ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3293.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 3293/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Římskokatolické farnosti – proboštství Pardubice se sídlem v Poděbradech, Palackého 72/III, zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 25, proti žalované Domu zdraví „U Pramene“, a. s., se sídlem v Poděbradech, Riegrovo náměstí 178/3, zastoupenému JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, o odstranění neoprávněné stavby, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 9 C 102/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. února 2010, č. j. 25 Co 362/2009-227, 25 Co 567/2009, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Nymburku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 6. 2009, č. j. 9 C 102/2008-164, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 2. 12. 2009, č. j. 9 C 102/2008-192, uložil žalované, aby odstranila z pozemku st. parc. č. 1938/3 v kat. území Poděbrady stavbu ocelové kolny, zapsanou u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk, na listu vlastnictví č. 3409 jako budova bez čísla popisného nebo evidenčního, stojící na st. parc. č. 1938/3 v kat. území P., a vyklizený pozemek předala žalobkyni. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 2. 2009, správně 24. 2. 2010, č. j. 25 Co 362/2009-227, 25 Co 567/2009, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ohledně lhůty plnění, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, je účastníkům znám a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolání mohlo být přípustné jen při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Pokud tedy dovolatelka v dovolání zmiňuje, že skutková zjištění ohledně souhlasu žalobkyně se stavbou nemají oporu v provedeném dokazování, uplatnila i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž se dovolací soud nemohl zabývat.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod C 5042. Dovolatelka nevymezila hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.
Dovolací soud navíc nezjistil, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu.
Vadami řízení by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod C 5780.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 2.250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 3.060,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 7. prosince 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu