ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.5242.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 5242/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. H. M. , proti žalovanému J. M. , zastoupenému JUDr. Oldřichem Krpcem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Kratochvílova 1, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytu s podílem na společných částech domu a pozemku, vedené u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 28 C 77/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. května 2008, č. j. 42 Co 207/2008-89, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě („soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne 14. ledna 2008, č. j. 28 C 77/2006-69, ve znění opravného usnesení ze dne 12. února 2008, č. j. 28 C 77/2006-76, výrokem pod bodem I. zrušil „podílové vlastnictví k bytové jednotce č. 1525/5, tj. bytu č. 5 o velikosti 3+1, umístěnému jako levý ve III. nadzemním podlaží domu čp. 1525, č. o. 3, na ulici A. v O.-Z. na pozemku p. č. 1604 – zastavěná plocha a nádvoří, dále k podílu 1621/14560 na společných částech domu čp. 1525, č. o. 3, na ulici A. v O.-Z., a dále k podílu 1621/14560 na pozemku p. č. st. 1604 – zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště O. pro k. ú. Z. nad O., obec O., z toho byt jako jednotka na LV č. 3786 a pozemek s budovou domu na LV č. 2219“, výrokem pod bodem II. přikázal nemovitosti uvedené ve výroku pod bodem I. do výlučného vlastnictví žalobkyně, výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému „na úplné vypořádání podílu částku 320.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“ a výrokem pod bodem IV. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného potvrdil rozsudkem ze dne 21. května 2008, č. j. 42 Co 207/2008-89, rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Obdobnou věcí se dovolací soud zabýval již v rozsudku ze dne 26. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7138, ve kterém uvedl, že rozsudek pro uznání lze vydat i v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví; na argumenty tam uvedené lze odkázat.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu