ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.16.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 16/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce JUDr. J. J. , , správce konkursní podstaty úpadce Bardejovské strojárne a.s. , se sídlem v Bardejově, Priemyselná 3, PSČ 085 29, Slovenská republika, IČ 00494020, proti žalované Ing. M. S. , zastoupené JUDr. Martinou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mezírka 1, o zaplacení 1 943 094 Sk s příslušenstvím , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Cm 139/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. ledna 2009, č.j. 7 Cmo 451/2008-78, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martiny Skřivánkové, advokátky se sídlem v Brně, Mezírka 1.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. ledna 2009, č.j. 7 Cmo 451/2008-78, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. srpna 2008, č.j. 16 Cm 139/2007-56, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 1 943 094 Sk s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem, resp. úpadcem Bardejovské strojárne a.s. a žalovanou byla dne 20.9.2003 uzavřena smlouva o zřízení konsignačního skladu a prodeje výrobků. Zatímco soud prvního stupně považoval uvedenou smlouvu za neplatnou pro nedostatky v označení odběratele (žalované), odvolací soud shledal uvedenou smlouvu za platně uzavřenou, neboť žalovaná jako odběratelka byla ve smlouvě označena dostatečně určitě - svým jménem, obchodní firmou, pod kterou v té době podnikala, identifikačním číslem a sídlem svého podnikání. Z obsahu smlouvy odvolací soud dovodil, že v ní byly konkrétně sjednány podmínky týkající se vlastnictví zboží dodávaného do skladu, jeho ceny a práva fakturovat cenu zboží dodaného do skladu.
Oba soudy se však shodly v tom, že žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, týkající se jeho práva fakturovat, neuvedl ani, jaké zboží bylo žalované dodáno v roce 1993, ohledně něhož byly ceny dohodnuty v příloze smlouvy, či zda se jednalo o zboží dodané později, a jaká byla cena takového zboží. Odvolací soud konstatoval, že pouhý seznam čísel faktur bez uvedení konkrétních tvrzení o tom, jaké zboží a kdy bylo dodáno, kdy byly odeslány faktury a kdy vznikla na straně žalované povinnost je zaplatit, je nutno hodnotit jako neunesení břemene tvrzení. Oba soudy uzavřely, že žalobce v důsledku neunesení břemene tvrzení nesplnil ani povinnost důkazní.
Pokud žalobce opíral svůj nárok o uznání závazku žalovanou v dopisu ze dne 28.4.1995, odvolací soud nedal žalobci v tomto směru za pravdu, neboť uznání závazku žalovanou v uvedeném dopise nesplňuje náležitosti ustanovení §323 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud konstatoval, že za uznání závazku nelze považovat žalovanou v tomto dopise učiněný návrh dohody na urovnání vzájemných vztahů, když navíc jakékoliv plnění žalovanou bylo podmíněno prvořadou aktivitou ze strany žalobce.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně poté uzavřel, že žalobce neprokázal důvodnost žalované pohledávky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že by neuvedl žádné konkrétní skutečnosti týkající se práva fakturovat. Odkazuje přitom na ustanovení smlouvy, týkající se práva fakturovat. Dále namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil obsah listiny ze dne 28. 4. 1995, která podle odvolatele měla být posouzena jako uznání závazku žalovanou, jestliže právní zástupkyně žalované v této listině navrhla žalobci určité vypořádání dluhu.
Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhla jeho odmítnutí, a to s odůvodněním, že dovolání nemůže být přípustné, postrádá-li otázku zásadního právního významu. Poukazuje na to, že dovolatel pouze polemizuje se skutkovým závěrem odvolacího soudu.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (13.1.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny. Skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V dané věci je třeba připomenout skutková zjištění odvolacího soudu, podle nichž žalobce k prokázání nároku na zaplacení požadované pohledávky uvedl pouhý seznam čísel faktur bez uvedení konkrétních skutečností obsahujících tvrzení o tom, jaké konkrétní zboží, jehož zaplacení se po žalované domáhá, bylo žalované dodáno, kdy žalobci vzniklo právo fakturovat, kdy odeslal faktury žalované a kdy vznikla žalované povinnost faktury zaplatit. Nelze přisvědčit žalobci, že by uvedené konkrétní skutečnosti, týkající se konkrétního dodaného zboží, vyplývaly přímo ze smlouvy. Ta upravovala pouze podmínky pro dodávku a placení zboží, jeho ceny a dohodu účastníků smlouvy o tom, že až do doby prodeje do skladu dodaného zboží je zboží vlastnictvím dodavatele (žalobce), který má právo fakturovat cenu zboží dodaného do skladu až poté, kdy je prodáno.
Odvolací soud tedy správně dovodil, že žalobce neprokázal právo na zaplacení uplatněné pohledávky.
Dovolací soud neshledal rovněž důvodnou námitku žalobce, že odvolací soud nesprávně posoudil uznání závazku žalovanou, k němuž mělo dojít podle názoru žalobce v listině ze dne 28.4.1995.
Podle §323 odst. 1 obch. zák., uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání.
Jestliže v posuzované věci žalovaná v listině ze dne 28.4.1995 učinila projev vůle směřující k urovnání vzájemných vztahů s žalobcem dohodou a předložila žalobci návrh plnění, který byl podmíněn jednáním ze strany žalobce, odvolací soud správně neposuzoval takový projev vůle žalované za uznání závazku ve smyslu §323 odst. 1 obch. zák. a nerozhodl tudíž věc v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, nemá-li rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Není-li dovolání žalobce přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, 6, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu