ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3805.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3805/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně B. M. , zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 1, Krakovská 25, proti žalované M. Z. , zastoupené JUDr. Věrou Gregarovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Sadová 12, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C 123/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2008, č. j. 24 Co 527/2007-63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Věry Gregarové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 10. 2007, č. j. 17 C 123/2007-33, zamítl žalobu, aby soud určil, že 1) J. N., byl ke dni své smrti 16. 12. 1979 vlastníkem ideálních 5/6 domu č. p. 77 – objekt bydlení na pozemku st. parc. č. 77 a parc. č. 329/1 – zahrada v obci a kat. území B., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, pracoviště Kladno, na LV č. 185, 2) T. N., byla ke dni své smrti 8. 2. 1988 vlastníkem ideální 1/6 označených nemovitostí a 3) žalobkyně je výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 24. 1. 2008, č. j. 24 Co 527/2007-63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná navrhla odmítnutí, příp. zamítnutí dovolání. Ztotožnila se se skutkovým zjištěním soudů obou stupňů i s jejich právním posouzením věci.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. ledna 2008.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přichází v úvahu jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti takového dovolání je vymezení právní otázky, jejíž řešení činí rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutí zásadního významu. V dané věci dovolání přípustné není.
Dovolatelka formulovala dvě dovolací námitky. Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud provedl důkaz spisem Státního notářství v Kladně, sp. zn. NZ 1420/77, který žádný z účastníků nenavrhl a tímto důkazem vedl dokazování ke skutečnosti, ke které bylo provedeno nedostatečné dokazování, čímž porušil §213 odst. 4 o. s. ř. Vady řízení jsou však důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. V tomto případě tomu tak není.
Pokud jde o druhou námitku tykající se nesprávného právního posouzení věci, dovolací soud pouze poznamenává, že dovolatelka žádnou právní otázku, jejíž řešení by mělo činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu, nevymezila, vyjadřuje pouhý nesouhlas s posouzením věci odvolacím soudem a její námitky v tomto směru jsou jen obecné povahy. Nad to, co již bylo výše uvedeno, dovolací soud ani nezjistil, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Tyto náklady představují odměnu advokáta za její zastoupení, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 5.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), celkem 5.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 4. března 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu