ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2980.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2980/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Janem Arnoštem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Havlíčkova 1239, proti žalované M. H. , zastoupené JUDr. Janou Staškovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Nádražní 30, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 33/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 13. srpna 2009, č. j. 59 Co 140/2008-518, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. května 2010, č. j. 59 Co 140/2008-547, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Uherském Hradišti (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2008, č. j. 4 C 33/99-474, vypořádal společné jmění manželů, správně bezpodílové spoluvlastnictví manželů – účastníků, tak, že pod bodem I. výroku přikázal tomu kterému z účastníků blíže označené věci movité. Pod bodem II. přikázal oběma účastníkům závazek ze smlouvy o půjčce vůči M. P. v částce 54.700,- Kč, a to každému z nich v rozsahu 1, tj. 27.350,- Kč. Pod bodem III. ˛alované ulo˛il, aby ˛alobci zaplatila na vyrovnání podílu částku 316.013,- Kč. Pod body IV. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 13. 8. 2009, č. j. 59 Co 140/2008-518, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 14. 5. 2010, č. j. 59 Co 140/2010-547, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V dané věci by mohlo být dovolání přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy odvolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li odvolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 5042). Dovolatel nevymezil hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud přezkoumal jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává. Námitky dovolatele, týkající se výše investic účastníků do nemovitosti F. a M. S., jimiž zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, se vztahují k dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. Otázka výše investic je otázka skutková. Dovolatelem nastolená otázka ve vztahu k postupu soudu ke zjištění jejich výše není otázkou, která by rozhodnutí odvolacího soudu činila ve věci samé rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Nejde o hmotněprávní otázku, ani o výklad procesního předpisu.
Rozhodnutí ohledně smrkové vazby odpovídá skutkovým zjištěním učiněným v nalézacím řízení, jejichž správností se dovolací soud nemohl zabývat.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebyly v daném případě naplněny, dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalované náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalobci právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16 září 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu