ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3899.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3899/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) S. K. , a b) D. K. , obou zastoupených JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Randova 204, proti žalovanému B. B. , o odstranění závadného stavu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 96/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. března 2008, č. j. 18 Co 33/2008 75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. října 2007, č. j. 4 C 96/2007-55, zamítl žalobu „o uložení povinnosti žalovanému do 15 dnů od právní moci rozsudku na svůj náklad odstranit z bývalého silničního příkopu při silnici č. 1190 v k. ú. K. betonovou zarážku vybudovanou při domu č. p. 14 tamtéž“. Dále rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit žalovanému náklady řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 19. března 2008, č. j. 18 Co 33/2008-75, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobcům nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání a uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu („o. s. ř.“); otázku zásadního právního významu vymezují tak, že jde o „posouzení právního problému, zda užívání tzv. vodoteče resp. trativodu, tedy vlastně vodního díla ve smyslu vodního zákona, se řídí právem veřejným či soukromým, a zejména posouzení, ve kterém konkrétním případě se o vodní dílo může jednat a ve kterém nikoliv“.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Dovolatelé tvrdí, že uplatněný nárok může vyplývat z veřejnoprávních vztahů; v tom spatřují otázku, jejíž řešení činí z napadeného rozsudku rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Jsou si „vědomi procesních problémů, které by v řešení této věci mohly nastat v souvislosti s otázkou pravomoci soudu v případě, že by dovolací soud dal za pravdu“ jejich názoru. Pro řešení otázky pravomoci soudu však nelze tzv. nenárokové dovolání připustit; jestliže by bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů, šlo by o důvod pro žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Další dovolací námitky se buď vztahují k možnému posouzení věci z hlediska veřejného práva, nebo jsou skutkové povahy a nemohou přípustnost dovolání podle §237 dost. 1 písm. c) o. s. ř. založit. Lze poukázat i na odůvodnění rozsudků ve věci vynesených, ve kterých je jasně vysvětleno, že uplatněný nárok nelze podle učiněných skutkových zjištění opřít o žádné ustanovení občanského zákoníku ani jiného soukromoprávního předpisu.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Jiří S p á č i l, v. r.
předseda senátu