ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3653.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3653/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Nové Hamry, se sídlem úřadu v Nových Hamrech 274, IČ 00479080, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, proti žalovanému M. H., zastoupenému Mgr. Petrem Šindelářem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, o uložení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 265/2004 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. května 2008, č. j. 18 Co 62/2008-240, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. května 2008, č. j. 18 Co 62/2008-240, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č. j. 15 C 265/2004-191, rozhodl, že „žalovaný je povinen odstranit vytyčovací značky (plastové mezníky) tak, aby nezasahovaly do veřejné cesty vyznačené v katastru nemovitostí pro katastrální území N. H. jako pozemková parcela č. 2016, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí parcely č. 2016 o výměře 504 m2 ostatní plocha – ostatní komunikace v katastrálním území N. H., a žalovaný je vlastníkem sousední parcely č. 484/3, ostatní plocha – neplodná půda o výměře 257 m2, kterou získal koupí od žalobkyně. Žalobkyně se původně domáhala rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost odstranit vytyčovací značky a oplocení tak, aby nezasahovaly do veřejné cesty vyznačené jako pozemková parcela č. 2016. Vzhledem k tomu, že žalovaný v průběhu soudního řízení plot odstranil, rozhodoval soud prvního stupně o změněné žalobě znějící na odstranění vytyčovacích značek z veřejné cesty. Těmito značkami dne 11. 7. 2003 geodet Ing. K. T. vytyčil hranici mezi uvedenými pozemky a v terénu ji vyznačil plastovými mezníky. Soud posoudil věc podle §126 odst. 1 občanského zákoníku („obč. zák.“) a dospěl k závěru, že žalovaný po zakoupení pozemku parc. č. 484/3 od žalobkyně posunul na základě nesprávného zaměření a vytyčení hranic pozemku Ing. T. hranici svého pozemku parc. č. 484/3 do komunikace na pozemku ve vlastnictví žalobkyně parc. č. 2016 a neodstranil z pozemku žalobkyně vytyčovací značky vyznačující domnělou hranici mezi pozemky. Zasáhl tak neoprávněně do vlastnického práva žalobkyně.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. května 2008, č. j. 18 Co 62/2008-240, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí postavil na právním názoru, že povinnost odstranit vytyčovací značky žalovanému nelze uložit, neboť podle §8 odst. 2 zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením (dále jen „zákon o zeměměřičství“), je správcem značek orgán zeměměřičství a katastru, který je povinen zajišťovat jejich údržbu, přemístění, odstranění a obnovu. Odvolací soud dále dovodil z §17a uvedeného zákona, že by se dopustil přestupku ten, kdo by zničil, poškodil nebo neoprávněně přemístil značku. Vzhledem k tomu, že vytyčení sporných hranic a umístění vytyčovacích značek provedl autorizovaný geodet, nelze na žalovaném požadovat jejich odstranění, případně posunutí. Pokud s tímto vytyčením žalovaný nesouhlasil, měl postupovat způsobem stanoveným katastrálním zákonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (o. s. ř.) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní závěry, když důvody pro zamítnutí žaloby spatřuje v tom, že správcem předmětných značek umístěných na hranici pozemku autorizovaným geodetem je podle §8 odst. 2 zákona o zeměměřičství orgán zeměměřičství a katastru a pouze on je oprávněn k jejich přemístění nebo odstranění. Žalobkyně má za to, že i kdyby závěry odvolacího soudu, že není dán dostatek pravomoci soudu k rozhodnutí v dané věci, byly správné, neměl odvolací soud žalobu zamítnout, ale měl postupovat podle §104 o. s. ř., což neučinil. Žalobkyně se domnívá, že pravomoc soudu k projednání tohoto sporu je dána. Odvolací soud nesprávně právně posoudil charakter vytyčovacích značek, jejichž odstranění je předmětem tohoto sporu. Nejedná se o tzv. „měřičské značky“, označující základní body souřadnicového systému, který je základem geografických dat na území České republiky [ §2 písm. e) a §8 zákona o zeměměřičství], ale jde o plastové mezníky, tzv. „hraniční znaky“, které pouze označují hranici mezi parcelami (§85 odst. 4 a §88 vyhlášky Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem). Hraniční znaky podle §88 odst. 5 nemusí mít trvalý charakter. Správu těchto hraničních znaků zeměměřičský a katastrální orgán nevykonává a ten, kdo je odstraní, se nemůže dopustit přestupku podle §17a zákona č. 200/1994 Sb., ani porušení pořádku na úseku katastru podle §23 písm. h) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí. Potom v dané věci nic nebránilo tomu, aby soud uložil žalovanému povinnost k jejich odstranění. Pokud měl odvolací soud pochybnosti o charakteru značek, měl vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení (§118a o. s. ř.) nebo si vyžádat stanovisko katastrálního úřadu. Protože takto nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce k dovolání přiložil stanovisko Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrálního pracoviště Karlovy Vary ze dne 12. 8. 2008, které zpochybňuje právní názor odvolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Pro účely zákona o zeměměřičství se rozumí značkou měřická značka bodu bodového pole včetně signalizačního a ochranného zařízení bodu bodového pole [§2 písm. e) zákona o zeměměřičství].
Správce značky je povinen zajistit její údržbu, přemístění, odstranění a obnovu (§9 odst. 1 zákona o zeměměřičství). Má-li být značka ze závažných důvodů přemístěna, odstraněna nebo učiněno jiné opatření k její ochraně, je vlastník nebo oprávněný uživatel nemovitosti povinen to předem oznámit jejich správci (§9 odst. 4 zákona o zeměměřičství). Správce značky je povinen zpravidla do 60 dnů ode dne doručení oznámení podle odstavce 4 rozhodnout o přemístění či odstranění značky nebo o uložení opatření k ochraně značky vlastníku a oprávněnému uživateli nemovitosti (§9 odst. 6 zákona o zeměměřičství).
Podle §19 zákona o zeměměřičství se obecné předpisy o správním řízení vztahují též na řízení podle §9 odst. 6 tohoto zákona.
Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud opřel zamítavé rozhodnutí o názor, že povinnost odstranit vytyčovací značky žalovanému nelze v soudním řízení uložit, neboť podle §8 odst. 2 zákona o zeměměřičství je správcem značek orgán zeměměřičství a katastru, který je povinen zajišťovat jejich údržbu, přemístění, odstranění a obnovu. Měl-li odvolací soud zato, že odstranění vytyčovací značky není v pravomoci soudu, bylo namístě řízení zastavit a postoupit věc k projednání a rozhodnutí správci značky ve správním řízení; nebylo však možné žalobu zamítnout s poukazem na to, že o odstranění značky má rozhodnout jiný orgán. Otázku pravomoci však nebylo možno řešit, aniž by bylo postaveno najisto, že sporné značky jsou skutečně měřickými značkami ve smyslu §2 zákona o zeměměřičství (zejména dotazem na případného správce značky, resp. jiný příslušný správní orgán). Právní posouzení věci bez vyjasnění této otázky je předčasné a tudíž nesprávné, a je tak dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Otázka pravomoci soudu však nebyla vyjasněna ještě z dalšího hlediska.
Na vozovkách, dopravních ostrůvcích a krajnicích dálnice, silnice a místní komunikace mohou být umístěny pouze dopravní značky a zařízení 2) kromě zábradlí, zrcadel a hlásek; ostatní předměty tvoří pevnou překážku (§29 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen zákon o pozemních komunikacích).
Pevnou překážku lze umístit na pozemní komunikaci pouze na základě povolení silničního správního úřadu vydaného po projednání s vlastníkem dotčené pozemní komunikace a se souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici a rychlostní silnici, v ostatních případech se souhlasem příslušného orgánu Policie České republiky. Povolení lze vydat pouze za předpokladu, že nebude ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu a že žadatel o vydání povolení zajistí na svůj náklad všechna potřebná opatření (§29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích).
Pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka (§29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích).
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. 6 Ans 2/2007, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu, sv. 3, roč. 2008, se uvádí: „Ustanovení §29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, které svěřuje příslušnému silničnímu správnímu úřadu pravomoc nařídit odstranění pevné překážky z pozemní komunikace, se vztahuje i na veřejně přístupné účelové komunikace.
Působnost obecního úřadu jakožto silničního správního úřadu „ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací“ dle §40 odst. 5 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v sobě zahrnuje i pravomoc tohoto silničního správního úřadu v pochybnostech posoudit, zda se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, či o neveřejnou účelovou komunikaci umístěnou v uzavřeném prostoru či objektu (§7 odst. 2 téhož zákona). Vyvstane-li otázka charakteru účelové komunikace v řízení o návrhu na odstranění pevné překážky z této komunikace, posoudí ji silniční správní úřad jako otázku předběžnou a v závislosti na tom o návrhu meritorně rozhodne. Ani případný závěr silničního správního úřadu o tom, že jde o neveřejnou účelovou komunikaci, nezbavuje silniční správní úřad pravomoci, a tudíž ani povinnosti vydat rozhodnutí ve věci samé, jež může být předmětem dalšího přezkumu“.
Ze žalobních tvrzení a také ze žalobního návrhu vyplývá, že žalobce se domáhá odstranění vytyčovacích značek (plastových mezníků) tak, aby nezasahovaly do veřejné cesty a nebránily jejímu užívání. I když žalobce opíral žalobu též o tvrzení, že je vlastníkem této komunikace, současně je žaloba založena na tvrzení, že žalovaný protiprávně zamezil užívání „veřejné komunikace“. Není tedy jisté, zda jde o žalobu na ochranu vlastnického práva, nebo o žalobu na odstranění překážky z pozemní komunikace. Bylo tedy třeba postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyjasnit, jaký nárok vlastně žalobce uplatňuje; o odstranění překážky z pozemní komunikace rozhoduje silniční správní úřad. Řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., ke které dovolací soud přihlíží i bez návrhu.
Ve věci tedy bude namístě vyjasnit povahu uplatněného nároku i z hlediska uvedených ustanovení zákona o pozemních komunikacích a poté rozhodnout o dalším postupu.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu