ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2988.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 2988/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně P. M. , zastoupené Mgr. Ladou Behenskou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod Terebkou 12, proti žalovanému M. L. , zastoupenému JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 263/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 18. března 2010, č. j. 23 Co 406/2009-585, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Lady Behenské.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 5. 2009, č. j. 8 C 263/2003-557, vypořádal zaniklé společné jmění manželů – účastníků tak, že pod bodem I. výroku do vlastnictví žalobkyně přikázal dům – objekt bydlení na pozemku st. parc. č. 155, pozemek st. parc. č. 155 – zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. č. 522/10 – orná půda, zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Pardubice, na listu vlastnictví č. 416 pro obec a kat. území S., okres Pardubice, a zůstatek na účtu vedeném u České spořitelny, a. s., č. v částce 26.936,- Kč. Pod bodem II. do vlastnictví žalovaného přikázal zůstatky na bankovních účtech, a to u eBanky, a. s., č. v částce 1.419,70 Kč, u Komerční banky, a. s., č. v částce 506,59 Kč a č. v částce 757.166,45 Kč, u Československé obchodní banky, a. s., č. v částce 612.956,52 Kč a č. v částce 532,11 Kč, a dále odbytné z titulu zrušení životních pojištění v částce 37.352,- Kč. Pod bodem III. uložil žalobkyni, aby žalovanému zaplatila vypořádací podíl v částce 73.501,30 Kč. Pod body IV. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. 3. 2010, č. j. 23 Co 406/2009-585, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.].
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudku soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, je účastníkům znám. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolatel dovoláním napadl rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně do společného jmění manželů zařadil a vypořádal zůstatek na účtu vedeném u Komerční banky, a. s., č. v částce 757.166,45 Kč a zůstatek na účtu vedeném u Československé obchodní banky, a. s., č. v částce 612.956,52 Kč.
V dané věci přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pokud soud prvního stupně na rozdíl od svého dřívějšího rozhodnutí ze dne 7. 7. 2007, které bylo zrušeno usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2009, kdy do společného jmění manželů zahrnul a vypořádal zůstatek na výše označeném účtu u Komerční banky, a. s., v částce 1.443.790,81 Kč, rozhodl jinak, rozhodl tak nikoli proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným ve zrušujícím usnesení, ale s ohledem na nově správně zjištěný stav zůstatku na tomto účtu. Přípustnost dovolání ohledně zůstatku na tomto bankovním účtu proto nelze opírat o §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť vychází ze skutkových zjištění ohledně předmětných zůstatků na bankovních účtech učiněných v nalézacím řízení, jejichž správností se dovolací soud nemohl zabývat, a není v rozporu s hmotným právem. Tím, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. Dovolatelem nastolené právní otázky nejsou takovými právními otázkami, které by rozhodnutí odvolacího soudu činily rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243 b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu za její zastoupení v dovolacím řízení advokátkou, která činí podle §3 odst. 1, písm. 5, §4 odst. 1 a 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem, 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 16. září 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu