkající se způsobu výkonu věcného břemene nebyly předmětem řízení, proto se jimi soudy nemohly zabývat.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny za vypracování vyjádření k dovolání advokátem v částce 5.000,- Kč (odměna je určena podle §1 odst. 1, §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyni vedle odměny za vypracování vyjádření k dovolání advokátem a náhrady hotových výdajů v celkové částce 5.300,- Kč náleží dále podle §137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.060,- Kč, kterou je povinen advokát z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle příslušného právního předpisu. Celkové náklady dovolacího řízení tedy činí 6.360,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalovaným, majícím postavení nerozlučných společníků, povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce (§149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.), přičemž nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. října 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu