ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3733.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3733/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. N. , zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Kateřinská 5, proti žalované M. R. , zastoupené Mgr. Ilonou Aubrechtovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vladislavova 16, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 113/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2009, č. j. 17 Co 229/2008-167, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Ilony Aubrechtové.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 16. února 2009, č. j. 17 Co 229/2008-167, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově (dále „soud prvního stupně“) ze dne 16. dubna 2008, č. j. 8 C 113/2007-145, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že je žalobce výlučným vlastníkem rodinného domu č. p. 604, postaveného na pozemku parc. č. 666/40 a garáže bez čp/če postavené na pozemku parc. č. 666/41, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště P. na LV č. 1401 pro k. ú. a obec P.. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, podle jeho obsahu z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti takového dovolání je vymezení právní otázky, jejíž řešení činí rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu. V dané věci dovolatel žádnou takovou otázku nevymezil, vyjadřuje pouhý nesouhlas s posouzením věci odvolacím soudem a jeho námitky v tomto směru jsou jen obecné povahy. Nadto dovolací soud ani neshledal, že by odvolací soud posoudil otázku vzniku podílového spoluvlastnictví ke stavbě postavené společnou činností v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu.
Pokud jde o druhou námitku tykající se vady řízení, kterou dovolatel spatřuje v tom, že odvolacím soudem nebyly provedeny další důkazy, dovolací soud poznamenává, že v ady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. V tomto případě tomu tak není.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Tyto náklady představují odměnu advokáta za její zastoupení, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 5.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), celkem 5.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu