ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.628.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 628/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) J. B. , b) L. Š. , zastoupených JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 23, proti žalované M. V. , zastoupené JUDr. Petrem Víškou, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky 2, o vyklizení nemovitosti a o vzájemném návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o zaplacení částky 450.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 357/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. září 2008, č. j. 14 Co 467/2007-639, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náklady dovolacího řízení ve výši 4.206,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobců JUDr. Ondřeje Tošnera.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. července 2006, č. j. 16 C 357/2003-588, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 28. května 2007, č. j. 16 C 357/2003-613, uložil žalované, aby vyklidila nemovitosti specifikované ve výroku rozsudku (výrok I. rozsudku), zamítl žalobu žalované na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví „žalobců a žalované k nemovitostem, a to rodinného domu v P.–B., čp. 1980 v ulici Fr. L. 65, postaveného na pozemkové parcele parc. č. 441/47, budovy garáže postavené na parcele parc. č. 441/46, v k. ú. B., obec P., zapsané na listu vlastnictví č. 2727 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň–město jejich prodejem“ (výrok II. rozsudku). Dále zastavil řízení ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků ohledně nemovitostí specifikovaných ve výrokové části rozsudku (výrok III. rozsudku), žalobcům uložil povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili žalované 400 000,- Kč jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok IV rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V., VI a VII rozsudku). Doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně povinnosti žalobců zaplatit žalované společně a nerozdílně 400 000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (výrok I. doplňujícího rozsudku) a opětovně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. doplňujícího rozsudku).
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. září 2008, č. j. 14 Co 467/2007-639, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I. rozsudku), v napadených výrocích II., V., VI., VII a výroku I. a II. doplňujícího rozsudku rozsudek potvrdil (výrok II rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná – vyjma výroku I. rozsudku odvolacího soudu – dovoláním s uplatněním dovolacích důvodů nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Žalobci navrhli odmítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666)
Dovolání nevymezuje relevantní právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Dovolání je výhradně polemikou dovolatelky se skutkovými zjištěními soudů na základě odlišného hodnocení důkazů, když podle jejího přesvědčení na základě provedeného dokazování bylo možno dospět k závěru, že mezi žalovanou a ing. B. byla uzavřena dohoda o vzniku podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, ve vztahu ke kterým se žalovaný domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech dospívá k jinému názoru na posouzení důvodnosti jí uplatněného nároku, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (srovnej např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz ).
Na řešení, zda uvedená dohoda o vzniku podílového spoluvlastnictví byla či nebyla uzavřena, není ostatně rozhodnutí odvolacího soudu primárně založeno. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v daném případě nešlo o případ, kdy by měla být stavba postavena svépomocí, ale o vytvoření staveb na základě smlouvy o dílo, kde objednatelem byl ing. B., který se tak stal výlučným vlastníkem díla po jeho zhotovení a převzetí od zhotovitele. Uvedený závěr je v souladu s názorem vysloveným dovolacím soudem v rozsudku ze dne 21. října 2004, sp. zn. 22 Cdo 349/2004, uveřejněným v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 3, str. 102, podle kterého v případě smlouvy o dílo je vlastníkem od počátku výstavby objednatel zhotovované stavby. Je-li objednatelů více, stávají se spoluvlastníky stavby, nebylo-li ujednáno něco jiného, neboť uzavření smlouvy o zhotovení věci na zakázku více objednateli v sobě zahrnuje i dohodu o nabytí spoluvlastnictví ke zhotovované věci, nebylo-li, byť i konkludentně, ujednáno něco jiného.
Vyšel-li odvolací soud ze zjištění, že objednatelem byl toliko ing. B., který neměl v úmyslu nabýt nemovitosti do podílového spoluvlastnictví se žalovanou a nebyla mezi ním a žalovanou uzavřena žádná dohoda o založení podílového spoluvlastnictví k budovaným stavbám, nelze závěru odvolacího soudu o tom, že se žalovaná podílovou spoluvlastnicí nestala, nic vytknout.
Dovolatelka výslovně napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady takto vzniklé představují odměnu advokáta za zastoupení žalobců v dovolacím řízení, která činí podle §8 ve spojení s §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“) při zastupování dvou osob částku 11.700,- Kč sníženou ve smyslu §10 odst. 3 a §14 odst. 1, §15 odst. 1 vyhlášky na částku 5.850,- Kč a dále sníženou podle §18 odst. 1 vyhlášky ve spojení s §10 odst. 3 vyhlášky o 50 % na částku 2.925,- Kč, po zaokrouhlení 2.930,- Kč (§16 odst. 2 vyhlášky). Žalobcům dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 600,- Kč za jeden úkon právní služby u každého z žalobců (vyjádření k dovolání žalované) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.530,- Kč. Žalobcům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 706,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.), a celkové náklady dovolacího řízení tak na straně žalobců činí 4.236,- Kč.
Dovolací soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení ve výši 4.236,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobců (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.). Výrok o společném a nerozdílném oprávnění k náhradě nákladů dovolacího řízení je založen ustanovením §140 odst. 1 věty druhé o. s. ř. per analogiam , neboť v předmětné věci mají žalobci ve vztahu k řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví postavení nerozlučných společníků (§91 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnosti usnesením uložená, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. srpna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu