ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2925.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2925/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) VN-Ú, s.r.o., se sídlem ve Vsetíně, 4. května 857, IČ 48392171, b) BS Vsetín, s.r.o., se sídlem ve Vsetíně, 4. května 870, IČ 47973749, a c) MEZOPRAVNY, spol. s r.o. se sídlem ve Vsetíně, 4. května 275, všech zastoupených Jiřím Drápalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 5/12, proti žalovanému VNU – Nova spol. s r.o., se sídlem ve Vsetíně, 4. května 276, IČ 25396692, zastoupenému JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, o určení vlastnictví k zařízení trafostanice, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 7 C 95/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 11 Co 415/2007-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. března 2007, č. j. 7 C 95/2005-84, pod bodem I. rozhodl, že „žaloba, aby bylo určeno, že zařízení trafostanice nacházející se v budově bez č.p./č.e. postavené na pozemku parc. č. 1888 v k. ú. a obci V. sestávající z jistících prvků, sběrnice, měřícího zařízení (hlavní a podružné), transformátoru, rozvodů a šesti skříňových rozvodnic je v podílovém spoluvlastnictví žalobců, když podíl žalobce VN-Ú, s.r.o., se sídlem Vsetín, 4. května 857 činí 80,8 %, podíl žalobce BS Vsetín, s.r.o., se sídlem Vsetín, 4. května 870 činí 10,2 % a podíl žalobce MEZOPRAVNA, spol. s r.o., se sídlem Vsetín, 4. května 275 činí 9 %, se zamítá.“ Pod bodem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 11 Co 415/2007-100, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku uvedeném pod bodem I. potvrdil, změnil jej v nákladovém výroku uvedeném pod bodem II. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu („o.s.ř.“), neboť odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem a tato právní otázka je údajně dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.
Soud prvního stupně, jehož zjištění převzal i odvolací soud, učinil skutkový závěr, že „zařízení trafostanice je s budovou transformátoru jednoznačně spojeno. Jeho oddělení by znamenalo podstatné znehodnocení budovy, která by tím přestala sloužit účelu, pro který byla postavena, a k jinému účelu by budova bez významných stavebně technických úprav sloužit nemohla“. Za tohoto stavu právní názor, že šlo o součást věci, plně odpovídá §120 odst. 1 obč. zák. Navíc judikatura dovolacího soudu zdůrazňuje, že je tu řada mezních případů, ve kterých může posouzení toho, co je součástí či příslušenstvím věci, působit potíže; v takových případech je dán prostor pro úvahu soudu, kterou lze v dovolacím řízení zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1964/2003, Právní rozhledy č. 14/2004; podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2007, sp. zn. 22 Cdo 2988/2006). Poukazy dovolatelů na údajně nejednotnou judikaturu dovolacího soudu (postrádající ovšem upřesnění, v čem by měla nejednotnost spočívat) nelze přijmout, neboť ve věcech, na které dovolatel poukazuje, šlo o různé a odlišné případy. V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. dubna 2000, sp. zn. 22 Cdo 2548/98, na který odkazují, šlo o posouzení, zda transformátor, který byl s budovou spojen prostřednictvím rozvodné sítě, byl součástí této budovy; obdobné skutkové zjištění o míře sounáležitosti s budovou jako v nyní projednávané věci tehdy učiněno nebylo.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu