ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.5.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 5/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. K. , zastoupené Mgr. Miroslavou Smékalovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 3, proti žalovanému M. K. , zastoupenému Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská 7, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 184/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 26. června 2008, č. j. 12 Co 483/2007-236, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud vypořádal společné jmění účastníků („SJM“), zaniklé v důsledku rozvodu jejich manželství.
Okresní soud v Šumperku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. listopadu 2006, č. j. 15 C 184/2004-146, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „z věcí, náležejících do zaniklého společného jmění manželů účastníků připadá do výlučného vlastnictví: a) žalobkyně: byt č. 1710/8 v domě č. p. 1710 na st. p. č. 2083/1 v k. ú. Š, obec Š, část obce Šumperk se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu ve výši 1296/10000 a spoluvlastnický podíl ve výši 1296/10000 na pozemku st. p. č. 2083/1 v k. ú. Š., zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro O. k., katastrální pracoviště Š.“, a dále movité věci zde specifikované, „b) žalovaného: garáž bez č. p./č. e. na pozemku st. p. č. 4435 a pozemek st. p. č. 4435 v k. ú. Š, obec Š, zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro O k, Katastrální pracoviště Š, vozidlo Škoda 105, RZ SUJ 37-22, vozidlo BMW 323 i, RZ TPJ 54-45“ a dále movité věci zde uvedené. Výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost „zaplatit dluh u M K, ve výši 50.000,- Kč“. Výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost „zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 91.456,50 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí“. Výrokem pod bodem IV. zamítl žalobu, „pokud se žalobkyně domáhá na žalovaném vydání jedné peřiny a polštáře, dvou balíčků nových utěrek, pěti obrázků se zámeckými motivy, velkého broušeného popelníku“. Výrokem pod body V. až VIII. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. června 2008, č. j. 12 Co 483/2007-236, změnil rozsudek soudu prvního stupně, vyjma výroku pod bodem IV., jen tak, že žalobkyni uložil povinnost „zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 251.456,50 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která shledal správnými, kromě zjištění o obvyklé ceně garáže a bytové jednotky; v této záležitosti posoudil dovolání žalovaného jako důvodné. Dokazování proto doplnil aktualizací znaleckého posudku znalce I. J. S., který nově stanovil obvyklou cenu bytové jednotky s podíly na společných částech domu a pozemku částkou 680.000,- Kč a garáže s pozemkem k ní náležejícím částkou 160.000,- Kč. Zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem L. B. k otázce provádění oprav v domě pro jeho nepodstatnost. S přihlédnutím k aktualizaci znaleckého posudku týkajícího se nemovitostí stanovil vypořádací podíl ve prospěch žalovaného částkou 251.456,50 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, pokud jde o ocenění nemovitostí, potažmo o výši vypořádacího podílu vycházející z tohoto ocenění. Je si vědoma toho, že posudek znalce I. J. S. z 22. 6. 2005, kterým nemovitosti původně ocenil, trpěl některými nedostatky. Byla proto ochotna tento nedostatek uznat a vyrovnávací podíl zvýšit na 150.000,- Kč. Pokud však cenu nemovitostí posudkem aktualizovaným k 25. 5. 2008 znalec zvýšil tak, že rozdíl v tržní ceně nemovitostí navýšil o „statisíce“, a pokud jí poté odvolací soud uložil povinnost zaplatit vypořádací podíl ve výši 251.456,50 Kč místo původních 91.456,50 Kč, když vyšel z takto navýšené ceny nemovitostí, pokládá to za postup v rozporu s dobrými mravy. Dovolatelka připomíná, že zmíněná situace se pro ni vyvinula takto negativně i pro prodlevu odvolacího soudu, který o odvolání žalovaného z 15. 2. 2007 začal jednat až 1. 2. 2008, když nelze pominout skutečnost, že ceny nemovitostí jsou proměnlivé a že se liší i posudky znalců. V daném případě nešlo o koupi nemovitostí, ale o vypořádání mezi bývalými manžely, a mělo být tudíž přihlédnuto k tomu, jak se který z nich přičinil o nabytí majetku a jeho udržení. Uzavírá, že soud „bral posudek znalce“ nikoliv jako jeden z důkazů, ale jako důkaz, „který je daný a nelze ho změnit, a rozhodl o vypořádacím podílu prostým matematickým výpočtem“ bez ohledu na zmíněné skutečnosti. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v části výroku týkající se „vyrovnávacího podílu“.
V „doplnění“ dovolání žalobkyně znovu připomíná, že soud při rozhodování o vypořádání SJM měl přihlížet nikoliv pouze k „vypočítané hodnotě“, ale i k tomu, jak který z manželů o společný majetek pečoval, jak se přičinil o jeho získání; měl přihlédnout i k tomu, do jaké míry je schopen se s druhým manželem vypořádat, a u ženy měl vzít v úvahu péči o děti a její zdravotní stav. Soud měl vzít v úvahu i znalecký posudek znalce L. z roku 2007, dále skutečnost, že žalovaný, který se vůbec nepodílel na zlepšení stavu nemovitostí, získal na úkor žalobkyně neoprávněný majetkový prospěch ve výši přes 80.000,- Kč. Trvá na svém návrhu, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř. ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§149 odst. 2 a 3 obč. zák.).
Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§154 odst. 1 o. s. ř.).
V řízení o vypořádání SJM se – byť s výjimkami – uplatňuje pravidlo, že oceňování vypořádávaného majetku vychází z jeho faktického stavu v době zániku SJM, avšak z cen odpovídajících době, kdy se provádí vypořádání. Jinými slovy - vypořádávaná věc či majetek účastníků se ocení tak, jak se oceňují v současnosti, přičemž se nevychází z jejich současného stavu, ale ze stavu, kdy spoluvlastnictví účastníků zaniklo. Shodný právní názor vyslovil Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 17. května 2001, sp. zn. 22 Cdo 629/2000, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 496, kdy uvedl, že „při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání“. Teprve vypořádáním dochází k plnému nabytí vlastnického práva k věci, příp. k převodu jiných práv a povinností, a proto i ocenění věci musí vycházet z ceny dosažitelné v době, ve které se vypořádání provádí. Teprve od tohoto vypořádání totiž nabývá ten, komu je věc přikázána, plnou majetkovou hodnotu a může s věcí disponovat bez ohledu na druhého bývalého účastníka společného jmění.
Cena vypořádávaných věcí se pro účely řízení o vypořádání SJM stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za jejich převod v rozhodné době a místě dosáhnout (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 1528). Vzhledem k tomu, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, je třeba, aby v případě, že od rozhodnutí soudu prvního stupně uplynula již delší doba, odvolací soud vyšel z obvyklé ceny nemovitosti (podle stavu, v jakém byla ke dni zániku SJM) v době, kdy o věci rozhoduje, což se zpravidla neobejde bez aktualizace znaleckého posudku. Odvolací soud proto nepochybil, když vyšel z ocenění nemovitostí podle stavu v době zániku SJM a vycházejícího z ceny dosažitelné v době, kdy o věci rozhodoval.
Dovolatelka již v dovolání uvedla, že „je nutno přihlédnout, jak se který z manželů přičinil o nabytí majetku a jeho udržení“; implicitně tak zpochybňuje zásadu rovnosti podílů účastníků na vypořádávaném jmění; to pak v doplnění dovolání dále rozvádí. Ani k těmto tvrzením nelze přihlédnout.
Účastníci nejsou povinni uplatněný nárok právně kvalifikovat, to je věcí soudu, jsou však v souladu se zásadou projednací povinni tvrdit rozhodné skutečnosti a nabídnout k nim důkazy. Tak v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, publikovaném v Právních rozhledech č. 4/2007, se uvádí: „V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni plnit důkazní povinnost (§120 odst. 1 o. s. ř.), tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení [viz §101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat.“.
Již soud prvního stupně učinil závěr o rovnosti podílů účastníků na vypořádávaném jmění. Tento jeho závěr dovolatelka v odvolacím řízení nenapadla a neuvedla skutečnosti svědčící o nerovnosti podílu, naopak navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Za této situace nelze odvolacímu soudu vytýkat, že se rovností podílů účastníků nezabýval. K argumentu dovolatelky o majetkových jednáních po rozvodu manželství se poznamenává, že již nejde o součást společného jmění, které zaniklo rozvodem manželství, a nelze je do jeho vypořádání zahrnout.
K námitkám proti závěrům znaleckému posudku je třeba uvést, že žalobkyně je měla vznést v odvolacím řízení a ev. navrhnout výslech znalce nebo i vypracování revizního znaleckého posudku; v dovolacím řízení nelze obsah znaleckého posudku, proti kterému účastníci neměli věcné námitky, v zásadě zpochybnit.
K námitce, že ke zvýšení ceny došlo v důsledku průtahů v řízení: Průtahy v soudním řízení nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; případné nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelka nebyla úspěšní a žalovanému takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.), nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu