ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.422.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 422/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. S. a b) V. S. , zastoupených Mgr. Janou Bendovou Maruškovou, advokátkou se sídlem v Čelákovicích, Stankovského 144, proti žalované CHERIE, akciové společnosti se sídlem v Praze 10, V Úžlabině 19, IČ: 43003575, o částečné zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 145/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 26 Co 615/2006-51, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. srpna 2006, č. j. 7 C 145/2005-35, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby bylo částečně zrušeno věcné břemeno zatěžující jejich pozemek. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že kupní smlouvou z 28. 1. 1993, uzavřenou mezi Českým svazem tělesné výchovy se sídlem v Praze 6, Mezi stadiony 1, jako prodávajícím a žalovanou jako kupující, žalovaná nabyla do vlastnictví v obci B. nad L. a kat. území S. B. budovu na pozemku parc. č. 1098/2 o výměře 420 m2 včetně tohoto pozemku. Současně touto smlouvou bylo zřízeno věcné břemeno – právo přejezdu přes pozemek parc. č. 1098/1, nacházející se tamtéž, ve vlastnictví prodávajícího na pozemek parc. č. 1098/2 ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. 1098/2 s tím, že právo přejezdu přes pozemek parc. č. 1098/1 zatěžuje každého vlastníka nemovitosti parc. č. 1098/1. Kupní smlouvou ze 17. 9. 1996, uzavřenou mezi PhDr. A. L., jako prodávajícím a žalobci jako kupujícími, žalobci nabyli do vlastnictví v kat. území S. B. pozemek parc. č. 1098/1 o výměře 1352 m2. Pod bodem VI. žalobci vzali na vědomí, že pozemek parc. č. 1098/1 je zatížen věcným břemenem přejezdu přes pozemek ve prospěch pozemku parc. č. 1098/2 v části vyznačené v geometrickém plánu z 31. 1. 1996, číslo zakázky 645-284/95. Ve vztahu k označeným pozemkům došlo ke změně územního plánu z území podnikatelsko-živnostenského na území všeobecně obytné. Žalobci na pozemku parc. č. 1098/1 postavili rodinný dům. Věcné břemeno zajišťuje žalované přístup k její provozní budově (skladu), kdy přístup k vratům do zadní části skladu je možný z ulice Sportovní. Přístup k hlavnímu vchodu do objektu je z ulice Vestecké. Přístup do zadní části skladu od hlavního vchodu je možný přes čtyři místnosti z větší části zaplněné skladovanými věcmi a čtyři dveře šíře asi 90 cm. Přejezd přes pozemek žalobců k zadní části skladu je využíván nepravidelně podle objednávky uskladnění materiálů či jiných věcí, jedná se o dvě či tři auta měsíčně, někdy není průjezd využit celý měsíc. Soud prvního stupně věc posuzoval podle §151p odst. 3 obč. zák. a dospěl k závěru, že žalobci tvrzená změna v poměrech, tj. změna územního plánu obce a postavení rodinného domu na pozemku parc. č. 1098/1, nepřinesla hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Uvedl, že způsob výkonu právě z věcného břemene se podstatně nezměnil a že žalobci, kteří kupovali pozemek za účelem stavby rodinného domu a věděli o jeho zatížení věcným břemenem, se nemohou nyní domáhat jeho částečného zrušení proto, že část pozemku nemohou užívat nebo že pozemek v důsledku věcného břemene má pro ně nevhodný tvar.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 7. února 2007, č. j. 26 Co 615/2006-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že výrok ve věci samé správně zní: „Žaloba, aby bylo za náhradu ve výši 1 250,- Kč zrušeno věcné břemeno jízdy spočívající v právu přejezdu každého vlastníka pozemku parc. č. 1098/2 (o výměře 420 m2, zastavěná plocha a nádvoří) v kat. území S. B. a obci B. nad L. – S. B. přes pozemek parc. č. 1098/1 (o výměře 1 181 m2, ostatní plocha) v kat. území S. B. a obci B. nad L. – S. B. na pozemek parc. č. 1098/2“ … , „a to v rozsahu práva přejezdu každého vlastníka pozemku parc. č. 1098/2“ … „přes pozemek parc. č. 1098/1“ … „na pozemek parc. č. 1098/2“ … , „se zamítá“. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud po stránce skutkové vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Stejně jako soud prvního stupně odvolací soud považoval za zásadní okolnost, že žalobci koupili pozemek s plným vědomím existence věcného břemene, takže museli počítat s následky s tím spojenými. Dodal, že smlouva o zřízení věcného břemene neobsahuje žádné podrobnější vymezení rozsahu „práva přejezdu“, proto zvýšení provozu nelze hodnotit jako změnu poměrů mající za následek nepoměr mezi právem a povinnostmi z věcného břemene. Pokud si žalobci při koupi pozemku neuvědomili, že se provoz z věcného břemene v budoucnu může zvýšit, „nelze jejich nedostatečnou obezřetnost nyní napravovat odstraněním břemene“. Bylo pak nadbytečné blíže se zabývat otázkou, do jaké míry by žalovaná byla částečným zrušením věcného břemene poškozena.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podali žalobci dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřují v řešení otázky, „zda je pro posouzení existence hrubého nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného rozhodující:“
a) že žalobci mají zcela znemožněno užívání části svého pozemku, zatíženého věcným břemenem, nacházejícího se za plotem, který museli postavit, aby zabránili vstupu cizích osob na pozemek věcným břemenem nezatížený, „čímž je výkon vlastnického práva žalobců, jakožto povinných z věcného břemene, k této části pozemku vyloučen“,
b) že přístup na pozemek žalované z pozemku parc. č. 1100/2 je v současnosti zajištěn věcným břemenem práva průjezdu pouze přes pozemek žalobců, ačkoli původně byl věcným břemenem zatížen i sousední pozemek parc. č. 1098/4, který v současnosti již zatížen není, takže nyní je zajištěn prakticky v rozsahu polovičním, pro motorová vozidla nedostatečným, avšak omezujícím jen žalobce,
c) že věcné břemeno v době vzniku zatěžovalo pozemek o výměře 1995 m2, ale dnes zatěžuje pozemek jen o výměře 1181 m2, aniž by došlo k přiměřené úpravě rozsahu práv z věcného břemene.
Namítli, že odvolací soud nevzal v úvahu, že jsou omezeni výkonem práva odpovídajícího věcnému břemenu více, než tomu bylo dříve, a že v důsledku oběma soudy zjištěné změny poměrů nastal hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Odvolací soud zcela pominul skutečnost, že je jim zcela znemožněno užívání části pozemku, zatíženého věcným břemenem, čímž jsou vyloučeni z výkonu svého vlastnického práva k této části pozemku nemalé hodnoty. Nadbytečnost i neúčelnost zatížení pozemku věcným břemenem prakticky v polovičním rozsahu, pro průjezd motorových vozidel nedostatečným, potvrzuje hrubý nepoměr mezi výhodou oprávněného a věcným břemenem. Neposkytnutím ochrany vlastnickému právu žalobců oba soudy navíc porušily právo žalobců na spravedlivý proces. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by využití budovy žalované vstupem výhradně z ulice Vestecké bylo značně problematické či nemožné. Vadu řízení spatřují v tom, že soudy neprovedly důkaz výslechem svědka S. F. a důkaz místním šetřením. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 7. února 2007.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Dovolání by mohlo být přípustné jen při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tyto předpoklady v dané věci naplněny nejsou.
Žalobci dovoláním napadli rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tedy i výrok o nákladech řízení. V tomto ohledu lze odkázat na konstantní judikaturu dovolacího soudu, podle níž „proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné“ [k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
V dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud je tak vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li odvolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.
Dovolatelé v daném případě neformulovali právní otázky, jejichž řešení by činilo rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu. V podstatě jen uvedli, že jimi tvrzené skutkové okolnosti daného případu dokládají hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného ve smyslu §151p obč. zák. s tím, že odvolací soud pochybil, pokud je nehodnotil tak, aby pak jejich žalobě vyhověl. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 2695/99, publikovaného v Souboru rozhodnutí pod č. C 575, „úvahu odvolacího soudu o tom, zda jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného (§151p odst. 3 obč. zák.), lze v dovolacím řízení zpochybnit, jen je-li zjevně nepřiměřená.“
Dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem či judikaturou Nejvyššího soudu. Důvody, které vedly odvolací soud ke zjištění, že v dané věci nejde o případ hrubého nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, jenž by odůvodňoval částečné omezení věcného břemene, nejsou zjevně nepřiměřené.
Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že eventuální nesprávnost skutkového zjištění odvolacího soudu, že původní pozemek 1098/1 byl zmenšen o plochu představující pozemek v rozsahu jeho zastavění domem žalobců (jako jeden z důvodů, které odvolací soud vedly k zamítnutí žaloby), by mohl být dovolacím důvodem uvedeným ve výše citovaném §241a odst. 3 o. s. ř., který však v tomto dovolacím řízení nelze uplatnit.
Namítaným procesním pochybením se dovolací soud nemohl zabývat, neboť vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. Takovou otázku však dovolatelé nevymezili.
Z těchto důvodů dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. března 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu