ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3879.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3879/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Mgr. B. C. , zastoupené advokátem, proti žalovanému V. F. , zastoupenému advokátem, o vyklizení pozemku a odstranění staveb, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 489/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. srpna 2008, č. j. 30 Co 458/2007-500, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2007, č. j. 13 C 489/95-460, pod bodem I. výroku uložil žalovanému, aby odstranil na vlastní náklady z pozemku parc. č. 1146 v kat. území V., obec K., dřevěný plot žalovaného s kamennou podezdívkou s ocelovými sloupky. Pod bodem II. zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému odstranit na vlastní náklady z pozemku parc. č. 1146 v kat. území V., obec K., živičný vjezd a žulové obrubníky, umístěné na tomto pozemku při hranici s pozemkem parc. č. 1147, a to do hranice pozemků parcelních čísel 1147, 184 a 1146 z bodu 33 k bodu 11 a dále přes bod 29 k hranici pozemku parc. č. 1561/1 podle situačního nákresu znalce Ing. R. V. ze dne 29. 7. 1998, který tvoří nedílnou součást rozsudku. Pod bodem III. zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému odstranit dům č. p. 28 v kat. území V., obec K. Pod bodem IV. zřídil věcné břemeno – „část budovy č. p. 28 v obci K., kat. území V., na celých parcelách st. 338 ve vlastnictví žalovaného a st. 339 ve vlastnictví žalobkyně, zatěžující část parcely č. 1146, a to ve prospěch pozemku žalovaného“. Žalobkyni uložil, aby strpěla na zatíženém pozemku stavbu žalovaného, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 220-11/2005 ze dne 30. 3. 2005 znalce Ing. R. V., který je nedílnou součástí rozsudku, v rozsahu 8 m2 za náhradu v částce 16.000,- Kč, kterou je povinen zaplatit žalovaný žalobkyni. Pod body V. až VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 29. 8. 2008, č. j. 30 Co 458/2007-500, pod bodem I. výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku pod body II. a V. až VII. Pod bodem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem IV. ve správném znění, „že se zřizuje věcné břemeno omezující pozemek parc. č. 1146, zapsaný na LV č. 169 pro kat. území V., obec K., okres D., umístěním části budovy č. p. 28, zapsané na LV č. 189 pro kat. území V., obec K., okres D., v rozsahu vymezeném geometrickým plánem Ing. R. V. č. 220-11/2005 ze dne 30. 3. 2005 jako část č. 339, tvořící nedílnou součást tohoto rozsudku, a to za náhradu 16.000,- Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni“. Pod bodem III. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. Pod bodem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a pod bodem V., že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zůstává nedotčen.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to pokud jím byl pod bodem II. potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zřízení věcného břemene a pod bodem III. zrušen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla pod bodem III. zamítnuta žaloba na odstranění domu č. p. 28, podala žalobkyně dovolání, podle jeho obsahu z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání s tím, že žalobkyně nastoluje argumenty, s nimiž se soudy v průběhu řízení dostatečně zabývaly a vypořádaly.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. srpna 2008.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
V dané věci, jak dovolatelka sama uvádí, přichází v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti takového dovolání je vymezení právní otázky. Dovolatelka v tomto případě žádnou takovou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu nevymezila, a to jak ve vztahu k aplikovanému hmotnému právu, tak (pokud jde o námitku vad řízení) ve vztahu k procesním předpisům.
Dále lze poznamenat, že v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), a dovolací soud je tak vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů.
Nad to, co již bylo výše uvedeno, dovolací soud ani nezjistil, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu. Neshledal ani, že by v souzené věci, v níž nalézací soud není vázán návrhem ve smyslu §153 odst. 2 o. s. ř. a vychází z ustanovení §135c obč. zák., které patří k normám s relativně neurčitou hypotézou, aplikoval odvolací soud ustanovení §135c obč. zák. zjevně nepatřičně či nepřiměřeně. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 5357/2007, publikované na stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Namítaným procesním pochybením se dovolací soud nemohl zabývat, neboť vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. Takovou otázku však dovolatelka nevymezila.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu