ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.196.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 196/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobců a) D. B., b) J. Blažek Glass, s. r. o., se sídlem v Poděbradech, Olbrachtova 600/II, IČ 47052503, oba zastoupeni JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Čs. legií 172/1, proti žalovanému Ing. J. T., o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 5/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2007, č. j. 3 Cmo 433/2006-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 3. 2006, č. j. 50 Cm 5/2004-54 zamítl žalobu aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se výroby a distribuce pilníků na nehty vyrobených z plochého skla o hloubce 2-5mm s jednostrannou nebo oboustrannou brusnou plochou, vyrobenou chemickým leptáním plochého skla o délce 45-250mm počínaje dnem právní moci rozsudku a dále zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 500.000,- Kč. Soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech tohoto řízení (výrok IV.).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 3. 2007, č. j. 3 Cmo 433/2006-94 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, pouze upřesnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se ve věci jednalo o pilníky na nehty vyrobené z plochého skla o tloušťce 2-4mm; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že předmětem řízení bylo zdržení se závadného jednání (zdržení se výroby a distribuce pilníků na nehty vyrobených z plochého skla) a zaplacení zadostiučinění ve výši 500.000,- Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným nebyl dán vztah hospodářské soutěže a odkázal mj. na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 2064/2000 a odbornou literaturu.
Soutěžní vztah však byl dán mezi žalobcem b) a žalovaným a byla naplněna i podmínka, a to způsobilost přivodit újmu jinému soutěžiteli (§44 odst. 1 obch. zák.) Odvolací soud pak posuzoval, zda žalovaný výrobou předmětných pilníků na nehty jedná v rozporu s dobrými mravy a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť technické řešení nebylo v tuzemsku chráněno žádným průmyslovým právem, cestou ochrany proti nekalosoutěžnímu napodobení určitého typu výrobku lze nové řešení chránit jen dočasně. Znak rozporu s dobrými mravy není pro určité jednání znakem trvalým a pokud chybí formální ochrana z průmyslových práv, je třeba dát „přednost volné soutěži na trhu před zájmem jednoho soutěžitele“, po „uplynutí určité doby výhradního práva pro toho, kdo s ním určitým řešením přišel“.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku, pokud jde o nekalosoutěžní jednání podle §47 písm. c) obch. zák. odkázal na hodnocení a závěry soudu prvního stupně s tím, že pro žalobce již nebylo možné chránit technické řešení (zdrsnění skla chemickým leptáním) pak shodnost výrobků (pilníků na nehty) je shodností v prvcích, jež jsou předurčeny funkčně, technicky a esteticky pro daný typ výrobku.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce b), pokud se domáhal poskytnutí zadostiučiněním v penězích za způsobenou újmu ve výši 500.000,- Kč, i přes poučení soudu, takovou újmu neprokázal.
Žalobce b) tuto újmu spatřoval ve zmenšení trhu pro sebe a v nákladech na zavedení výroby pilníků, což představuje újmu hmotnou (skutečná škoda a ušlý zisk), nemajetkovou újmu nekonkretizoval, netvrdil a neprokazoval okolnosti, z nichž by vznik a rozsah nemateriální újmy v požadované výši bylo možné odvodit, a proto odvolací soud uzavřel, že žalobce b) neprokázal vznik nehmotné újmy v rozsahu požadovaného zadostiučinění.
Odvolací soud s ohledem na uvedené proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 3. 8. 2007 napadli žalobci a) a b) rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., dovolatelé se však domnívají, že dovolání je přípustné i podle ust. §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.. Uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání dovolatelé zejména nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným nejde o soutěžní vztah, neboť žalobce a) je licenciátorem z licenční smlouvy, na jejímž základě poskytl žalobci b) licenci na výrobu a prodej pilníků na nehty.
Dále mají žalobci zato, že soud měl posuzovat, zda podmínky nekalé soutěže byly naplněny v minulosti a zda jediným důvodem odmítnutí ochrany bylo uplynutí doby, neboť odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že do doby vyhlášení rozsudku již žalobci nárok na ochranu nemají.
Dovolatelé dále v dovolání namítají procesní vadu řízení spočívající v tom, že se jim dostalo poučení výslovně k újmě materiální, nikoli k újmě nehmotné. Žalobci k materiální újmě předložili potvrzení auditora o výši nákladů na vývoj pilníků na nehty a navrhli výslech svědka ing. Z. a soudy tyto důkazy neprovedly, přičemž odvolací soud konstatoval, že žalobce by sice újmu tvrdil, avšak nemateriální újmu blíže nekonkretizoval a neprokázal. Podle dovolatelů je tak řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Dovolatelé též vytýkají, že soud prvního stupně se nevyjádřil k návrhu na změnu žaloby, odvolací soud tento návrh přejal do svého rozsudku a tím byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení.
Vzhledem k uvedenému dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil, popř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí věci.
Podle předkládací zprávy a obsahu spisu se žalovaný k dovolání žalobců nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009 Sb., kterým se měnil zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1996 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda v posuzované věci, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., na něž dovolatelé v dovolání odkázali.
Z porovnání výroků rozsudků soudů obou stupňů je zřejmé, že odvolací soud ve svém potvrzujícím výroku ve věci samé napravil pouze nepřesnost výroku soudu prvního stupně, přičemž se toto zpřesnění ve své podstatě nedotklo práv a povinností účastníků řízení. Vzhledem k tomu je nutné přípustnost dovolání posuzovat podle ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se přípustnost dovolání řídí ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V dané věci není dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum je tedy spjat se závěrem o zásadním významu rozsudku po právní stránce, a proto způsobilým dovolacím důvodem je zásadně nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), nikoliv již např. nedostatky ve skutkovém zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.), popř. tzv. jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), nejde-li o řešení zásadní procesněprávní otázky.
V posuzovaném případě, pokud dovolatelé namítali vady řízení (neprovedení důkazů k materiální újmě potvrzením auditora a výslechem svědka – popř. přijetí návrhu na změnu žaloby), jde o tzv. jiné vady řízení, jejichž řešení v dané věci nemá zásadní právní význam, a proto nemohou založit přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti závěru odvolacího soudu, že mezi žalobcem a) a žalovaným nebyl dán soutěžní vztah.
Dovolací soud uvedenou otázku řešil již v usnesení ze dne 15. 12. 2009, č. j. 23 Cdo 5086/2007-186, ve sporu týchž žalobců se stejným předmětem sporu (rozhodnutí lze nalézt na www:nsoud.cz).
V tomto rozhodnutí dovolací soud konstatoval, že „Dovolateli lze přisvědčit, že tento závěr odvolacího soudu není s ohledem na ust. §41 a 44 obch. zák. přesný, neboť uvedená ustanovení nepodmiňují, aby šlo o jednání v hospodářském nebo obchodním styku, tj. jen mezi podnikateli (viz např. R49/2004). Odvolací soud však při formulaci uvedeného nepřesného závěru vycházel z toho, že žalobce a) se s ohledem na výmaz užitného vzoru č. 6492 dovolával Licenční smlouvy ze dne 19. 6. 2002, kterou žalobci b) poskytl know how na výrobu skleněného pilníku, neboť je majitelem Evropského patentu EP 0925033B1, která však byla shledána neplatnou, neboť žalobce a) nebyl na území České republiky majitelem žádného registrovaného užitného vzoru. Proto mezi ním a žalovaným nešlo o soutěžní vztah a žalobce a), protože s uvedeným zbožím nepodnikal na území České republiky, nebyl ani soutěžitelem ve smyslu právní úpravy ochrany proti nekalé soutěži. V konečném výsledku je tedy právní závěr odvolacího soudu v souladu s hmotným právem.“
K další námitce dovolatelů (zejména žalobce b) ve vztahu k požadovanému zadostiučinění odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že žalobce b) uvedenou újmu uplatnil ve výši 500.000,- Kč, avšak v průběhu řízení (po poučení soudem) vznik nemateriální újmy netvrdil a neprokazoval.
Námitky dovolatelů spočívají konkrétně zejména v tom, že se jim dostalo poučení k újmě materiální, nikoli nehmotné, k otázce újmy a zadostiučinění nebyl vyslechnut ing. Zdobinský, soud prvního stupně se nevyjádřil k návrhu na změnu žaloby, představují tzv. jiné vady řízení.
Z hlediska posuzování přípustnosti dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak to vyplývá ze shora uvedeného, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení, neboť u nich nejde o zásadní procesněprávní otázky.
Dovolatelé dále v dovolání namítají, že odvolací soud konstatoval, že „ochrana proti nekalé soutěži platí jen pro určitou dobu“ a s tímto závěrem nesouhlasí.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí především konstatoval, že požadovaný zákaz obsažený ve zdržovacím nároku směřuje „obecně k výrobku jako typu, nikoli ke konkrétní podobě výrobku (provedení)“, který žalovaný na trh dodává.
Rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o jednání nekalé soutěže podle §47 písm. c) obch. zák., odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně. Toto rozhodnutí vychází z toho, že výrobek žalobce b) není chráněn průmyslovým právem, proto jeho výrobek – skleněný pilník na nehty – nepožívá speciální ochrany. Vzhled, tvar i povrch pilníku je určený povahou tohoto výrobku. K označování svých výrobků používá žalovaný název SOFIT®, což je registrovaná ochranná známka žalovaného, přihlášená v roce 1998 pro pilníky na nehty a výrobky ze skla s právem přednosti od 17. 11. 1998. Žalovaný podle názoru soudu vyloučil, popř. omezil nebezpečí záměny předmětných výrobků a výrobky žalovaného nejsou „způsobilé vyvolat nebezpečí záměny ani klamavou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky žalobce b)“. Soudy uzavřely, že jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozhodnutí ve stručnosti uvedl, že lze „cestou ochrany proti nekalosoutěžnímu napodobení určitý typ výrobku pro v něm vtělené nové řešení chránit jen dočasně“ a uzavřel, že „znak rozporu s dobrými mravy není pro určité jednání znakem trvalým“.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází především z toho, že jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy z důvodů uvedených výše. Úvahy odvolacího soudu „o ochraně proti nekalé soutěži po určitou dobu“ jsou s ohledem na předchozí závěry odvolacího soudu již nadbytečné a na nich rozhodnutí odvolacího soudu není ve své podstatě založeno.
Dovolací soud se proto ztotožňuje s uvedenými závěry odvolacího soudu (vycházejícími z rozhodnutí soudu prvního stupně) a zejména zdůrazňuje, že nelze dospět k závěru, že byla splněna podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže a byl tak odůvodněn nárok žalobce b) na zdržení se závadného jednání žalovaného. K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006 o zkoumání druhé podmínky generální klauzule (§44 obch. zák.) o rozporu s dobrými mravy soutěže) a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 189/2005.
Dovolací soud s ohledem na uvedené konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu je s ohledem na zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, v souladu s hmotným právem, a proto neshledal, že by dovolání bylo přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu