ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3024.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3024/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně D. P ., zastoupené JUDr. Lubomírem Švábem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 2/2, proti žalovaným: 1) K. B ., 2) P. B., 3) M. B., všem zastoupeným Mgr. Janem Hellingerem, advokátem se sídlem v Děčíně 7, Truhlářská 188/11, o určení spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 8 C 81/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. března 2007, č. j. 35 Co 400/2006-68, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. října 2005, č. j. 8 C 81/2002-42, určil, že žalobkyně je „spoluvlastníkem“ v rozsahu jedné poloviny „1. rekreačního domu č. p. 80 se stavební parcelou č. 41 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 69 m2, stavební parcely č. 42 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 89 m2 a pozemkové parcely č. 115/5 zahrada o v ýměře 242 m2, to vše v k. ú. L. u V. v obci V., okres D., zapsané v katastru nemovitostí na LV 148 pro k. ú. L. u V., obec V. u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Děčín (dále též jen „předmětné pozemky“), a 2. osobního automobilu OPEL VECTRA“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Ve vztahu k rekreačnímu domu soud prvního stupně zhodnotil na základě dokazování zjištění týkající se jeho výstavby a uzavřel, že žalobkyně tento domek stavěla se zemřelým M. B. pro sebe v úmyslu ho společně užívat. S podrobným odkazem na judikaturu týkají se vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu určil k domu spoluvlastnické právo žalobkyně v rozsahu jedné poloviny; současně bez bližšího odůvodnění určil spoluvlastnické právo žalobkyně i k osobnímu automobilu uvedenému ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Ve vztahu k předmětným pozemkům soud prvního stupně učinil závěr, že i když bylo původně zřízeno právo osobního užívání těchto pozemků ve prospěch zemřelého M. B. a první žalované, které se následně „změnilo v právo vlastnické“, je nutno s ohledem na ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) určit spoluvlastnické právo žalobkyně i k těmto pozemkům, neboť opačný závěr by byl v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně na těchto pozemcích zajišťovala přípravu pro stavbu, což „ji stálo nemalé úsilí“.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. března 2007, č. j. 35 Co 400/2006-68, k odvolání žalovaných rozsudek soudu první stupně ohledně předmětných nemovitostí změnil a žalobu zamítl; ve zbylém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Kasační část rozsudku odůvodnil odvolací soud nepřezkoumatelností rozhodnutí soudu prvního stupně. Ve vztahu k předmětným pozemkům učinil závěr, že žalobkyně se jejich spoluvlastnicí nestala ani na základě smluvního nabytí, děděním ani rozhodnutím státního orgánu. Poukázal na skutečnost, že teprve v odvolacím řízení uplatnila žalobkyně tvrzení směřující k závěru, že předmětné pozemky nabyla do spoluvlastnictví vydržením. V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že i kdyby žalobkyně tvrzení uplatněná v odvolacím řízení ohledně tvrzeného vydržení prokázala (aniž považoval za potřebné provádět k nim jakékoliv dokazování), nemohla by jejich prostřednictvím vzhledem k obsahu těchto tvrzení prokázat své spoluvlastnické právo k předmětným nemovitostem, neboť by jimi nemohla být založena dobrá víra žalobkyně vzhledem ke všem okolnostem.
Proti měnící části rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítala, že odvolací soud nemohl dospět k závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyně k prokázání jejího vlastnického práva k předmětným pozemkům vydržením, jestliže nebyly provedeny důkazní návrhy adresované soudu prvního stupně v jejím podání ze dne 20. 10. 2004, obsahujícím procesní požadavek na výslech svědků. Zdůraznila, že jestliže odvolací soud konstatoval neunesení důkazního břemene žalobkyní v situaci, kdy byly učiněny důkazní návrhy, o nichž nebylo rozhodnuto, postupoval v rozporu „s procesními pravidly“, když rozsudek soudu prvního stupně nezrušil. Současně dovolatelka zdůraznila, že závěr odvolacího soudu o nesplnění podmínek pro vydržení spoluvlastnického práva žalobkyní - bez jakékoliv bližší obsahové konkretizace – spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Žalovaní se k dovolání žalobkyně nevyjádřili.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné; není však důvodné.
Z obsahu spisu a žaloby se podává, že v řízení před soudem prvního stupně ve vztahu k předmětným pozemkům žalobkyně založila žalobu na tvrzení, že si společně se zemřelým M. B. „společně pořídili pozemky“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že tímto způsobem žalobkyně spoluvlastnický podíl na pozemcích nenabyla a spoluvlastnický režim jí založil prostřednictvím ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. Argumentaci odůvodňující spoluvlastnické právo na základě vydržení uplatnila se skutkovým vymezením až v průběhu odvolacího řízení (vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaných ze dne 12. dubna 2006).
Ve smyslu §79 odst. 1 a §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit pro rozhodnutí věci významné skutečnosti.
Podle §119a odst. 1 o. s. ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v §120 odst. 2, účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v §205a. Ustanovení §118b, 118c a §175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.
Podle §205a odst. 1 o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle §118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle §119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.
Z obsahu protokolu o jednání ze dne 20. 10. 2005 se podává, že účastníci byli řádně poučeni podle §119a o. s. ř. a ze strany žalobkyně žádná další tvrzení nebyla uplatněna. Jestliže pak s tvrzením o vydržení spoluvlastnického práva (a skutkovým základem pro toto tvrzení) přichází žalobkyně až v rámci odvolacího řízení, jedná se o skutečnost, ke které nebyl odvolací soud oprávněn přihlédnout, neboť nejde o žádnou z výluk obsažených v §205a odst. 1 o. s. ř. Dovolací námitky týkající se tvrzeného vydržení vlastnického práva a pochybení odvolacího soudu při posouzení vydržení jsou již z tohoto důvodu nedůvodné.
Dovolání žalobkyně je ostatně rozporné ve své vlastní argumentaci. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že k zamítnutí žaloby přistoupil na základě závěru o neunesení důkazního břemene ohledně tvrzeného vydržení, ačkoliv pro takový postup neměl splněny podmínky, neboť žalobkyně podáním ze dne 20. 10. 2004 soudu prvního stupně sdělila důkazní návrhy na výslech svědků, které nebyly provedeny.
Odvolací soud však zamítavé rozhodnutí na neunesení důkazního břemene nezaložil. Z odůvodnění jeho rozsudku je zřejmý závěr, že žalobkyně nenabyla spoluvlastnické právo smluvně, děděním ani rozhodnutím státního orgánu. Ve vztahu k otázce vydržení pak odvolací soud toliko konstatoval, že ani v případě prokázání žalobkyní tvrzených skutečností (aniž by dokazování k těmto skutečnostem prováděl) by se nemohlo jednat o případ, kdy by žalobkyně nabyla spoluvlastnické právo, neboť by nemohla být vzhledem k obsahu těchto tvrzení v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem. Neprovedení důkazů navržených v podání žalobkyně ze dne 20. 10. 2004 nemůže být ve vztahu k předmětným pozemkům procesním pochybením soudů již proto, že tyto důkazní návrhy se jich netýkaly, ale měly se týkat účasti „stran“ na stavbě objektu rekreačního domu čp. 80 a prokázání společného soužití žalobkyně a zemřelého M. B., tj. okolností, které nejsou předmětem dovolacího přezkumu. Jestliže žalobkyně okolnosti svědčící pro vydržení spoluvlastnického práva uvedla až v odvolacím řízení, je z povahy věci vyloučeno, aby se její důkazní návrhy učiněné v řízení před soudem prvního stupně vztahovaly k okolnostem, které žalobkyně ani netvrdila.
Dovolatelka dále namítala, že závěr odvolacího soudu o nesplnění podmínek vydržení spoluvlastnického práva spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř.), aniž by tuto výhradu jakkoliv blíže konkretizovala.
Tato námitka je nedůvodná již z důvodu výše dovolacím soudem uvedeného, že vzhledem k uplatnění tvrzeného vydržení spoluvlastnického práva v odvolacím řízení jakožto nepřípustné novotě nemohou být dovolací námitky vztahující se k vydržení důvodné.
Nadto pouhá citace textu §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. není řádným uplatněním dovolacího důvodu. Není-li takto formulované dovolání doplněno o údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nejsou splněny podmínky pro věcné posouzení tvrzeného dovolacího důvodu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3245).
Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
S ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně v části věci samé a ve výroku o nákladech řízení a vrácení věci v tomto rozsahu k dalšímu řízen, nerozhodoval dovolací soud o nákladech dovolacího řízení. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení by nemělo předcházet rozhodnutí o nákladech řízení vzniklých za řízení před soudem prvního stupně i za řízení odvolacího, a to zvláště v případě, nebylo-li doposud rozhodnuto o celém žalobkyní uplatněném nároku. Teprve rozhodnutí soudu prvního stupně je rozhodnutím, jímž se řízení ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. končí. Řízení bude ukončeno až posledním rozhodnutím o věci samé a nákladech nalézacích řízení, v jejichž rámci bude rozhodnuto také o nákladech řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu